Středoevropskou zprávou číslo jedna posledního týdne je, že Evropský soudní dvůr ve středu zamítl v plném rozsahu žalobu, kterou podaly Slovensko a Maďarsku proti přistěhovalecké politice EU.

Soud tak potvrdil právo Bruselu vymáhat na členských zemích přijímání žadatelů o azyl na základě kvót. Evropská exekutiva nelenila a hned prohlásila, že je připravena zahájit během několika týdnů soudní řízení, které může skončit vysokými pokutami pro ČR, Polsko a Maďarsko, budou-li tyto země i nadále odmítat přijmout žadatele o azyl z Itálie a Řecka.

Nemohu se zbavit dojmu, že něco je zatraceně špatně.

Pravda, musím připustit, že určitou logiku to má: Mezinárodním smlouvám soudní rozhodnutí opravdu odpovídá. Jenomže neodpovídá duchu EU. Tedy alespoň to neodpovídá původním myšlenkám EU.

Dnešní EU už totiž není tou, do které jsme vstupovali. Její pravidla se změnila v průběhu hry. My jsme přeci nepřistupovali do EU, v níž je většina zemí nezdravě předlužena, kde se nedodržují maastrichtská kritéria či Pakt stability a růstu, kde si německá kancléřka zve imigranty a chce, aby je hostili jiní, kde už nefunguje a nemůže fungovat Schengenský prostor, protože hranici denně nelegálně překračují noví a noví imigranti.

Když to tak vezmu kolem a kolem, EU je vlastně velmi demokratickým spolkem: Evropská komise sestavila program na přerozdělení 120 000 imigrantů a tento program byl následně demokraticky schválen většinou členských států EU. Navzdory odporu některých postkomunistických zemí včetně ČR, které byly demokraticky přehlasovány. Je tu ale jeden háček. Připomíná to totiž hlasování deseti vlků a jednoho beránka o tom, co bude k večeři. Demokratické hlasování to je, v tomto smyslu má soud pravdu, správné ne. A beránek má morální právo takovou společnost opustit, protože život je víc než večeře.

Někteří čeští politici už prohlásili, že je lépe vzdát se evropských dotací, než sem pustit migranty. Na to některá média rychlostí blesku opáčila, že ve skutečnosti omezení nebo zastavení evropských dotací kvůli nerespektování kvót nehrozí, že to je populismus a předvolební kampaň, a že tedy nemáme hloupým českým politikům věřit. A pravda je zřejmě někde uprostřed.

Aktuálně je totiž ve hře coby trest pro vzpurné středoevropské země „jen“ pokuta. Tím to ale nejspíš nekončí. Předseda německé sociální demokracie Martin Schulz opakovaně prohlašuje, že „Kdo vypoví evropskou solidaritu v uprchlické otázce, nemůže na jiném místě evropskou solidaritu požadovat!” Tím jinými slovy říká, že rebelům evropské peníze vezme. Že dotace budou ve hře hned po pokutě. Schulz přitom představuje vrchol evropské politiky, není to nějaké bezvýznamné béčko.

V takové EU já ale být nechci. Takhle vydírá mafián, to je nehodné kandidáta na německého kancléře. Nemluvě o tom, že pan Schulz by měl vědět, že kvóty stejně nic neřeší. Jsou od základu hloupým, nefunkčním konceptem. V Evropě v posledních letech v drtivém procentu případů nejde o uprchlíky utíkající před válkou, ale o ekonomické migranty. Kdo utíká před válkou a hledá mír, nejde do Německa, ale zastaví se už v mírovém Turecku nebo Libanonu. Do Německa směřují ekonomičtí migranti. Jenomže takové u nás neudržíme, i kdyby k nám byli na základě kvót přiděleni. Utečou. Platíme na sociálních dávkách méně než Německo. Celý spor o kvóty je tedy jenom hra velkého Německa, možná ještě Francie, s východnějšími zemičkami, které odmítly poslušnost. Kauza známá jako „přemalovaný kravín“ to jasně ukázala. Lidé z této kauzy k nám tehdy přišli z Iráku, a přesto utekli.

A teď co s tím? Já jsem pro to se na Komisi, s prominutím, vykašlat. Komise nám napaří „jen“ pokutu. A dál? Odmítám pokutu platit! Nejsme poválečné Německo, po kterém se vymáhaly reparace. Když ji nezaplatíme, tanky k nám Brusel nepošle. Místo toho nám nejspíš sebere evropské dotace, jak si přeje pan Schulz. No a? Bez dotací se obejdeme. A lépe než s nimi. Dotace schopným berou a neschopným umožní realizovat zbytečné projekty. Projeďte se po D1 do Brna a uvidíte, že tam, kde měly dotace skončit, neskončily, místo toho máme div ne nejhorší dálnice v Evropě a asi milion cyklostezek, po kterých za rok projedou dvě kola.

Dalo by se tedy říct, že bez pokuty tu žádné imigranty mít nebudeme (protože ti přidělení od nás zase utečou), s pokutou také ne, a že bychom tudíž mohli švejkovat a vzít si je jen „jako“. A pak je nechat zase utéct do Německa. Ostatně podobně vykutáleně se pokutě vyhnulo Slovensko: Slováci přijali podle kvót zatím jen 16 uprchlíků, tedy jen o čtyři víc než Češi. Na rozdíl od nás ale pravidelně nabízejí další místa a netvrdí, že už v žádném případě nikoho nepřijmou. Sklonili se, ukázali Německu dobrou vůli vazala. A mnoho lidí bude jistě navrhovat slovenskou cestu předstírané spolupráce. Jenomže tady jde o princip. Tady se totiž láme chleba.

Buď si necháme mluvit do naší územní svrchovanosti jako v roce 1938 a jednou provždy tak dáme signál, že o svém území nerozhodujeme a jsme kolonií. Anebo se nenecháme zastrašovat. Zdá se, že Polsko se opět bude bránit stejně nekompromisně jako v roce 1939. Tentokrát se s ním ovšem můžeme bránit společně.

Jsem pro bojkot kvót.

Převzato z Sichtarova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky

Autorka je ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.