Česká eurodebata je sporem schizofreniků – na straně eurooptimistů i euroskeptiků

Německé kancléřce Angele Merkelové, dle časopisu Forbes nejmocnější ženě světa, se koncem února stala nemilá příhoda. Na setkání CDU jí číšník vylil na záda hned celý tác piv. "Pivo jí měla donést kolegyně. Ale byla tak nervózní, že mě poprosila, abych zaskočil za ni. Někdo však do mě zezadu strčil, a i když jsem se snažil piva zachytit, bylo už pozdě. Ale kancléřka se jen otočila a usmála se na mě, ačkoli byla celá mokrá od piva. Chvíli na to si stoupla k řečnickému pultíku," sdělil číšník bulvárnímu Bildu.

Euroskeptik by mohl zajásat, že získal pádný argument proti eurooptimistovi: "Pořád si myslíte, že je nejlepší sedět s Angelou Merkelovou u jednoho stolu?" Samozřejmě, příhoda je použitelná především jako rétorický vtípek, ale ne tak docela.

Počátkem března rozlila trochu piva i slovenská premiérka Iveta Radičová. U nás se propíralo především její "vylití půllitru" na hlavu Petra Nečase, jenž prý odmítnutím podpisu pod paktem rozpočtové kázně spáchal cosi, co "rovný chlap nedělá". Ale pozornosti tak ušel výrok jiný, daleko zajímavější: "Ty peníze jim nepomohly, absolutně jim nepomohly. Všichni to vědí. Ani ty (úvěry), které se nyní poskytují, nepomůžou. Řekněme si to přímo. Ty země se skládají samy na sebe," okomentovala dosluhující slovenská premiérka tzv. záchranné balíčky pro Řecko. Samotné Řecko podle ní získá jen zlomek peněz, většinu obdrží banky, jimž země dluží. Peníze tak prý půjdou hlavně do zemí, které se rozhodly na Řecko přispět.

Pro analytiky nic nového pod sluncem. Vinit samotné Řecko, jehož ekonomika nepředstavuje ani tři procenta celé eurozóny, ze současných problémů může jen naiva nebo politik. Neštěstí nezpůsobily mediálně proslulé příplatky za včasný příchod do práce (byť rozhazování řeckých vlád na něm má nesporně podíl), ale ve velké míře též riskantní finanční operace západních bank i jiných finančních institucí, jež si v Řecku našly výhodnou cílovou destinaci. Záchranné balíčky mají pomoci především jim, tedy hlavním (spolu)pachatelům. Jistou cenu však výrok Ivety Radičové má, neboť zazněl z úst "insiderky", od níž se očekává hlavně povinná podpůrná verbální mlha. Nebýt toho, že se Iveta Radičová vlastně přijela do Bruselu rozloučit, asi by Angela Merkelová vůči ní projevila méně přívětivosti než k nešikovnému číšníkovi.

Za "nešikovného číšníka", na kterého se paní Angela navíc zlobí, je však v podání českých eurooptimistů Petr Nečas. Ministr zahraničí Schwarzenberg dokonce naznačil, že půjde-li to s Českou republikou takhle dál, tzn. na periferii EU, nesetrvá už ve vládě dlouho.

Současná česká "eurodebata" je bohužel sporem schizofreniků. Probruselská strana hájí prioritu sezení u jednoho stolu spolu s mocnými, tedy vlastně europeizovanou lidoveckou maximu "být při tom". Co si však počít, pokud evropské elity dělají v zoufalé situaci zoufalé věci? Pokud nalévají obrovské částky do bezedných jam? Či pokud dávají tisknout stohy nových eurobankovek v naději, že inflace dluhy alespoň trochu umaže? Je pořád správné "být při tom" u jednoho eurostolu? Kdyby se totiž šéfové a šéfky evropských vlád na summitech polévali vzájemně pivem a plácali se do kolen, jaká je to švanda, šlo by možná o racionálnější jednání, než jakého se v případě řady vážných rozhodnutí dopouštějí.

Tato smutná skutečnost však dává euroskeptikům za pravdu jen zčásti. I oni totiž trpí schizofrenií. Poněvadž jedno z mála rozumných opatření, kterého se evropské elity v poslední době dopustily, bylo to o paktu rozpočtové odpovědnosti. ODS něco podobného hlásala v devadesátých letech, kdy dokonce hodlala nutnost vyrovnaného státního rozpočtu vetknout do ústavy. Když se však nyní podobný koncept prosazuje na evropské úrovni, premiér a předseda ODS odmítá připojit svůj podpis. I v obavě z hněvu prezidenta Klause, jenž myšlenku vyrovnaného státního rozpočtu kdysi dávno prosazoval!

Ale stejná schizofrenie vlastně zasáhla i postoj občanských demokratů k samotné ideji volného trhu. V ODS jako by nechápali, že volný trh předpokládá jednotný vymahatelný metr na celém území, kam má trh sahat, a tedy zásadní unifikaci. A tudíž i potenciální omezení suverenity dílčích politických jednotek. "Chceme jednotný volný trh, ale v Čechách ať místo metru platí sáh a loket, naše tradiční národní míry!" – lze metaforicky shrnout rozpolcenost mysli, jíž jsou dnes postiženi občanští demokraté i jejich otec zakladatel na Hradě.

Stupeň dosažené evropské integrace, silně propojené s národní rovinou rozsah problémů, které musí EU nyní řešit, i míra politické schizofrenie v hlavách politických aktérů pak spolehlivě vylučují dosažení nějakého "národního eurokonsenzu". A podobné trendy začínají být více než patrné skoro ve všech členských státech Unie. Inu, nečekají nás lehké časy. Tác piv vylitých za krk bude v těchto poměrech milým občerstvením.

LN, 6.3.2012

Autor je politolog