Lidé, kteří to nezažili, tomu asi ani nebudou věřit, ale vstup do EU byl svého času metodou, jak snížit administrativní zátěž a byrokracii. Fakt. Jednotný evropský trh odstraňoval dovozní či vývozní cla, víza, pracovní povolení a všechny jiné překážky, které lidem v Evropě bránily ve volném pohybu, obchodu, práci a studiu. Po nás, narozené v dobách reálného socialismu, to navíc znamenalo časový souběh s koncem výjezdních doložek a devizových příslibů. Nedovedete si představit, jaká to byla najednou svoboda. Bylo nám jako housence, která z kukly vyleze jako motýl a může se volně rozletět, kam ji napadne. Úžasný pocit.

V té době nás (tedy alespoň mne, možná to někdo jiný tušil) ani nenapadlo, jak strašlivě se celá idea EU může zvrtnout. Jak socialistický dirigismus, kterého jsme se po tak dlouhé době a s takovou úlevou zbavili, vybují znovu, přesně jako v té komunistické písni o nově vstávajících bojovnících a rudém praporu, který znovu zavlaje. Že se doslova naplní popis, podle kterého jsou zelení jako meloun. Navrch zelení, uvnitř červení s hnědými a černými semínky.

Jak se to mohlo stát? Důvody jsou v principu dva. Tím prvním je samotná struktura evropského parlamentu. Do něj kandidují v každé členské zemi jiné politické strany a jiní kandidáti, takže je nutně složen z velkého množství malých národních frakcí (navíc i vnitřně rozdělených). Vůbec nikdo tam nemůže ani pomyslet na zrod nějaké vládnoucí koalice. Aby vůbec mohlo na půdě EP dojít k nějakému rozdělení moci, vytvářejí tyto národní frakce nadnárodní koalice a koalice koalic a během toho procesu spolehlivě zanikají jakékoliv zbytky původního programu, se kterým členové těchto slepenců koalic ve svých zemích kandidovali. A aby byl tento proces dotažen k dokonalosti, nakonec je jmenována evropská komise, jakási vláda, kterou nikdo z voličů členských zemí EU nemá možnost ovlivnit. A v této komisi podporují jednotlivé státy své komisaře hlavně podle jejich občanství (každý chce mít svého) a aby tyto jejich komisaře podpořily i jiné státy, schválí kohokoliv, kdo je nominován z ostatních států EU. Bez ohledu na postoje, které zastává.

A druhým důvodem rakovinového bujení zelené byrokracie v EU je nutkavá potřeba spasit svět, kterou od svých voličů odtržení europoslanci a zejména eurokomisaři trpí a nutně přejímají (jinak by je současná hlava evropské komise odmítla jmenovat). A vše je dovršeno potřebou komisařů a také jejich úřednického aparátu vykazovat činnost, což se navenek projevuje tvorbou nejrůznějších pravidel, směrnic, příkazů, zákazů a požadavků na doložení kde čeho, co lze následně zpracovat v excelovských tabulkách a výsledek nacpat do Power Pointu. A protože takových úřadů je hodně a každý se zabývá jinou částí spasení světa, dosáhlo množství požadovaných formulářů, povolení a hlášení výše, kterou by existující evropské celulózky již nezvládly, nebýt jejich převodu do elektronické verze.

Situace dospěla k bodu, kdy si sama neomylná evropská komise uvědomila, že evropské firmy začínají upadat a časem by se mohlo stát, že by výběr daní nestačil nejen na realizaci evropských dotačních programů, ale, Green Deal s námi a CO2 pryč, dokonce ani na jejich tolik zasloužené platy. I rozhodla se slovutná komise, že, slovy veliké Ursuly von der Leyenové, sníží administrativní zátěž v EU o 35%. Nevím sice, jak komise dospěla zrovna k tomuto číslu, proč to není 50% nebo raději 95%, ale to teď nechme stranou.

A přestože netuším, jakou metodou dospěla komise k číslu 35%, vím předem, jak bude v tomto smělém plánu pokračovat.

Naivní Evropan možná zajásal, že se firmám sníží byrokratické povinnosti. Houby s octem, vážení. Napřed je totiž nutné zjistit, co by do těch 35% mělo patřit. A k tomu potřebujete (tedy vy ne, ale ta komise) nějaká data. Aby je získala, bude nutné vytvořit nějaký výbor pro snižování administrativní zátěže v EU s patřičným personálním obsazením a rozpočtem. Tento výbor bude nutně shánět dílčí údaje, proto připraví dotazník, ve kterém všechny evropské firmy budou povinně vykazovat časové, personální a finanční náklady spojené s evropskou byrokracií. V tomto dotazníku od sebe budou samozřejmě odlišovat byrokracii národní, nezpůsobenou evropskými směrnicemi, dále byrokracii národní, ale vytvořenou na základě evropských směrnic a konečně byrokracii přímo způsobenou evropskými směrnicemi. A pro úplnost ještě administrativu spojenou se zahraniční expanzí, opět rozdělenou podle klíče národní/národní na základě směrnic EU/čistě EU.

Aby byl dat dostatek, bude jejich sběr zajišťovat vždy národní vláda, u nás patrně MMR. Firma, která včas neodevzdá úplné hlášení o administrativní zátěži, bude vyloučena z veřejných zakázek, nebo přímo pokutována. Nemyslete si, milánci, že budete snaze EU o snížení administrativní zátěže vzdorovat. To byste se se zlou potázali.

Nu a až budou data shromážděna, vyhodnocena, barevně znázorněna a přeložena do všech evropských jazyků, začne na půdě evropského parlamentu debata o tom, které regulace, zákazy a příkazy by měly být redukovány či přímo odstraněny. A v tomto stádiu se to celé definitivně zasekne, protože zatímco Francie, Itálie, Řecko a Španělsko budou požadovat zjednodušení rybolovu a námořní dopravy, Polsko zjednodušení těžby uhlí, ČR usnadnění stavby jaderných elektráren, Rakousko naopak jejich zákaz, Slovensko a ČR zrušení omezení v autoprůmyslu, Maďarsko přidělování občanství agentům FSB a tak dále, každý podle hesla bližší košile než kabát, takže se nakonec neshodnou na ničem. Každý stát podmíní schválení uvolnění regulací v oblasti, která se ho netýká uvolněním v oblasti, která se ho týká a protože prakticky žádná oblast neprostupuje nadpolovičním množstvím států, navzájem se budou blokovat, dokud to celé nespadne pod stůl. (Ono by to šlo, kdyby mohl objem rušených regulací dosáhnout 100%, ale k čemu by pak celá evropská komise a evropský parlament byli?).

Jak z toho ven? Píšu to nerad, ale podle mne není současná EU reformovatelná. Vznikl byrokratický kolos, ovládaný nikým nevolenými fanatiky a rozdrobené složení evropského parlamentu neumožňuje efektivní kroky jako je odvolání komise a jmenování jiné, s členy vybranými nikoliv podle jejich národnosti, ale podle schopností a zastávaných názorů. Jediným reálným řešením je zrušení evropské komise včetně její agendy a to bez náhrady. Ale protože kapři si svůj rybník nevypustí, takový krok přes evropský parlament nikdy neprojde.

Ledaže by žádný evropský parlament nebyl. A toho se dá dosáhnout tím, že nebude žádná EU.

Dle mého názoru by měly vlády těch států, které ještě neztratily poslední zbytky soudnosti a zdravého rozumu, již nyní vytvořit koalici obrozenců, která založí novou, čistě obchodní organizaci, novou EHS. A vystoupí ze současné EU.

Přestože v EU je většina evropských států, nejsou v ní všechny. Dá se přežít bez toho, aby země byla součástí EU. A pokud by takové státy ekonomicky spolupracovaly v rámci někdejších pravidel EHS, na opuštění EU mohou jen vydělat. Zbytky EU mohou ještě pár let vzdorovat svému konci, ale bující nádor zeleného fanatismu rychle způsobí definitivní zánik této byrokratické zrůdy.

A evropské státy už nikdy nesmějí udělat tu tragickou chybu, že začnou posilovat moc jakékoliv evropské struktury bez toho, aby byly předem domyšleny způsoby, jak ji udržet na uzdě a v případě potřeby rychle utnout. Čehož se dá nejlépe dosáhnout tím, že už nikdy žádný evropský orgán nezíská moc určovat jakákoliv nadnárodní pravidla.

EU dojela na konečnou. Ukončete výstup, dveře se zavírají.