Dnešní žvanění „lidskoprávníků“ a mnoha politiků o neskonalých úspěších dnešní doby po „listopadu“ se nejen z důvodu uváděných v první části článku míjí účinkem. Ba dokonce je kontraproduktivní. Věční petenti, hrající si na pohrobky Václava Havla a na „revolucionáře-disidenty“, jsou už směšní, ba dokonce lidem odporní.
Jak se říkalo za našich babiček: „Bohu nemilí, lidem odporní a mně na výsost protivní.“
V době svého mládí, tedy v začínajících šedesátých letech, jsem o problémech (tehdy se jim říkalo „problémy růstu“) rád diskutoval. To se tehdejší stalinismus kroutil v ideových křečích, Sovětský svaz byl sice na věčné časy, ale Západ nám viditelně ekonomicky ujížděl za obzor.
Diskuze se „starými komunisty“, to byla řeč jako rozprávka. Jak se říká: Já o voze, oni o koze.
Ptáte se, proč jsem nediskutoval o politice se „starými demokraty“? No, žádní vlastně nebyli. Někteří seděli v kriminálech, další se stáhli do ústraní a na dění neměli žádný vliv, jiní hlásali ze Svobodné Evropy „dobrou noc a pevnou naději“.
Za což bych je nejraději nakopl do rozkroku, když oni pak vypnuli mikrofon a jeli na dovolenou na Mallorku. A já do Primorska do „privátu“. Kde visela ze stropu jedna žárovka a myli jsme se venku u umyvadla se studenou vodou. A toaletní papír jsme po použití házeli do kyblíků vedle tureckého záchodu.
Na mé tehdejší připomínky, že ten režim lidi strašně sere svojí tupostí, idiotskostí svých nápadů, ničením talentů „kádrovými předpisy“ a že kecům na VUMLU nemůže věřit ani boží hovado, jak jsou blbé, oponovali tehdejší poúnoroví političtí vítězové, co že by lidi chtěli?! Vždyť vše, co slibovali, už splnili!
Stát lidem staví paneláky a ti, co ještě nedávno chodili kadit na hnůj, bydlí v 3+1. S koupelnou a teplou vodou! Děda brblá, ale on sám má pět tříd, kdežto jeho vnuk má maturitu! A ROH lidem organizuje dovolené „s Andělem“ na horách. A desetitisíce soudruhů odborářů jezdí na „dovču“ k moři (v roce 1965 to bylo na tehdejší dobu neuvěřitelných 67 000 organizovaných rekreantů v Bulharsku), tak co by chtěli.
Nezaměstnanost není, pravili soudruzi a bili se v prsa, neb lidi se tehdy při vzpomínce na Velkou krizi za první republiky nezaměstnanosti báli. Ne že ne!
Všichni mají nárok na penzi, jásali soudruzi. Německé revanšisty za hranicemi hlídá Sovětská armáda a Varšavské smlouva. V ekonomice „už vbrzku bude všecko“, jak pravil soudruh Antonín Novotný. Tak je a musí být všechno v pořádku a čekají nás skvělé zítřky! A kdo nadává, je zaprodanec imperialistů a plíživý kontrarevolucionář. A s ním zatočíme!
A diskuze s „reformními komunisty“, to nebylo o nic moc lepší. Za prvé to byli až příliš často nedávní studentští zuřiví stalinisté. Humanisticky vzdělaní reformisté pak neustále mluvili o Kafkovi a „duševní svobodě“. A v zásadě nepochybovali o tom, že socialismus je vlastně správný a je tady navěky.
Intelektuální svoboda nade vše, hlásali na začátku šedesátých let a opovrhovali přízemními nevzdělanci a jejich touhou po „hromadění majetku “. Jako byla třeba televize, motorka, brizolitový baráček na vesnici anebo chata u lesa. Sami ovšem byli většinou dobře ekonomiky zabezpečení. Od socialistického státu.
Proto dodnes nerozdýchali, jak rychle tady po roce 1989 zavedl Klaus kapitalismus.
Řekněme si otevřeně, že národ už je prakticky zase vytočený, nasraný a otrávený, jako byl za bolševika.
Blouznění zakyslých bývalých antikomunistů a jakoby-sametových revolucionářů, z nichž se značná část přidala 17. listopadu, jak je fšecko bezva, je na úrovni žvanění starých soudruhů v dobách Novotného.
Tvrzení, jak je to úžasný, že máme dneska pomeranče a banány a každý že si může jet, kam chce, nikdo nepovažuje za „výdobytek“. Což nějak havlisté a různí eurohujeři nechápou.
Tehdy, když to začalo praskat a lid byl nasrán, ÚV KSČ vyhlásil program „hlavně nenasrat horníky“ a ideologicky začal couvat.
Soudruzi, kteří byli trochu soudní, například dumali, že když už lidi chtějí mít ty chaty, tak by bylo nejsprávnější, aby je tam vozil autobus s vlečňákem. Tam by si dali ty prkna a „ciment“ a u chaty si je zase vyndali.
To, že je to lidsky i technicky naprostá hovadina, například kudy, kdy a jak by se jezdilo, nebrali na vědomí. Oni byli ideologicky přesvědčeni (a jejich zelení a euro potomci dodnes přesvědčeni jsou), že soukromá osobní auta jsou vlastně morální a politické zlo (už víte, odkud ideologicky opisují Zelení a fanatici z organizace Auto*mat?). Ty chaty snad. V Rusku mají tyhle „dači“, tak to by snad ideologicky prošlo...
Mimochodem, tehdy soudruzi pochopili, že když lid chce chaty a chalupy a není k dostání materiál, je nutno nějak přehlížet a částečně legalizovat přesuny z vlastnictví socialistického do vlastnictví soukromého. Třeba ta prkna a cement. Na to byl celý systém bumážek a různých fíglů, aby nebylo nutné všechny pracující neustále zavírat, neb „všeci kradnů“. Ale to je na jiné psaní.
Vracíme se dnes do minulé doby. Ideově ve stylu myšlení neomarxistických eurohujerů a všech těch gendero-zeleno plus homosexuálního mainstreamu, ač to nechce nikdo veřejně přiznat, se vracíme nejen do normalizace, ale ještě před ni.
Dnešní takzvaná liberální levice ještě nepochopila, že dostatek banánů a cesty do zahraničí už nejsou obrovským výdobytkem, který by legalizoval jejich politicko-ideologické šílenství. A že to nemají jisté „na věčné časy“. Doba se určitě změnila.
Popravování a věznění nahradila společenská a sociální likvidace „nepřátel“. Stejně účinná, jen to tak neřve. V čele této duchovní čistky společnosti stojí opět uvědomělí intelektuálové, kterým přizvukují jako „hýkající“ masa tzv. liberální a pokrokoví vysokoškoláci. Z většiny humanitních škol se staly duchovní rodné dcery bývalé „Vokovické Sorbonny“, jak se přezdívalo Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa (zkratka VŠP ÚV KSČ). Dnes jsou to ovšem spíše jakési okresní filiálky amerických a euro levicových totalitních ideologií. Ideologie, podvodně zvané „liberální levice“, ovládají vysoké školství euroamerického světa a produkují desetitisíce duševních klonů.
Bolševici tvrdili, že podle Marxovy „teorie o základně a nadstavbě“ platí, že „nadstavba“ řídí základnu jednosměrně. Nadstavba velí, lid pracuje podle pokynů.
To samé dnes vlastně tvrdí „vedoucí duchové“ obamismu a Evropské unie. A Babiš.
Byrokracie vedená „nadstavbou“ vyznávající správnou ideologii podle nich nejen může, ale musí formovat základnu. Tedy to, co společnost živí. Bez ohledu na ekonomiku, jen podle „morálních zásad“. A „moderního světového názoru“.
Moskva padla, takže už nemáme kádrovací systém, kdy nesmí dítě “buržousta“ (holiče, sedláka, advokáta atd.) dosáhnout vyššího společenského postavení. Zato jsme zavedli - a ČSSD a EU propaguje - pohlavní rasismus. Dnes se nevybírá do vedení společnosti podle schopností, ale podle pohlavních orgánů. Mladým neomarxistům, nevzdělaným, naučeným jen opakovat příručky a správná hesla, nevadí, že to už vyzkoušeli bolševici. Tehdy místo ženských druhotných pohlavních znaků byl legitimací na funkci „dělnický původ“. A to byl jeden ze zásadních důvodů ekonomického krachu východního bloku. Menstruace dnes, tehdy tatínek horník a matka dojička, kvalitu dotyčného nezaručí.
Tak se dnes dienstbierovci a další duševní potomci „reformních komunistů“, jako soudružka Marksová, dostali až na grunt všech totalitních společností. Okopírovali od Osmanské říše, sovětských bolševiků a německých nacistů myšlenku, že by děti měl vychovávat stát. A to již od kojeneckého věku. A ženy by „neměly být otrokyněmi mužů“, ale uvědomělými pracovními silami.
Mimořádně aktivní idiotky, neznající nic z biologie ani sociologie, o historii nemluvě, zavádějí za pomoci zbabělých poslanců zákony o mateřské dovolené mužů. V Dánsku prý už existují „vědecké“ výzkumy, jak „rozdojit“ muže, aby mohli také kojit. Rovnoprávně.
To je úplný splněný sen sovětských soudruhů, hlavně soudruha akademika Moskalenka, který „rozdojil“ kozla. Jde prý biologicky jen o oživení zakrnělých mužských mléčných žláz, což je genderově potřebné, a nový člověk zde bude.
O převýchovu mladých zločinců a duševně poněkud „mimořádných“ osob působením „kolektivu“, protože bohužel někteří z nás se rodí se zločineckými sklony a s neschopností používat mozek v dostatečné míře, se pokoušeli už sovětští soudruzi. Vnuceným „dobrem“. Hlavně soudruh Makarenko. Po naprostém krachu jeho snah se věnoval o to více literární propagaci svých bludů.
Dnes ji propaguje skupina intelektuálů motajících se kolem školství, ničí děti a národ programem „inkluze“, do kterého zahrnula i společnou výchovu a vzdělávání dětí s mentálním postižením.
Jako vrchol moderního řízení učitelstva zavedla systém „pod-učitel, učitel a nad-učitel“, který je opsaný z dob Rakouska-Uherska. A kdyby to odnesly jen školy! Ty přežily Hitlera, Stalina i normalizaci. Poškozené, ale přežily.
Chudoba prý cti netratí! Ovšem podle bojovníků za vše nové a progresivní to platí jen pro kmány. Vrstva rádoby vzdělanců, řídících, či spíše terorizujících intelektuálně a politicky náš stát a vlastně celou EU je poznamenána dalším bolševickým nesmyslem. Lid má být chudý a skromný. Oni sami tedy ne, oni jsou „vůdčí silou“. My máme mít malá auta, když už nám je nejde zakázat (viz nápad Krnáčové a zelených o zákazu určitých aut v Praze) a nejlépe jezdit jen MHD. Aby oni měli zdarma služební bouráky a po světě létali letadly. V byznys třídě, za naše peníze, na konference o záchraně planety.
Je však také zajímavé, jak tato skupina navazuje u nás v ČR na ekonomickou činnost nacistů. Ti po okupaci ČSR v roce 1939 ihned zničili československou korunu. Aby pak totéž udělali komunisté, když vystoupili z Mezinárodního měnového fondu a provedli měnovou reformu. Státem řízené ožebračení obyvatelstva.
To samé, v měkčí míře, byla nedávná „intervence“ ČNB, čti znehodnocení koruny, což znamenalo nasypání stovek miliard zahraničním firmám a ekonomikám (jako za Hitlera do Německa a za Stalina do SSSR).
Přes všechny politicko-ekonomické kecy platí o penězích jedna hokynářská zásada: „Deset korun mít anebo nemít, je rozdíl dvacet korun!“
O to jsme byli ČNB v roce 2013 okradeni a je jedno, zda podle některých expertů šlo o 8 anebo o 10 %. Málokdo si uvědomuje, že tím byli okradeni nejen jednotlivci, ale i obce a hlavně firmy, které nemohly modernizovat, zdražily se jim suroviny a snížil zisk.
Na roboty jsme neměli, a tak teď nemáme dost lidí - v době, kdy se v celém světě rozjela ekonomika. To, že nejsou lidi, není úspěch, ale ukázka zaostávání naší ekonomiky řízeného ČNB.
Proč by se lidé měli radovat? Ekonomika prý roste, ale životní úroveň je menší, než byla před zásahem ČNB.
A tam to jistě nevymysleli sami a jen tak.
Ale aby konec nebyl tak depresivní, měl bych zde vložit vzpomínku na krátká, skutečně svobodná léta po Listopadu. Když v jedné hospodě, kde se tehdy ještě kouřilo, a čárky za piva se dělaly tužkou na tácek, měli na stěně veliký nápis:
Pamatujte si, že dnešní hnusná doba bude už za chvíli „zlatými starými časy“!
Dokončení zítra.