Neviditelný pes

EVROPA: Bezpečný, celkem bohatý stát v krizi (3)

26.7.2017

Podle politického vývoje už neomarxisté, kteří svoji cestu institucemi na základě ideologie Frankfurtské školy dovedli k vrcholu a moci, cítí, že je něco špatně. Dějiny se netočí, jak by oni chtěli.

Místo toho, aby hledali východisko, rozšiřuje se neuvěřitelně omezování osobní svobody a utužování moci byrokracie. Stejně jako za nacismu a komunismu může i dnes kdejaký úředník zničit firmu jen na základě svého dojmu. Finanční úřady, ochranáři, hasiči, policie atd, atd. Všichni dnes mají pomalu neomezenou moc.

Babišovy nápady, že zruší v městech a na vesnicích demokraticky volená zastupitelstva, nejsou jen pomatenost šílence. Pokud by to prošlo, povládne stát. V případě výhry ve volbách a po zavedení EET a starostů bez zastupitelů se stane neomezeným pánem. Starostové se stanou mocenskými figurami podobnými „lokátorům“. To byla funkce v době kolonizace českého pohraničí. Byly to vedoucí osoby obcí, podřízené a odpovědné jen „panstvu“. Obyvatelé (kolonisté) neměli prakticky žádná práva. Anebo by byli obdobou „královských rychtářů“, úředníků odpovědných jen králi. Což však bylo zrušeno již v roce 1783!

To vše souvisí s jedním pohledem na stát a názorem na jeho řízení, a to nedemokratickým, v praxi absolutistickým.

Celá tato levičácká ideologie, podporovaná jak mladými polovzdělanci, tak všelijakými šíbry a ekonomickými lobbisty, však vyvolává stále větší tlak zespoda.

Ten se sice daří stále tlumit, ale doba i samotné činy politiků a ideologů situaci ještě zhoršují.

Jsme na tom podobně, jako byla ČSSR před rokem 1968. Lid je čím dál tím víc rozzuřen, vedení reaguje stále většími restrikcemi. Když se mu podaří „kontrarevoluci“ (třeba volání po možnosti kouřit v restauracích) silou potlačit a cítí, že to vyhovuje jen partě fanatiků a vyvolává odpor obyvatel, není schopno se domluvit s lidmi na nějakém kompromisu. Jako Stalin, který po odporu národů střední a východní Evropy rozpoutal sérii politických procesů s „úchylkáři“ a nechal zavřít statisíce lidí.

Dnes, ve formě zavedené v euroamerické civilizaci, směrují nemarxističtí šílenci represivní orgány na „neposlušné kuřáky“. Ideově je to to samé, jen firma je jiná.

Sověti po smrti Stalina a po porážce revoluce Maďarů pochopili, že tudy cesta nevede. A protože byla vzpoura vojensky vyřešena, postavili do čela státu Jánose Kádára. A povolili a vytvořit „gulášový socialismus“.

Ale naši marxističtí „husité“, jak tomuto jednání Čechů říká Merkelová, nepovolili ani ty žádané změny, jaké byly běžné v okolních státech. Soukromé řemeslníky, obchůdky, moderní oblečení a muziku a cesty do zahraničí. Aby povolil tlak. No a pak přišlo Pražské jaro a po nich tanky. Říká se, že Brežněv věděl, že je to špatně, ale nepřemohl marxistické stalinistické fanatiky.

Po porážce Pražského jara dali celkem vhodně do čela Husáka a k němu jako hlídače Biľaka. Tito místodržící, za velké a dodnes nedoceněné politiky Husáka, udrželi stát pohromadě. Slováci by se svou touhou po samostatnosti tehdy skončili jako Slovenská sovětská socialistická republika. Normalizátoři hlasitě vyhrožovali, přesně dávkovaně likvidovali (ale ne fyzicky!!) a stát stabilizovali.

Ekonomicky to ale zvládli, v tiché spolupráci s národem a s praktickou politikou Štrougala, celkem dobře. Byli jsme na našem písečku v RHVP, i bez západních marek sypaných do NDR, jedničky.

Přechod moci byl civilizovaný, marxisté a blouznivci kolem Havla byli v praxi marginalizováni a dali jsme se s nadšením do budování kapitalismu. Dneska žijeme v stále ještě demokratickém systému, sice drceném ideologií levice a byrokracií a ideologickým a ekonomickým tlakem Západu, ale žijeme si celkem dobře.

Ale už nás zase „ti nahoře“ strašně štvou! Místo bab v uličních výborech zde máme tisíce „aktivistů“. Volné místo na ministerstvu obsadí blbka na základě kvalifikace, že používá vložky. Velké firmy mají plánovaná systematizovaná místa pro genderové ideoložky. Místo soutěží o Rudý prapor platí dneska firmy výpalné takzvaným ekologickým aktivistům. Dříve se tomu říkalo racketeering a nejlépe to uměla mafie.

Malé firmy a řemeslníci jsou však ničeni jako škodná zvěř. Už za Klause, jak se ukázalo, byly malé firmy u jeho vlád „pod hranicí rozlišitelnosti“, což se jemu i nám krutě nevyplatilo. I kvůli tomu se potácíme ekonomicky a lidsky sem a tam.

Socialisté a Babiš se rozhodli malé firmy a soukromníky zničit úplně. No vždyť také vychází obojí z jednoho stalinistické pohledu na svět a ekonomiku. (To i Lenin byl chytřejší a zavedl NEP, za což jej pravděpodobně Stalin nechal zavraždit.)

Dnes mají malé firmy v praxi platit daně dvakrát a víckrát větší než multinacionály. Mají dodržovat byrokracii a podklady a všechna nařízení jako mamutí firma, i když jde třeba o partu tří lidí. V televizi jsou dnes a denně šoty o tom, jak stánkaři, výčepní, hostinští a vůbec řemeslníci kradou. Skutečné soukromníky se chystá EU, levičáci i Babiš zničit. Mohli by totiž být ve svém jednání svobodní!

Byrokratům se dnes, jako vždy, nedaří ovládnout všechny ekonomické toky a pochody. Lidi se vždy zařídí podle toho, jak to jde. Hospoda fungující podle všech předpisů a EET musí zkrachovat. Kdo to neví, je vůl! Anebo je to přisátá pijavice.

Zoufalství, vyjádřené novým ministrem financí Pilným, který blouzní v tisku, jak zničí „šedou ekonomiku“, je toho důkazem.

Je to jen další sen pomatených milovníků totality, který se nikdy nikde nepovedl. Porazit „šedou ekonomiku“ zkusili třeba ve Španělsku a Itálii. S nadšením proto přijali i euro - a dodnes se z toho nedostali.

Připomínají mi dnešní eurohujeři, spolu s Babišem, soudruhy z ÚV KSČ v době, kdy se na jedné straně nedala koupit prkna a cement, přičemž se s materiálem ve fabrikách a firmách děsivě plýtvalo. Nařídili proto přísnost „na ty, co kradou“.

I zorganizovali (vedle esenbáckých megahovadin zvaných „Březen - měsíc bezpečnosti v dopravě“) prakticky neustálé kontroly, hlavně osobních aut, soudruhy VB. Hlavně akce na kontrolu aut a jejich nákladu, tedy proti rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, u vozidel jedoucích v pátek z měst na chaty a chalupy.

Mimochodem, často se to vhodně křížilo s akcemi sovětské armády, která několikrát do roka vyslala v pátek na silnice kolony náklaďáků. Že abychom nezapomněli, že tady ještě pořád jsou.

Sám jsem zažil víkend, kdy mne a naše auto v pátek dopoledne zkontrolovali esenbáci na trati Praha- Kadaň osmkrát, přičemž jsem při poslední kontrole začal tak řvát, až mne soudruzi dopraváci sami uklidňovali. Materiál nebyl, chaty se stavěly, v pátek po obědě se už většinou neopracovalo. A vozil se materiál na chaty a podobně.

No a soudruzi SNB spojili kontrolu proti rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví s kontrolou, jestli pracující neutkají z fabrik a úřadů v pátek před koncem pracovní doby.

Je nutno vědět, že v době normalizace mnohá vedení fabrik, protože si nemohli dovolit namíchnout dělníky, vydávala se souhlasem ZO KSČ a ZV ROH bumážky. O „odprodeji nepotřebného materiálu“. Za drobný peníz. Čeho bylo ve fabrice plno a mohlo se to „pracujícím“ hodit. Což mohlo být cokoliv.

„Strana a vláda“, ale i soudruzi ve firmách, poučeni rokem 1968 a dalšími maléry ve státech „socialistické soustavy“, se snažili chovat pragmaticky.

Soudruzi SNB však měli pověst, nikoli falešnou, že je to banda magorů. Asi takovou, jakou má dneska pražský magistrát a vedení Brna. A funkcionáři VB byli tuplovaní oslové. Takže se děly věci.

Pamatuji si, jak při jedné takové monstrakci byly na výjezdu z Vysočan obsazeny všechny silnice hlídkami VB. Ve Vysočanech bylo fabrik jak máku a kdekdo v pátek odjížděl na chatu s vlekem s materiálem (něco koupené, něco „znárodněné“). První odvážlivci vyráželi už před obědem v závodce.

Soudruzi zastavovali, kontrolovali a lapali a lapali, až polapili více než sto zločinců. Všichni přistižení se vymlouvali, že ten materiál je košer, a volno že mají povolené, že si jen zapomněli příslušné doklady a propustky. Jak to dopadlo?

Soudruh náčelník SNB si pak stěžoval na Obvodním výboru KSČ, že si všichni ti přistižení následně donesli z fabrik potvrzené doklady od vedení podniku, od ROH a někdy i od závodního výboru strany, že bylo vše legální. Všichni si to všechno poctivě koupili a vždy šlo zásadně o „vynikající a zasloužilé soudruhy“, kteří měli doklad, že čerpali náhradní volno. Jen jeden neměl nic.

Jak podle vynesených zpráv z OV KSČ pravil soukromě soudruh tajemník náčelníkovi: „Ten chlap, co nemá tu bumážku z fabriky, je musel fakt něčím strašně nasrat. Když mu jí nedali!“

Takhle nějak to dopadne, myslím, po nějaké době se všemi babišovinami včetně EET, genderovými procenty teplých místeček, zákazem kouření a zeleným terorem vůbec.

Představa mladých aktivistických neobolševiků a byrokratů fandících EU a „pokroku“, i lidí kolem Babiše, je mylná. Jako že to zvládnou. Nezvládnou. Jako před nimi ani nacisté s gestapem, bolševici s StB, tak to nezvládnou ani tihle.

Jen možná nejdřív ekonomicky zkrachujeme, jako v roce 1953 a v roce 1963 při 3. pětiletce, kdy se ukázalo, že nám Západ utekl o míle. Z hesla „Dohnat a předehnat“ se to změnilo na „Neztratit stopu!“ Pak přišel osmašedesátý. A normalizace. Přežili jsme, chudí, ale ne zase tak chudí, jak by nás bolševik rád viděl.

Podíváme-li se kolem sebe a na nás a na bývalé rozvojové státy, už zase svět nedoháníme, ale v čele s EU pomalu ztrácíme dějinnou stopu.

Osud této politické šílenosti, všech těch genderů a ekologismu a pohlavní stejnosti je celkem vzato jasný. Oni to možná tuší, ale nepřiznají. Dějiny se na ně už chystají.

A na nás? Nikdo neví.

V Evropě je muslim. A začíná panovat. Všude se tyčí minarety. V Německu, ve Velké Británii, ve Skandinávii, všude. To se ještě v dějinách nestalo.

Možná budou v dějinách brzo všichni eurohujeři a marxističtí levicoví liberálové jen poznámka pod čarou, že oslabili a rozvrátili „bílou a křesťanskou Evropu“, aby po nich zavládl chalífát, který jako první povraždí všechny homosexuály a pak genderistky, marxisty a ekologisty.

Tak jako Stalin po obsazení Evropy nechal zavřít anebo popravit všechny bývalé kované levičáky.

Konec



zpět na článek