EVROPA: Nepolitický muž Kohout
Mohl být ministerským nástupcem Cyrila Svobody i premiérským Stanislava Grosse, ale v obou případech odmítl. Necítil se připraven, nebyl si jist, i když ho to lákalo. Lákala ho právě nepolitičnost de facto úřednického kabinetu, o jakém se mluvilo po Grossově pádu. Těmito slovy se svěřoval médiím. Nicméně setrval v Bruselu, kde o rok dříve vystřídal Pavla Teličku.
Praha teď hledá už třetího velvyslance pro EU za tři roky českého členství. Kdo přijde po dvou kariérních diplomatech? Jaký typ kandidáta hledat, jaký charakter, jaké životní, profesní i politické zázemí? To jsou teď silné otázky. Onen kandidát totiž nemíří na místo řadového úředníka, nýbrž bude řídit první české předsednictví EU.
Telička i Kohout byli až do listopadu 1989 členy KSČ, až pak zahájili dráhy nepolitických politiků. A s úspěchem. Dokázali přesvědčit značnou část občanů, že v evropské branži jsou nepostradatelní, že právě jejich nepolitičnost je pro hájení politiky pražské vlády v Bruselu ideální. Kohoutovi se ji nepodařilo zašifrovat ani svou legitimací ČSSD.
Sám Kohout ale brzy poznal meze této představy. Už loni na podzim, s ustavením nové pražské vlády, musel hrát v Bruselu tvrdého muže - aniž by politiku oné vlády mohl sám ovlivnit. Před dvěma lety řekl novinám, že taková situace vyžaduje „těžší politickou figuru“, než je on.
Má-li Praha od ledna 2009 řídit Evropskou unii, nemůže mít v Bruselu nepolitického člověka. O Jiřím Grušovi se říkalo, že jako velvyslance ho nejvíce zajímá, co o něm píší kulturní rubriky německého tisku. O Karlu Schwarzenbergovi se zase říká, že ho diskvalifikuje dvojí občanská loajalita. Jenže oba tito muži mají v sousedních zemích takové znalostní a sociální zázemí, o kterém se může dosavadním „Bruselanům“ jen snít.
Tady je klíč ke Kohoutovu nástupci. Najít člověka politického ne podle stranické legitimace, ale podle toho, jak spoluurčuje veřejnou debatu doma i venku.
LN, 24.7.2007
