Polské veto návrhu Rakouska (současného předsedajícího EU) na změny v DPH pro stavební práce ukázalo jako již pokolikáté pravou tvář dnešní vládní politiky k EU. Sledoval jsem nedělní sedmičku na Nově, v níž se ministr financí Sobotka pokoušel objasnit řešení, které mělo všechny atributy české obezličky a malé domů. V první chvíli po oznámení, že Česko je připraveno vetovat dohodu o DPH navrženou Rakouskem, byl člověk v pokušení stanovisku ministra financí věřit. Jak se posléze ukázalo, nedůvěra, kterou má většina české populace vůči vládě, se ukázala opět na místě.

Ministr Sobotka našel „ideální“ způsob, jak se nestát „černou“ ovcí EU. Zato si ovšem nasadil tvář obyčejného trouby. Vládní politici se totiž „domákli“ toho, že stanovení DPH pro tzv. sociální výstavbu je „výhradně“ v kompetenci národních vlád. A tak přišli s řešením po česku. Prostě to u nás doma zařídíme tak , že „většina“ výstavby nových bytů a domů bude prohlášena z moci úřední za „sociální“. Redaktor Novy se pana ministra sice několikrát zeptal, zda byl tento „novátorský“ přístup hodný potomků českého Švejka současným předsedajícím EU schválen, ministr se však přímé odpovědi vyhnul. Asi moc dobře věděl proč. Polsko tak svým vetem zbavilo českou vládu povinnosti pod „tlakem“ vymýšlet nové metody „sociálního“ bydlení, nicméně tato myšlenka bude jistě ministrem Sobotkou a vládou ovládanou levičáky dále rozpracovávána. Ono veto Polska totiž nemusí být „definitivní“.

Již po neúspěchu francouzského referenda k přijetí evropské ústavy se obhájci dalšího prohlubování evropské integrace nechali slyšet, že snad za rok, za dva by se toto referendum mohlo ve Francii opakovat. Reparát by se musel samozřejmě připravit podstatně lépe a francouzské referendum by prostě nemohlo skončit podobným fiaskem. Ostatně, metoda „reparátu“ referenda byla použita již jednou v minulosti v případě referenda k rozšíření EU. A i díky této opravě došlo v roce 2004 na rozšíření EU.

Co mi vadí na českém přístupu k návrhu Rakouska, je opět snaha ukazovat tzv. proevropskou tvář. Je přitom zcela jasné, že za takovýto postoj stěží cokoli získáme, možná tak poplácání Paroubka po zádech od vůdců dnešní EU. Pokud se tedy česká vláda rozhodla návrh Rakouska vetovat a oznámila to několik dní předem, aby vzápětí své veto v zájmu „proevropské“ politiky stáhla, vyslala tím do EU další signál o české „ohebnosti“ a ústupnosti. Všichni komentátoři znalí poměrů v EU ostatně neopomněli připomenout, že výjimky v oblasti snížené sazby DPH by rakouský návrh pro tzv. staré členské země ponechal beze změny. Na rakouský návrh by proto doplatily „pouze“ noví členové EU. To je ostatně jen pokračováním politiky dvojích dotací pro zemědělce starých a nových členů EU, v nichž panuje podobná asymetrie v neprospěch nových členů EU. Pokud se situace s DPH v oblasti výstavby domů a bytů jeví našim vládním expertům tak jasná, jak to prezentoval ministr Sobotka, nic by nám nemělo bránit v tom, abychom si takové „nouzové“ řešení nepřipravovali již dávno, ale bez hlasitého vytrubování, jak že jsme vlastně tu Unii geniálně doběhli.

Česká vláda jako již mnohokrát v minulosti ukázala, že není ochotna vážně a vehementně hájit české zájmy. Obezlička, kterou se bezostyšně ministr financí v televizi chlubil, je smutným vysvědčením pro představitele vládní moci. Snaha „mít to dobrý v Bruselu i doma“ je typickou vlastností současné vlády. Teď má naše vláda možnost, jak svůj ostudný záměr převést na protipolskou propagační akci. Ale, pánové ve vládě, polská vláda není vinna tím, že budeme pravděpodobně již od 2008 platit vyšší daně za výstavbu nových domů. Vinna je politika unifikace Evropy do jedné fazony podle přání největších států EU. Postup české vlády tak nezíská pro Česko nic. Těm, co v budoucnu budou chtít jít do sporu s vedením EU, česká vláda sdělila, že je jí blíž bruselský kabát než česká košile.