28.3.2024 | Svátek má Soňa


EVROPA: Demokracie převrácená naruby

6.12.2017

V poslední době jsme svědky zvláštního úkazu, že ti nejmenší demokraté ze všech se nejvíce ohánějí demokracií. Předvádějí nám to papaláši ve vedení EU, kteří soustavně osočují Polsko a Maďarsko z té či oné „nedemokratičnosti“, ačkoli vlády těchto zemí vzešly z demokratických voleb a nedělají nic jiného, než že postupně vyplňují přání většiny svého vlastního lidu.

Evropské komisi se přirozeně nelíbí, že např. Poláci změnili personální vedení stanic svého veřejnoprávního prostoru. Propustili ty, kteří až donedávna poslušně plnili instrukce a různá „doporučení“ posílaná z Bruselu. Výsledek? Dnes už mohou Poláci své televizi opět věřit.

Komisi se přirozeně také nelíbí, že Polsko oslabuje dosavadní probruselské složení svého vlastního ústavního soudu. Proto dnes Polsko obviňují z údajných nedemokratických postupů. Proto dnes Polsku vyhrožují omezením oněch slavných bruselských dotací, které si však Poláci (podobně jako my) z té větší části platí ve skutečnosti sami. Ale nejvíce ze všeho Bruselu vadí odmítání povinných kvót islámských imigrantů. Vzniká tak nutně podezření, že za celý nesmyslný plán islamizace Evropy ručí právě Brusel.

Jenže, vážení, tohle je zásadní otázka vnitřní bezpečnosti státu, která je naštěstí doposud záležitostí členských států samotných. Množství teroristických vražd domácího obyvatelstva v členských zemích, kde islámská populace překročila ona magická čtyři procenta, dává všem vládám, které povinné bruselské přerozdělování odmítají, za pravdu.

Otázka zní: Kdo je větší demokrat? Vláda země, která vyšla ze svobodných demokratických voleb, jednající podle přání většiny svých občanů, anebo Evropská komise, která byla pouze najmenována jinou nepříliš demokratickou institucí EU a pak pouze potvrzena evropským parlamentem, kde jak známo rozhodují pouze zástupci těch nejlidnatějších evropských zemí, které jsou však tvrdě udržovány pod botou tzv. „levicových liberálů“, čili neomarxistů nejrůznějšího stupně a povahy? Vzpomeňme jen na nedávný případ Katalánie ve Španělsku.

Uběhlo několik týdnů a mohli jsme si všimnout, že nešvar převracení pojmu demokracie se nenápadně ujal i u nás. Proč až tak pozdě? Mohou za to poslední volby. Bruselští slouhové dostali na frak a vyhrálo hnutí ANO, jehož postojem k Bruselu si nikdo, ani Brusel sám, nemůže být úplně jistý. Navíc posílilo národovecké a protibruselské hnutí SPD Tomia Okamury. Nu, a většina z těch, kteří volby prohráli a do parlamentu se dostali jen tak tak až na poslední chvíli, se spojila a s notnou dávkou drzosti se prohlásila za tzv. demokratický blok.

Tento krok měl onálepkovat vítěze voleb a ostatní nepohodlná hnutí jako nedemokraty. Pak už je přece snadnější prohlásit je za extrémisty libovolného druhu, že ano. Jenže soudruzi se trochu spletli. Voliči ještě nezapomněli, že se právě těchto politických „dinosaurů“, kteří se dnes prohlašují za jediné možné demokraty, chtěli tou nejdemokratičtější cestou v posledních volbách zbavit.

Je pozoruhodné, jak rychle termín „demokratický blok“ vzali naši „veřejnoprávníci“ za svůj a jak ho každodenně až do úplného omrzení omílají. Ale nedivme se, podobně jako „dinosauři“ považují i oni za demokratické pouze to, co vyhovuje bruselským elitám. Proto musí jakýkoli jiný názor obdržet nálepku „nedemokratický“. Jak prosté. A také jak úděsně zavádějící.

Nevím, jak tohle všechno působí na vás, ale zdá se mi, že celá ta usilovná mediální snaha o překroucení pojmu demokracie probíhá přesně podle bruselského scénáře.