Výsledky voleb do Evropského parlamentu v Česku potvrdily, že voliči nejvíce věří hnutí ANO. Jeho dominance v Česku však je menší, než se očekávalo, a jeho koaliční partner ČSSD je mimo hru.

Vyhlášení výsledků voleb v Česku v pozdní nedělní hodinu 26. května bylo na ČT24 naplněno docela slušnými emocemi. Jako vůbec první se k výsledkům postavila čelem ČSSD. Předseda Jan Hamáček již během dne avizoval špatný volební výsledek a ten se jenom potvrdil. Hamáček a jeho strana budou volební výsledky pečlivě analyzovat, pochybuji ale, že z této analýzy vzejde pro ČSSD cokoli pozitivního. Pokud bude Hamáček a jeho přátelé stále pod dojmem „špatně vysvětlovaného programu a jinak bylo vše o.k.“, hrozí ČSSD v dalších volbách v Česku ještě větší průšvih. Strana bez výrazných osobností voliče nepřiláká, i kdyby byl její program zlatý. A program ČSSD byl všechno jiné než zlatý.

ODS jako jediná strana blahopřála vítězi voleb s tím, že to byly poslední volby, které hnutí ANO vyhrálo. To je sice krásný bonmot, nicméně ani ODS zatím nedokáže přitáhnout i v tak malém počtu voličů většinu. Nicméně ODS zvýšila počet mandátů ze dvou na čtyři a může být spokojena. Osobně jsem velmi rád, že uspěl Alexandr Vondra, který dosáhl na mandát díky preferenčním hlasům. Vondra je dle mého soudu osobnost, která může ODS velmi pomoci při formování její politiky v europarlamentu.

Piráti na třetím místě těží z neokoukanosti a přitahují zcela bezpečně zejména mladé voliče. Kam se ale jejich poslanci přidají, není v tuto chvíli úplně jasné. Vstoupí-li do frakce zelených, vstoupí do velmi levicového spolku „ochranářů“ planety, a zda jim to v Česku pomůže, je velkou otázkou.

Jediná eurofedereralistická strana „Spojenců pro Evropu“ se může rovněž cítit vítězem. Jiří Pospíšil jako lídr kandidátky ale uspěl méně, než zřejmě sám čekal. Jeho TOP 09 je stále spíše okrajovou formací a i doma, jako v případě ČSSD, bude mít „topka“ potíže dosáhnout na uzavírací pětiprocentní hranici.

SPD těží ze současné politické situace, v níž její voliči slyší na protimigrační politiku. Tomio Okamura ve svém vystoupení několikrát opakoval pevnou vazbu na italskou Ligu Mattea Salviniho a na Marine Le Penovou z Francie, která volby vyhrála.

Lidovci a komunisté uspěli a i oni mohou vykládat, že si udrželi jistý vliv.

Vítězné hnutí ANO jsem si schválně ponechal až na konec. Andrej Babiš vystoupil na tiskovém brífinku mezi posledními a většinu času promrhal neustálými stížnostmi na politické soupeře a na jejich lži. Bylo vidět, že jím mocně cloumají emoce, a lídryně kandidátky Dita Charanzová to svým poděkováním nezachránila. Přitom stačilo, aby Babiš svým voličům prostě jenom poděkoval. Nechal se zbytečně unést k litaniím, které mu nové sympatizanty určitě nepřitáhnou.

V celoevropském kontextu je zřejmé, že dominance dvou frakcí, lidovců a socialistů, skončila a už se jim s nabídkou podpory přihlásila frakce „liberálů“, kam patří hnutí ANO. Česká stopa v Evropské komisi bude jistě důležitá. Babiš by si měl ale velmi rozmyslet, aby v pozici komisařky zůstala Věra Jourová. To ona „fedrovala“ dvojí kvalitu potravin a ČSSD na tom dokonce postavila část své předvolební kampaně. Dopadlo to, jak se dalo čekat. „Dvojí kvalita“ se projevila, ale jinak. ČSSD i Jourová prokázaly neúspěšný populismus. Lidovecká poslankyně Michaela Šojdrová naopak ustála své neúspěšné hledání syrských sirotků v Řecku. Její voliči jí to jistě odpustili.

Eurovolby tak neznamenají žádný dramatický výsledek. Pokud budou lidovci a socialisté dál ovlivňovat politiku EU tak, jako doposud, nic zásadního se nezmění a EU z krize důvěry nevybředne.