Podnikatelé a firmy žehrají na stále větší a větší objem zákonů a předpisů, kterým se musí přizpůsobovat. Což je stojí nervy a nemalé peníze. Zvládání regulace je zkrátka závažný problém, nad kterým nelze jen tak mávnout rukou.

Nicméně se zdá, že začíná svítat na lepší časy. Touto otázkou se totiž zabýval „Zvláštní výbor europarlamentu pro vytváření a následné řešení problémů“ a přišel s návrhem na mnohokrát ověřené řešení – regulaci je třeba regulovat. Samozřejmě udržitelně a sociálně spravedlivě. Nalezení tohoto řešení ovšem nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Výbor musel například čelit populistickým návrhům na snížení počtu legislativních změn, respektive regulatorních předpisů všeobecně. Naštěstí jeho členové včas rozpoznali, že by to byla cesta do pekel. Zkusme si ostatně, představit, že by některé dnes existující normy nebyly vůbec přijaty. Jak bychom mohli fungovat třeba bez GDPR? Nebo jak by se ekonomiky členských států EU mohly nadále rozvíjet, kdyby se jim neotevřely nové možnosti a perspektivy zaváděním ESG? Kromě těchto „velkých“ záležitostí bychom byli ochuzeni samozřejmě i o řadu menších. Pojišťovny by třeba nemohly své klienty zásobovat KIDy (Key Information Document) a nebýt předpisů na ochranu spotřebitele, tak by se člověk ani nedověděl, že plastové krytky okulárů dalekohledů nejsou určeny k jídlu.

Regulace regulace zkrátka nemůže spočívat v rušení legislativních norem a předpisů. Ostatně škrtat umí každý trouba. Ale ne všichni už umí dohlédnout třeba na sociální dopady tohoto kroku. Konkrétně na zaměstnanost. Nesmíme totiž zapomínat na to obrovské množství úředníků, konzultantů, právníků a dalších profesí, kteří mají díky regulacím práci a uživí tak své rodiny. Aneb jak se říká v jedné parafrázované filmové hlášce: „začnete škrtat zákony a úředníci a konzultanti nebudou mít co žrát“.

Škrtat zkrátka nelze. Naopak. S ohledem na sociální dopady je třeba stanovit garantovaný roční objem nově přijaté legislativy, aby se předešlo případným sociálním otřesům z důvodu jejího nedostatku. Jenom je třeba ji rovnoměrně rozložit. A to jak v čase, tak i ve struktuře řešené problematiky, respektive jednotlivých oborů. Přijímání nové regulace bude tedy regulováno v tom smyslu, že bude například rovnoměrně rozložena podle oblastí na ekonomické, daňové, sociální, pracovněprávní, občanskoprávní atd., nebo podle oborů hospodářství na regulaci finančnictví, průmyslu, zemědělství, obchodu apod. Přičemž bude pro každou oblast a obor stanoven minimální roční objem nové nebo novelizované legislativy. No není to geniální?

Tento nový režim přinese samozřejmě benefity i podnikatelům a firmám. Nadále již totiž nebudou čelit nejistotě kolika novinkám a změnám se budou muset v následujícím období přizpůsobovat a budou tak moci lépe plánovat své kapacity. A nebudou také muset kvůli implementaci legislativních změn omezovat svoji produktivní činnost nárazově, ale budou to dělat kontinuálně. Lepšími možnostmi plánovat kapacity tak mimo jiné získají konkurenční výhodu oproti firmám ze zemí, kde není regulace tímto způsobem regulována a zlepší tak své postavení na světových trzích.

Což bude velká rána pro největší hospodářské soupeře EU, tedy pro USA a Čínu. Tyto země si totiž pyšně myslí, že když dokáží rozvíjet moderní technologie, ovládají trhy s rozhodujícími surovinami a nezodpovědně nezdražují energie a tím pádem si nezvyšují výrobní náklady, že to stačí. Pravda, státy EU žádné technologie ani suroviny nemají a tím pádem je ani vyvážet nemohou, stejně jako kvůli vysokým cenám energií už ani ty výrobky, které ještě vyrobit umí. Takže nezbývá než prorazit něčím, co je surovinově a technologicky nezávislé a zároveň nenákladné. Nabízí se šance zahltit světové trhy experty na regulaci a regulování regulace. A v čem bude spočívat kouzlo tohoto exportu? Když zkrátka není možné konkurenci dohonit svými schopnostmi, je třeba ji zabrzdit.

Jenom jestli se zabrzdit nechá…