EVROPA: Evropská politika ODS potřebuje změnu

V současné době probíhá v naší zemi diskuze o evropské ústavní smlouvě, respektive o tom, co s ní dál. Naše vláda pod vedením ODS, která má v popisu práce postoj ČR k této věci formulovat, se ke stávajícímu textu ústavní smlouvy staví odmítavě. Je pravda, že po referendech ve Francii a v Nizozemí může smlouva již těžko platit v té podobě, ve které byla podepsána. Razantně odmítavý postoj ODS vůči ústavní smlouvě má ale jinou příčinu, a to mínění ODS o jakémkoli dalším rozvoji evropské integrace. Nejde tedy o ústavní smlouvu, ale o to, že ODS je připravena blokovat jakoukoli změnu stávajících smluv, která by přinesla další prohlubování integrace.

Tento postoj si ODS nařídila v usnesení svého listopadového sjezdu loňského roku, ve kterém zakazuje všem svým členům a priori umožnit přenášení jakýchkoli dalších kompetencí na úroveň EU. To mimo jiné znamená, že ODS je z ideologických důvodů připravena blokovat například další rozvoj energetické politiky a v budoucnu koordinovanější postoj EU vůči Rusku v otázce dodávek ropy a plynu, což jako jednu z priorit artikuloval ještě na postu ministra zahraničí politik ODS Alexandr Vondra. Dále je vláda pod vedením ODS podle tohoto usnesení připravena vetovat další opatření nutná pro boj s terorismem a organizovaným zločinem či opatření nutná pro zvládání imigračních toků do Evropy. Podobných příkladů, které úzce souvisí s provedením v ústavní smlouvě navrhovaných institucionálních a procesních změn, je možné uvést více.

Zmíněné usnesení nevyvolalo větší zájem médií ani veřejnosti, přestože je zcela v rozporu se zájmy naší země. Věcná a pragmatická debata o tom, zda ta či ona oblast je spravována lépe na národní či evropské úrovni, je samozřejmě nutná a vítaná. Apriorní odmítání jakékoli další integrace je nejen nerozumné a jdoucí proti názoru většiny společnosti, jak potvrzují průzkumy veřejného mínění například v oblasti obrany, bezpečnosti a zahraniční politiky, ale staví ČR i do velmi nevýhodné vyjednávací pozice na mezinárodní úrovni. Takový postoj má navíc velmi daleko k „eurorealismu“ (jak ODS svůj přístup k EU ráda nazývá). Jedná se jednoznačně o postoj ideologický, nikoli pragmatický. Je až absurdní, jak ODS coby moderní reformní strana může ve vztahu k EU postupovat tímto způsobem. ODS podle všeho dobře chápe nutnost ekonomických reforem v naší zemi. O to více je pak zarážející, že je hluchá k výzvám současného světa, který je postaven na stále větší propojenosti a vzájemné závislosti, a uzavírá se do ulity.

Netřeba zdůrazňovat, že se svým postojem k EU, převzatým do značné míry z diskurzu Václava Klause, je ODS v rámci evropské pravice téměř osamocena. Podobné názory zastávají kromě extrémně pravicových stran pouze velmi kontroverzní polská dvojčata Kaczynští a britští konzervativci, kteří ovšem hájí zájmy země s historicky velmi odlišným vztahem ke kontinentu a EU.

Je proto důležité, aby politici ODS přestali opakovat klausovská a zahradilovská klišé a zaujali konečně skutečně pragmatický přístup k EU, který by daleko více odpovídal politice jejich strany a zájmům jejich voličů. To samozřejmě neznamená jakýkoli příklon k tolik démonizovanému federalismu, který je navíc v EU již překonán. Vždyť v Evropě lze nalézt vhodnější vzory než je polská strana Právo a spravedlnost či britská Konzervativní strana. Pragmaticky smýšlející pravice typu dánské Venstre či irské strany Fine Gael nabízí jistou alternativu. Tyto strany a mnohé další sledují pragmatický přístup k dalšímu vývoji evropské integrace. Hovoří mimo jiné i o prosazování tzv. EU výsledků, tj. omezení regulace a zaměření se na konkrétní přínosy dalšího postupu integrace, které mohou občané EU snadno vnímat a ocenit. Setrvávání na ideologicky motivovaných odmítavých postojích k další integraci v rámci EU významné zisky České republice v budoucnu jistě nepřinese.

Autoři jsou výzkumnými pracovníky Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM