Překvapivě zcela mimo pozornost českých médií zůstal projev premiéra Topolánka na téma „české předsednictví EU“, který pronesl 11. 4. v Aténách. Při jeho četbě mrazí v zádech - dokazuje totiž mimo jiné pokračující neporozumění EU ze strany vedení ODS, která stále nemá jasnou představu, jak členství v unii využít ku prospěchu občanů České republiky.

Premiérův recept pro EU zní „liberalizace, decentralizace, flexibilita“. Pomineme-li, že z úst předsedy vlády, která se na úrovni EU staví proti uvolnění trhů s energiemi, telekomunikacemi, železnic či obchodu s on-line hudbou není důraz na liberalizaci zcela přesvědčivý, lze snahu dále prohlubovat svobody pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu jen přivítat. V tomto boji je přitom nejpřirozenějším partnerem ČR Evropská komise, stojící nad zájmy jednotlivých států a otevírání trhů prosazující. Proč se premiér místo líbivého navážení se do Komise nesnaží spíše navázat dobré vztahy s jejím liberálně laděným předsedou Barrosem a společně s ním pracovat na odbourávání bariér jednotného trhu, tak zůstává záhadou.

Záhadnější a nebezpečnější je však volání po co nejpočetnější (včetně Gruzie či severní Afriky) a zároveň nejflexibilnější unii. Vícerychlostní EU, která je jejím jediným možným projevem a po které ODS otevřeně volá, znamená unii rozvolněnou a nesoudržnou, ve které větší státy berou na ostatní výrazně menší ohledy. Důsledky takové unie hrají do karet ruským stratégům – pro státy jako Česká republika však neznamenají nic dobrého.

Naši svobodu zabezpečí vedle transatlantického spojenectví také – ba především – pevné partnerství s Německem, sousedními a dalšími státy EU. Jen pevné politické vazby v rámci společenství nám také umožní překonat protekcionistické nálady v některých členských státech a více otevřít trhy našim podnikům. Je přeci nemyslitelné, že bez společné politické vůle by bylo možno dosáhnout další liberalizace (kterou chceme my, ale ne nutně všichni v EU) či pro nás tolik potřebného společného postupu vůči Rusku, nejen v energetice. Představa, že si budeme moci labužnicky vybírat, co se nám na koláči integrace líbí (např. prostor čtyř svobod) a zbytek smést ze stolu, je utopií – podstatou jakéhokoli společenství, má-li být dlouhodobě udržitelné a úspěšné, je společný kompromis. A na úspěchu evropské integrace máme coby menší středoevropský stát výsostný zájem – naše prosperita a bezpečnost (a tedy svoboda) je s úspěchem evropského projektu jednoznačně spojena.

EU je jedinečným nástrojem pro seberealizaci. Vyžaduje však pozitivní a aktivní přístup. Podle premiéra byl „unikátním příspěvkem“ vlády ČR do debaty o Reformní smlouvě mechanismus tzv.„oboustranné flexibility“. Mechanismus, u kterého ani premiér sám není schopen udat konkrétní příklady jeho využití. Nepochybně „zásadní“ příspěvek do diskuse o budoucnosti unie…

Premiérův projev stojí za přečtení. Není to však rozhodně pohádka na dobrou noc. Spíše odstrašující důkaz toho, že ODS čtyři roky po vstupu do EU a osm měsíců před českým předsednictvím stále nemá ucelenou, racionální a pragmatickou dlouhodobou strategii pro budoucnost České republiky v unii. Smutné je, že tuto strategii nemá ani sociální demokracie. Volání Jiřího Paroubka po „klidu zbraní“ a „shodě“ ve výhledu českého předsednictví tak vzbuzuje jen křečovitý úsměv – největší strany se totiž mohou domluvit jen na tom, že se nemají na čem domluvit.

Autor je programovým ředitelem asociace Evropské hodnoty