Jeho příznivá chvíle nastává. Vnější okolnosti mu stále viditelněji nahrávají. Brání mu jen nemístná ustrašenost plynoucí z občanské, tedy politické nedospělosti.
Vedení Evropské unie je po závěrečné naprosté prohře sveřepého tříletého úsilí za každou cenu zabránit brexitu politicky v koncích. Ze své podstaty není vůbec schopno vyvodit ze svého zásadního politického selhání odpovídající důsledky. Muselo by totiž zcela principiálně přehodnotit svá prokazatelně mylná politická východiska: Muselo by přiznat neudržitelnost základních tvrzení o správnosti postupného odstraňování evropských demokratických států ve prospěch evropského superstátu. Tím by se Evropská unie vzdala své podstaty, sebe sama ve prospěch jiného stavu evropských věcí. Proto její vedení takový evropsky jedině rozumný krok nemůže dobrovolně nikdy učinit. Přiznat si dlouhodobé principiální selhání a podle toho jednat, jak se již mnohokrát ukázalo, zásadně a tradičně přesahuje jeho morální, politické a rozumové schopnosti.
Je proto na čase, aby jednali ti, kdo takovou zásadní nekompetentností nejsou postiženi, a proto se také do vedení Evropské unie nemohli nikdy dostat. Jsou to představitelé směřování těch členských států, jež ideologicko-politické vedení Evropské unie považuje za obtížné potížisty. Za ty, kdo nedrží ústa a krok. Že je to kromě většiny jiných států středovýchodní Evropy i Česká republika, je vcelku zřejmá skutečnost.
Za okolností, kdy se vedení Evropské unie očividně není schopno adekvátně vyrovnat s politickým a mravním smyslem brexitu a místo toho se zarputile uchyluje ke stupňování nedemokratické centralizace, jež likviduje nejen naši demokratickou samostatnost, logicky nezbývá než začít usilovat o vystoupení z jejího svazku.
Velká Británie ukázala, jak nelehká byla cesta k obnově státní samostatnosti pro toho, kdo se k ní statečně odhodlal jako první, a jak je důležité, aby takové odhodlání bylo pevné a vytrvalé. Její úspěšné završení a souběžně významná stálá podpora od administrativy amerického prezidenta Trumpa ale znamenají podstatnou naději i pro naši zemi. K 31. lednu Velká Británie definitivně vystupuje z Evropské unie, a může tedy po dlouhé době více než čtyř desetiletí znovu svobodně uzavírat obchodní a další dohody s jinými státy světa. Jako první přichází v úvahu velkorysá dohoda o volném obchodu s USA, rovněž Kanadou a dalšími státy. Pokud by se do konce roku neuzavřela dohoda o vztazích s Evropskou unií, budou se obchodní vztahy mezi oběma subjekty, jak potvrdil britský premiér Boris Johnson, řídit pravidly Světové obchodní organizace. To např. znamená, že EU již nebude moci vůči Británii uplatňovat četné požadavky své standardizace.
Jestliže by se britskou cestou vydala i Česká republika a další členské státy EU, mohly by takové kroky donutit Evropskou unii k opuštění jejích evropsky neúnosných základních principů. V opačném případě by EU vcelku přirozeně ztratila dohlednou existenční perspektivu.
Autor je politický filosof