Vystoupení na úvodním představení Manifestu Institutu VK

1. Sešli jsme se na tomto – pro akce našeho institutu netypickém – místě záměrně. Chceme tím vyjádřit, že nám tentokráte jde o něco daleko zásadnějšího než o „pouhý“ standardní seminář našeho institutu. Snažíme se sice pořád něco psát, doma i v zahraničí stále přednášíme a řečníme – ale jako jednotlivci. Teď jsme se rozhodli napsat a k veřejné diskusi předložit kolektivní text. I tím se snažíme upozornit na naléhavost tohoto tématu. Kolektivní text je těžký, není lehké se na každém slůvku shodnout.

2. Trápí nás kolem nás se – zdá se nezadržitelně – šířící pojem (či sousloví) liberální demokracie. Vidíme v něm radikální a velmi nebezpečné zúžení, ne-li naprostou devalvaci a degradaci pojmu demokracie. Vidíme ji jako novou verzi nadvlády politických, mediálních, akademických, kulturních elit nad občany. Trápí nás, že si to málokdo uvědomuje, nebo, i když si to snad uvědomuje, neříká to nahlas.

3. Česká, ale nejenom česká, veřejnost – byť často jen implicitně – přijala pojem liberální demokracie za svůj. Jeho osudové nebezpečí nechápe. Obě slova – jak liberální, tak demokracie – totiž vypadají na první pohled pěkně. Jsou s nimi obvykle spojovány zcela jednoznačně pozitivní konotace. Tento omyl je třeba uvést na pravou míru. My spojení těchto dvou slov – v tom významu, jak je to chápáno dnes – považujeme za mimořádně nepěkné a v našem manifestu se snažíme vysvětlit proč. V tomto spojení bohužel nejde ani o liberalismus, ani o demokracii. Jde o obhajobu manipulace, poučování, ponižování, vysmívání se.

4. Je o nás známo, že dlouhodobě protestujeme proti adjektivům, která následující substantiva – jak se často ukázalo – znevažují a diskreditují. Za komunismu jsme byli objekty tzv. lidové demokracie a dobře jsme věděli, že se nejedná ani o vládu lidu, ani o demokracii. Podobně jsme se po pádu komunismu nechtěli smířit s pojmem (tak svatým hlavně v Německu, v Rakousku a vlastně i v celé Evropské unii) sociální tržní ekonomika. První bylo povinné za komunismu, druhé za Evropské unie. Obojí bylo a je pro skutečné liberály a pro skutečné demokraty nepřijatelné.

5. Obdobně nepřijatelný je pro nás dnes sousloví liberální demokracie a hlavně jeho obsah. Jeho kanonickou definici nemáme k dispozici, pohovoří o tom – spíše výčtovým způsobem –v následujícím vystoupení Jiří Weigl. Ale za určité, byť předběžné vymezení považuji já to, že demokracie je vládou většiny (respektující celek a adekvátním způsobem respektující existenci nejrůznějších menšin), zatímco liberální demokracie je společenstvím menšin, které žádný respekt k celku, jehož jsou součástí, nemají, které tvrdě prosazují a hájí své skupinové zájmy, které se tomuto celku dokonce často vysmívají. Protože ten je – logicky – omezuje. Těmto skupinám, těmto menšinám nejde o mé pověstné „dopočítávání do jedné“. Tím se nezabývají. Tím se nezdržují.

6. Provozování neliberální a nedemokratické liberální demokracie vedlo v posledních letech a desetiletích v západní civilizaci k vytvoření hlubokého příkopu mezi běžnými občany a politickým establishmentem. Tato propast je určitou novinkou dnešní doby. Takto hluboká propast v zemích Západu (a zejména Evropy) v minulosti neexistovala. Ta byla typická pro režimy, jakým byl komunismus. Teď vznikla jinak, teď nevznikla explicitní nedemokratickou ideologií. Ne náhodou právě proto míříme svou kritikou na nás samotné, na Západ, na Evropu. Dnešní ohrožení v našich očích nepřichází z Východu, z Ruska, z Putina, z Číny. Víme dobře, že nahlas říci něco takového je politicky velmi nekorektní a že nás za to nemohou mít rádi.

7. Často používanou formou obrany liberální demokracie a hlavně jejích exponentů v současném politickém establishmentu (což nejsou jen politické elity, to jsou i všichni jejich fellow-travellers v mediálním, akademickém i uměleckém světě) je nálepkovat každého, kdo s nimi nesouhlasí, jako populistu. To rezolutně odmítáme, ostatně jako každé nálepkování. Nelze přijmout, že je jakákoli kritika systému liberální demokracie populismem. Přesně do tohoto postoje se nás snaží tito lidé vmanévrovat.

8. Mnoho našich, dnes v našem manifestu zdůrazňovaných argumentů není úplně nových. Debatu tohoto typu vedeme už dlouho. Přesto máme právě teď pocit kvalitativní změny, pocit kvalitativního posunu. Právě proto přichází naše dnešní varování.

Už dlouho kritizujeme svobodné myšlení likvidující politickou korektnost, evropské národy oslabující a na vedlejší kolej stavící arogantní multikulturalismus a europeismus, tradiční občanská práva nahrazující human-rightismus, racionalitu tržní ekonomiky blokující environmentalismus, tradiční pojetí člověka transformující genderismus a homosexualismus a řadu dalších podobných ismů, ale dlouho nám chyběl souhrnný pojem, který by toto všechno zastřešoval. Teď máme pocit, že jsme ho našli v konceptu evropským establishmentem adorované liberální demokracie.

Konference IVK s názvem Obrana demokracie před liberální demokracií, Obecní dům, Praha, 26. června 2018