Nejprve se musím omluvit čtenářům, že už na ně zase skáče titulek s Václavem Havlem. Protože Václav Havel už na nás zase mrká ze všech stran a jediná klika je, že hlavním sezónním hitem je covid. Hned v závěru za sledováním souboje Miloše Zemana s naší novou „demokratickou koalicí“. Na níž moc demokracie já osobně nevidím.

Takže dnes ani slavná výročí slavných osob nemají tu sílu dopadnout jako v tom starém vtipu o Leninovi. To když jste otevřeli televizi, rádio či noviny a báli jste se otevřít konzervu, aby na vás odtamtud zase nejuknul Lenin.

To mne jen tak napadlo při pohledu na obrázek, jak na nějakou budovu vyvěšují obrovskou Havlovou fotografii. Co by dnešní době asi tak říkal. Vynechám ideologické rozpory, jeho politický idealismus a sklon ke kavárenskému levičáctví, ale vzpomenu si na něj jako na člověka.

Ten by asi koukal, kdyby zjistil, co dnes zakazují a odsuzují mladí, údajně levicoví západní intelektuálové. On, milovník cigaret, alkoholu, dlouhých debat. A také žen. To by se divil, co je zakázané. Bylo zásadně úplně jedno, kde jsem ho potkal, ale jedno bylo jisté. Bylo tam nahulíno jako ve vysočanské hospodě Slavia, kde se scházeli opozičníci mezi topiči z kotelen, metaři a dělníky ze „Sadů a zahradnictví“ a podobná parta. Tam bylo tak zahuleno, že by se ten kouř dal sekat šavlí. Ostatně já tehdy kouřil okolo 50 cigaret Sparta denně.

A pokud nebylo úplně zle, již od dob mého mládí, ještě před Chartou 77, ale i potom, muselo stát na stole něco tekutého. Ovšem nejvíce by se asi divil, jako se dnes nestačím divit já, že sahat holkám na zadek, případně jinam, je trestný čin. Morálně zavrženíhodnější než vražda. On, jeden z naší generace, kde na výzvu „holky, pijte, ať jste povolný“ dámy pozvedly sklenice a jak pravila slavná sexbomba Brigitte Bardot: „Svět je malý, nakonec se stejně všichni sejdeme v jedné posteli!“ A z USA znělo: „Make love not war!“

Tak mne jen napadá, co by Havel dokázal napsat na téma 66 různých pohlaví a bělošského rasismu, který cloumá Spojenými státy a západní Evropou. Že by mu to lezlo krkem, na to vemte jed!

Jistě by se také podivil vztahu Západu vůči Rusku. Za našich časů nikdo Rusáky rozhodně nemusel, ale jaká je dnes ta mainstreamová, ale i na diskuzních fórech vykřikovaná hluboká a vybičovaná nenávist vůči Rusku, to by se tedy asi divil. A mimo jiné také vyzývavému hlasitému opovržení a urážkám vlastního národa. A oblíbenému ponižování bývalých postkomunistických států, které z EU sálá na Východ jak rozžhavená kamna. Což vše náruživě předvádí kdejaký nový „havlista“ a milovník „pravdy a lásky“.

Kdekdo má na Václava Havla kritický pohled, ti, co jej nejvíce vychvalují, o něm často do listopadu 1989 nic nevěděli. Anebo psali obdivné články na normalizační socialismus. Tím se také vysvětluje, že až na pár profláknutých článků od něj nic nečetli a vůbec ho neznají.

Kdy jste, milánkové pokrokoví, naposledy, ve vztahu k Rusku, slyšeli zásadní věty, které Havel v roce 1990 pronesl v Kongresu USA? Z této události jsem častokrát viděl jen záběry na aplaudující kongresmany směrem k rozpačitému Havlovi. Ale už dlouhá léta jsem neslyšel tu základní větu, kterou tam řekl: „Když chcete pomoci nám, pomozte Rusku.“ Ten se asi následně v duchu divil, že Západ, a hlavně USA, Rusku prakticky vůbec nepomohli. Ekonomicky se na ně vrhli jako supi a jako poradce tam poslali takovou partu tupců a tlučhubů, že proti ní byl i normalizační ÚV KSČ souborem mudrců. Rusko se rozpadalo a v čele byl opilec Jelcin. A tak přišel Putin. Naštěstí pro Rusko a - ač si to nikdo nechce přiznat - taky pro nás. Co kdyby se tam dostal k moci nějaký ruský Si Ťin-pching či Lukašenko anebo Erdogan?

Pro hlupáky a dav zmatený a manipulovaný mediálními profesionály na dezinformace je zbytečné cokoliv vysvětlovat. Ale snad se najdou i lidé, kteří nemají úplně vymytý mozek.

Ještě za života Václava Havla se začala zvedat na Západě tzv. pokrokářská nenávist vůči Rusku, která dnes přerostla až do patologických rozměrů.

A ta pokračuje dodnes, až vyvolala začátek rozpadu Evropské unie, studenou válku Bruselu proti V4 a hlavně proti Maďarsku, Polsku a dnes už i Rakousku. Máme obrovskou inflaci a byrokracie EU a „zelení šílenci“ ničí evropský průmysl. Zavedli jsme pomocí internetu, hlavně Facebooku a Twitteru, tuhou předběžnou cenzuru a naučili lidi západní Evropy mlčet, anebo lhát. A zkouší to usilovně i na nás, co už s takovýmito lotry máme své zkušenosti.

Ekonomicky jsme dospěli tak daleko, že se nám vlastní blbostí zhroutil energetický trh a na obyvatelstvo padá energetická a inflační chudoba. Proti fantasmagorickým plánům Evropské unie vypadají komunistické pětiletky (z nichž většina naprosto zkracovala) jako výplod politických a ekonomických geniů. Prostě jsme v „piheli tmavé“.

Jak takovéto situace řešily mnohé státy a ideologie v minulosti? Našly si anebo „vyrobily“ náhradního nepřítele, na kterého je možno všechno svést a o němž si myslíme, že je slabý anebo bezbranný. Takže cílem propagandy je - dnes už poněkud pitomě - Rusko.

Tohoto nebezpečí si byl, jak vím, Václav Havel vědom. Nebyl takový idealista, jak se o něm vykládá. To je vidět také z toho, že jako první a proti vůli USA, Bruselu i Německa vytvořil základ Visegrádské skupiny. Ta je ostatně dnes Bruselu a Německu trnem v oku a snaží se ji zničit prakticky za každou cenu.

Jestliže chcete, vážení přátelé „pravdy a lásky“ a různí po listopadu se vynořivší „havlisté“ něco pro nás udělat, přečtěte si onen slavný Havlův projev z roku 1990. A zkuste přesvědčit své donátory a ideologické „guru“, že to, co dělají, je nebezpečné, hloupé a destruktivní a celou Evropu ohrožující.
Jenže to by vás, myslím, ani nenapadlo.

No, nás by v roce 1977 ani v nejbujnějších představách nenapadlo, jak bude vypadat Evropa dnes. Kde se Západ částečně zbláznil a částečně je ovládán tím, o čem mluvil Lenin jako o imperialismu, který bude posledním stadiem kapitalismu. Zelený a lidskoprávní byznys je dnes daleko lepší a nese víc peněz než nějaké nepružné zbrojní závody. Celý ten oteplovací cirkus a boj proti CO₂ a uhlíku obecně je dokonalé ztvárnění toho, čemu jsme jako kluci říkali „udělat z prdu kuličku“.

Já, ač sovětský bolševismus umučil mého otce v kriminále, KGB v Rusku zastřelila mého strýce, pomalu začínám chápat (to neznamená, že s nimi souhlasím) postoje lidí i politiků, kteří se obrací na Rusko jako k možnosti poslední záchrany před zešílevším Západem a muslimy.

Skutečně bych rád věděl, co by na dnešní situaci řekl Václav Havel. Pokud by mu ovšem dnešní režim dovolil vůbec něco říct.

No, u politiků je to tak, jak to říkají redaktoři nakladatelství o spisovatelích: „Nejlepší autor je mrtvý autor. Ten už do ničeho nekecá!“

Mrtvý politik také ne.