Líp bude, když se peníze budou vybírat na základní funkce státu, ne pro přerozdělování
Rahm Emanuel, první kancléř prezidenta Baracka Obamy a poté starosta Chicaga, proslul výrokem: „Nikdy nenechte vážnou krizi jen tak odeznít nevyužitou. Je příležitostí udělat to, co jste předtím nemohli.“
Takto chtějí krizi využít mnozí. Někteří ke svému prospěchu a obohacení, nejlépe za podpory státu a z peněz daňových poplatníků; jiní k získání moci; další zase k prosazení ideologické vize, která by jinak v demokratické společenské konverzaci podporu většiny neměla. Posledním případem je i manifest Bez solidarity není imunity: 11 bodů ke koronavirové krizi. (zde)
Ty body jsou: 1. Ekonomika tu musí být pro lidi, ne lidé pro ekonomiku. 2. Ekologie je základ, ne luxus. 3. Ne každý technologický vývoj je pokrok. 4. „Rovné“ daně způsobují nerovnost. 5. Stát nesmí být vězením pro dlužníky. 6. Místo doprošování o nízké dávky veřejná podpora pro všechny. 7. Zdravotnictví, školství a kultura jsou páteří společnosti. 8. Bydlení je právo. 9. Zbrojní výdaje nejsou nedotknutelnou prioritou. 10. Moc korumpuje, moc bez kontroly omezuje svobodu. 11. I Evropa musí být soudržná a solidární, bez center a periferií.
Polemika s 11 body manifestu
Podívejme se na ně blíž. „Ekonomika tu musí být pro lidi, ne lidé pro ekonomiku.“ – Ale ekonomika ze své podstaty pro lidi je; ekonomika jsou lidé, kteří (spolu)pracují, vytvářejí bohatství, aby uživili sebe a své rodiny. Stavět ji proti lidem je nepochopením ekonomiky.
„Ekologie je základ, ne luxus.“ – Ekologie je věda o životním prostředí a životní prostředí je nejvíce ceněno a chráněno ve společnosti, která je blahobytná díky produktivní ekonomice.
„Ne každý technologický vývoj je pokrok.“ – Pravda. Úmyslně zabíjet nenarozené děti kvůli sklizni kmenových buněk je technologický vývoj, ale zároveň návrat k Mengelemu.
„Rovné daně způsobují nerovnost.“ – Ne. Nerovnost způsobuje fakt, že my lidé nejsme identičtí; jsme odlišní, co se týká schopností, pracovitosti, štěstí i náhody. Rovná daň z příjmu je aplikací ideálu rovnosti před zákonem: každý přispívá státu stejným podílem svého příjmu.
„Stát nesmí být vězením pro dlužníky.“ – Stát nesmí být vězením pro nikoho, kdo není zločincem, a dlužníci, kteří své dluhy splácejí, zločinci nejsou. Nemohou však za své dluhy tak trochu i dlužníci samotní?
„Místo doprošování o nízké dávky veřejná podpora pro všechny.“ – I pro bohaté? Proč? A nechybí zde důraz na osobní odpovědnost za sebe a svou rodinu, která má být primární?
„Zdravotnictví, školství a kultura jsou páteří společnosti.“ – Stejně jako justice, bezpečnost, zemědělství, průmysl, obchod, rodiny a daňoví poplatníci. Když však na záda daňových poplatníků toho naložíte příliš, páteř jim praskne, zlomí se a prostředky na ty „páteře“ ostatní už nebudou.
„Bydlení je právo.“ – Stejně jako pití mléka či dostatek chleba. To však neznamená, že je nutně musí poskytovat stát. Poctivou cestou k bydlení je obydlí postavit, koupit, pronajmout, dostat darem od rodičů v dědictví. Méně poctivou: ať jsou ti poctiví zdaněni a stát mi z jejich peněz bydlení zajistí.
„Zbrojní výdaje nejsou nedotknutelnou prioritou.“ – Obrana a bezpečnost však nedotknutelnou prioritou je. Klesne-li pod určitou míru, nemáte žádné nemocnice, školy ani divadla; jen hořící trosky plné mrtvol.
„Moc korumpuje, moc bez kontroly omezuje svobodu.“ – Čistá pravda. „Každá moc má tendenci korumpovat a absolutní moc korumpuje absolutně“ (lord Acton). Proto moc nemá být soustředěna v jedněch rukou, má být rozdělena na složky a stát má být omezený, nikoli všemocný; i když někteří chtějí, aby nám všemocný stát snesl modré z nebe. Bláhové přání; leč nebezpečné.
„I Evropa musí být soudržná a solidární, bez center a periferií.“ – Nonsens. Každý organismus má centra (mozek, srdce) a periferie (končetiny); i každá lidská společnost, včetně politické (v ČR je centrem Praha, periferií pohraničí); proto to vždy bude platit i pro Evropu. Snaha zrušit centra/periferie je jako snaha zrušit gravitační zákon či Pythagorovu větu. Hodně štěstí...
Kdo si pro sebe urve nejvíc
Manifest je idealistický; zároveň pošetilý. Nemám obavu, že by se zrealizoval. Má obava je ta naznačená v úvodu: když stát nyní rozdává peníze, tak státní kasu nejvíce vyplundrují dobře zorganizované skupiny. Přerozdělování není od bohatých k chudým, jak chtějí socialisté, nýbrž když stát rozdává peníze, v realitě to dopadá tak, že se přerozděluje od některých bohatých k některým chudým, ale i od některých chudých k některým bohatým!
Ti nejlépe zorganizovaní, ať už bohatí, či chudí, si za kolaborace (vše)ochotných politiků urvou pro sebe největší balíky peněz. To však není tržní kapitalismus či „neoliberalismus“, nýbrž státní klientelismus. Jeho realitu, říkejme jí „železný zákon oligarchie“, žádný manifest nezmění; a nezmění ji nic, dokud stát bude vybírat peníze za účelem přerozdělování, a nikoli jen pro své omezené elementární funkce.
LN, 20.5.2020
Autor je ředitel Občanského institutu