Praha rebelovala proti Římu, pak proti Moskvě a nyní proti Bruselu

Praha počátkem 15. století. Toto středoevropské město, hrdé na svou univerzitu, první severně od Labe, za Karla IV. prakticky hlavní město Římské říše národa německého, bylo postiženo papežskou klatbou.

To znamenalo, že se ve městě nesměly konat žádné mše, nesmělo se pohřbívat a nesměla být udělována žádná posvěcení. Lidi zachvátila hrůza: ve hře bylo jejich vysvobození (ve smyslu víry-pozn. překl.) a to nebylo bez církve možné.

Proč byla Praha vyloučena z „civilizované“ evropské společnosti? Protože jeden kazatel, Jan Hus, kázal o jiném druhu křesťanství, než kázal Řím. Byl tedy za to zavržen a prohlášen kacířem. Kletba uvalená na Prahu byla určitým způsobem nátlaku na české vládce a celou společnost s cílem umlčet Husa a zabránit šíření jeho myšlenek. České církevní a světské vedení se poddalo.

Vraťme se ale do našich časů. Několik století po Husovi začali českoslovenští komunisté šířit jinou představu o komunismu než Moskva („třetí Řím“). Usilovali o politický pluralismus, chtěli být pány ve vlastním domě a ne jenom poslouchat hlasy ze zahraničí. Za to na ně uvalila Moskva klatbu. Uvnitř socialistických států byli zbaveni práv, stali se kacíři, kteří měli být přinuceni, odvolat své přesvědčení, aby byl zachráněn socialistický ráj. Když se nátlak ukázal neúčinným, byla země přepadena, aby byla dodržena čistota doktríny.

O několik desetiletí později, v současnosti, jsou lidé ve východní Evropě (už zase východní Evropa!) jiného mínění na přijímání migrantů, než jejich západní partneři. A tak jako ve středověku, uvalil dnes na ně Brusel ( vyslovuj Paříž a Berlín), současný Řím, moderní klatbu: jsou označeni za kacířě, promiňte přeřeknutí, za xenofoby, kteří musí být exemlárně potrestáni. Nátlak byl tedy nasazen na vlády ve Varšavě, Praze a Budapešti – ty nesmí ani snít o odporu. Co ještě k tomu patří- zde se domnívš správně, milý čtenáři: v zemích vznikla „demokratická opozice“, aby zvýšila tlak zevnitř. Kacíři, to znamená xenofobové, se musí podřídit dogmatu, aby byli zachráněni pro liberální, globalistický ráj.

Rozdíly v názvosloví neskryjí tu samou ideologii. Názory, odlišující se od církví akceptovaných názorů, byly označeny jako kacířské; ty, které se odlišovaly od socialistického mainstreamu –kontrarevoluční; ty, které se odlišují od náboženství kosmopolitického, globálního liberalismu, jsou označeny jako xenofobie nebo rasismus. Různá slova, stejný význam, stejný cíl: sankcionovat, démonizovat, stigmatizovat odpadlíky. Římská církev hlásala všeobjímající bratrskou lásku, ale nebyla schopna strpět ani ztraceného syna, jakým byl Jan Hus; internacionální socialistické hnutí hlásá sebeurčení národů, nesnese ale, když nějaký národ chce jít vlastní cestou; EU podporuje různost a svobody všeho druhu, ztrácí ale nervy, když jde o to všem členům vnutit svou světovou vizi. Zdánlivě jsou slova, která jsou v tomto boji používána, jiná, ale cíl a za ním vězící přeludy jsou stejné. Přes nabubřelé ideje není jiný názor tolerován. Samozřejmě pouze s úmyslem chránit protivníka před samým sebou.

Nakonec byl Jan Hus upálen na hromadě dříví, ale jiskry toho plamene zažehly později požár v celých Čechách, který se rozšířil i do sousedních zemí. Češi, kteří tenkrát vystoupili za právo, svůj způsob života určovat sami, se ukázali jako neporazitelní: šest křížových výprav proti nim žalostně ztroskotalo.

Pražské jaro - tak se říká událostem roku 1968 - bylo nakonec udušeno, ale jeho jiskry zažehly o pár let později oheň v celé střední Evropě a přivedly pád Třetího Říma, Moskvy.

Dnešní, současný Řím, Brusel, je schopen odpor střední Evropy nakonec zlomit, ale jiskry, v zemích doutnající, s jistotou zažehnou oheň, který bude řádit po celé Evropě. Je to jen otázka času.

Z Gefira.org. přeložil