Motto: Politická korektnost je doktrína od nedávna prosazovaná přeludy postiženou, nelogickou menšinou a podporovaná churavými mainstreamovými médii, prosazujícími předpoklad, že lze zvednout kus hovna za čistý konec. 
H. S. Truman^*

Úvod

V článku jsou glosovány tři události, které na první pohled nemají mnoho společného - jejich společným jmenovatelem se zdá být jenom politická korektnost. Jenže to je jenom vnější rámec, modus operandi, umožňující nové byrokratické aristokracii ostrakizovat, cenzurovat a umlčovat – pro ni - nežádoucí názory a kritiku, blokovat všemi prostředky organizování opozice a salámovou metodou ukrajovat svobodu.

Děje se tak scestným nálepkováním, pejorativními názvy vyvolávajícími falešné historické reminiscence spolu s intenzivním podprahovým překrucováním pojmů i přímým přepisováním historie. Děje se tak plošně, za bezvýhradné spolupráce mainstreamových médií, ‚bojem za demokracii‘, ‚bojem proti klimatu‘, ‚bojem proti suchu‘, ‚bojem za lidská práva‘…, a všemi těmi nikam nevedoucími stínovými ‚boji‘ proti kdečemu a kdekomu, ale za drahé peníze nic netušících občanů.

V čele oněch ‚bojů‘ stojí podivní lidé. Velmi hlasití, umanutí lidé, kteří mají ‚vize‘ a plná ústa demokracie. V posledních patnácti letech se pro tuto sortu lidí ujal výstižný souhrnný a jadrný název – ‚dobroserové‘, někdy pro média kulantně odlehčovaný na ekvivalentní ‚dobrotrusové‘ nebo ještě měkčím ekvivalentem ‚pokrokáři‘…

Tento stav charakterizuje psycholog V. Bednář v rozhovoru:

Druhým nebezpečím, také historicky doloženým, byť modernějším a po mém soudu větším, je pak „dobro“. Snaha omezovat svobody jednotlivce i skupin pod záminkami různých vyšších principů, jako je ochrana klimatu, práv různých, často obskurních menšin a podobně, je dnes extrémně nebezpečná. Na rozdíl od bojovníků s terorismem nevychází z tradičních politických struktur, ale z nepřehledné a nekontrolovatelné lobby neziskových organizací a aktivistů.

EU na cestě ke kolapsu

Lenka Zlámalová glosuje skrytý plán EK tzv. ‚Zelené finance‘ takto:

„Vrcholní představitelé Evropské unie v posledních dnech a týdnech neustále přicházejí s prohlášeními, jak je potřeba udělat z Evropy první uhlíkově neutrální kontinent na světě. To s sebou ponese obrovské náklady, které samozřejmě musí někdo zaplatit. Politici si už teď dávají velmi pozor, aby to neuvrhli na lidi. Protože, když jako jeden z prvních chtěl uhlíkovou daň zavést Emmanuel Macron, tak to skončilo Žlutými vestami. Proto se hledá velmi sofistikovaný způsob, jak to skrýt před zraky lidí.“

Záměry EK dále upřesňuje s odkazem na již existující dokumenty:

„Evropská komise dle svých stránek už přijala v březnu 2018 akční plán. Má dokázat toto:
- Ustanovit Evropské názvosloví pro „udržitelné“ aktivity. To by mělo vytvořit společný jazyk pro všechny aktéry ve finančním sytému.
- Ustanovit Evropské označení pro zelené finanční produkty. To by mělo investorům pomoci identifikovat produkty, které jsou v souladu s nízkouhlíkovými a zelenými kritérii.
- Zavést opatření, která by měla správcům majetku a investorům vyjasnit jejich povinnosti, co se udržitelnosti týče.
- Posílit transparentnost firem v oblasti jejich environmentálních a společenských zásad. Komise zhodnotí současné požadavky, aby se zajistilo, že investoři budou mít ty správné informace.
- Představit „zelený motivační faktor“ v pravidlech EU pro banky a pojišťovny. To znamená přidat rizika pro klima do hodnocení rizika u bank a podpora finančních institucí, které podporují projekty spojené s udržitelností.“

Je to zrůdné? Ano, bezpochyby je.

Jenže domorodé evropské obyvatelstvo začíná na vlastní kůži pociťovat dopady bruselských direktiv ve všech oblastech života, byť v jednotlivých zemích s různou intenzitou i těžištěm. A začíná klást nepříjemné otázky politikům a vystavovat jim účty ve volbách. A to je pochopitelně politikům velmi nepříjemné, protože to natrhává jejich chamtivé politicko-mocenské cíle.

O tom svědčila narůstající hysterie eurohujerů a eurobyrokratů, místy přecházející až v paniku, před v zásadě bezvýznamnými volbami do EU ‚prdlamentu‘, v rámci předstírání euronijní demokracie. Odpovídaly tomu také zoufalé reakce ‚evropských vůdců‘ předkládajících staré recepty zabalené do hedvábných reformních slov a jejich křečovitý tlak na prohloubení integrace, homogenizace daňové, mzdové, obranné, azylové a dalších kontroverzních politik, speciálně pak stupidní energetická politika a nesmyslný, neskutečně nákladný, stínový ‚boj‘ proti změně klimatu.

Ostatně ‚boj‘ předem prohraný, ačkoli zabalený do nicneříkajícího pábení o ‚uhlíkové neutralitě‘ a záchraně světa před klimatickou katastrofou.

Je již dostatečně zjevné, že pro skutečné ozdravení EU nestačí žádné dílčí reformy. Evropská integrace potřebuje zásadní transformaci a tou je - zjednodušeně řečeno - návrat před Maastricht. Přijetí Maastrichtské smlouvy v prosinci 1991 znamenalo křižovatku, která nasměrovala evropskou integraci od společenství suverénních států k unii, jež je státům nadřazena.

Od té doby krok za krokem postupujeme k evropskému superstátu, k hospodářské i politické unifikaci kontinentu. Vymanit se z tohoto procesu je však nesmírně obtížné, protože politici EU a jejich úředníci úspěšně vytlačili občany členských zemí z rozhodování o budoucnosti unie. Zároveň ovlivňují evropské veřejné mínění tím, že vydávají stále těsnější integraci za jediný prostředek, jak může Evropa obstát v globálním světě, což je mimořádně velký omyl nebo spíše monumentální lež.

Patový vývoj brexitu do prosince 2019, sestavování komisariátu v čele s U. von der Leyen (CDU) ukazuje, že soudruzi v Bruseli si Evropu rozvracet nenechají a ‚New Green Deal for Europe’ jsou rozhodnuti prosadit i za cenu neodvratného celkového kolapsu. Ostatně kandidatura i samotná volba U. von der Leyen do čela EK je pro tento vývoj signifikantní. Zatímco generalita Bundeswehru po oznámení kandidatury této zelené blbky bouchala rychlé špunty (za dobu svého ministrování - od roku 2013 – dokázala van der Leyen dostat Bundeswehr do stavu srovnatelného jen s obdobím před nástupem H. Schmidta do funkce ministra obrany – v roce 1969).

Optimisté doufají, že Ursula totéž dokáže i s celou EU. Vyhlášením ‚Evropské klimatické nouze‘ má vskutku dobře nakročeno… Hlasování europrdlamentu o „Climate and environmental emergency“ dokresluje kolektivní hloupost a zbytečnost tohoto spolku hrajícího si na demokracii:

PRO – 429 (63,7%), PROTI – 225 (33,4%), Nepřítomno – 19 (2,8%).

Seriál „MOST!“

Masivní promokampaň ČT přitáhla k seriálu „MOST!“ značnou pozornost českých diváků. Nebývale vysoká sledovanost – uvádí se, že v přímém přenosu a ze záznamu každý díl sledovalo 1,5 až 1,7 miliónu diváků – vyvolala vlnu zájmu, článků, polemik, rozhovorů s tvůrci i herci. Zdá se, že každý, kdo dokáže město Most najít alespoň na mapě, měl potřebu se k seriálu vyjádřit. Polívčičku si přihřáli LGBT, feministky, profesionální Romové, zelení aktivisté, psychologové, kritici i obdivovatelé, vykladači obsahu, naštvaní i potěšení Mostečané, zkrátka skoro každý. Tvůrci seriálu se jistě divili a ještě dlouho divit budou, co všechno vlastně chtěli svým tvůrčím počinem české populaci sdělit.

Seriál sice byl avizován jako politicky nekorektní komedie, vývoj děje zpočátku připomínal spíše tragikomedii. Avšak postupné nakousnutí hned několika skutečně politicky nekorektních témat a - jakoby v úleku - následný útěk od nich a ulamování hrotů příliš explicitních peripetií vkládáním veselých scének-anekdot ve stylu „Kameňák“, chybějící inspirace nahrazovaná v dějových zvratech klasickým ‚deux ex machina‘, to vše skutečně celkově vyústilo spíše v patetickou tragédii. Ale to ať si každý posoudí sám.

Jednou z mnoha pikantností seriálu je, že představitel role domestikovaného cikána Franty byl importován z Chomutova a na stará kolena se, ke svému úžasu, dozvěděl, že není cikán, ale Rom (sic), a následné komické trapnosti s jeho vynucenou omluvou, byly jen přehlídkou kouzla nechtěného, trapného komična jako v seriálu samém.

Cikánské sídliště Chanov je v seriálu představeno bezmála jako hlavní Rómské centrum severních Čech, na rozdíl od reality. Tak, jak postupně mizí očesané betonové kostry vybydlených panelových domů, se z Chanova stává skanzen marnosti. Rezervace, do které neustále tečou peníze, nad kterou si multikulturalisté a profesionální Rómové leští své multikulti humanistické ego a ze které si ti nejvypečenější udělali marmeládové doly snadného výdělku. Kdo si dnes vzpomene na Matiční ulici v Ústí, jejíž jméno kvůli ‚lidskoprávníkům‘ obletělo svět? Také z Chanova je dnes již jen téměř vyprázdněný symbol. Aktuálně zatížený nejméně 50 milióny korun nezaplacených dluhů za nájmy, elektřinu, teplo a vodné/stočné, o odpadu nemluvě, ten je úsporně vyhazován z oken…

Obyvatelé Chanova již po léta metastázují do mosteckých sídlišť, kde se připojují ke svým etnicky příbuzným, jež do Mostu (a nejen do Mostu) dlouhodobě lifrují developeři, zcela altruisticky i s kapesným, a to z celé republiky. S nimi se Mostem šíří velmi přítulný hmyz – štěnice. Most patří po řadu let mezi nejzamořenější města v ČR, pokud už není na prvním místě.

Není také pravdou, že bílí Mostečané jsou rasisté a nemají Romy (místní synonyma - cikány, cikorky, cigoše, hnědočechy, atd.) rádi, jak bylo naznačeno v jednom z leitmotivů seriálu a v mnoha následných diskusích. Oni jich totiž mají již dlouho plné zuby, protože je musí strpět. Je dosti zásadní kvalitativní rozdíl mezi pojmem někoho tolerovat a někoho nuceně strpět… To je pro dobrotrusy rozdíl příliš subtilní a pod mezí rozlišení.

Alarmistická dohra seriálu „Most!“

Stejně jako děj vlastního seriálu je tragikomická i jeho dohra v režii české pobočky světově nechvalně známé, nátlakové a vyděračské organizace Greenpeace, o jejíž historii i metodách byl již v časopise Téma uveřejněn obsáhlý článek (Kružík, 2016).

I tentokrát prokázala Greenpeace, že nic hloupého a trapného není dost hloupé a trapné, aby se toho nechopila v rámci svých pokřivených ekologistických cílů maskovaných průhledným pláštíkem altruismu a ochrany hloupých a nic netušících obyvatel České republiky, jejich vnuků i pravnuků. Vladimírovi Škultétymu, v seriálu představiteli Čočkina, se během natáčení, po dvouměsíčním pobytu v Mostě, vyrazil názor a v euforii dočasné popularity se nechal zlákat k natočení videa dodnes visícího na webových stránkách ekologistů (ČR, a další, 2019). Transkripce jeho sdělení, proneseného rádoby lidovým žargonem, byla publikována a komentována v řadě tištěných i elektronických médií a skutečně stojí za přečtení, protože představuje úžasnou ukázku myšlení nejen tohoto ‚umělce‘, ale i jeho chlebodárců, kterým tímto vystoupením rozhodně příliš na popularitě nepřidal (bez gramatických úprav):

„Most je samozřejmě v severočeský uhelný pánvi a všichni lidi ze severu dobře vědí, co to znamená, když se těží někde uhlí, což je jeden z nejhorších zdrojů energie, který lidstvo vůbec vymyslelo. Spousta z nich měla práci v dolech a spousta z nich ví, co to znamená za zdravotní potíže a problémy, pokud byli schopní to přežít. V současný době se jedná o rozšíření těžby na dole Bílina. Elektrárna Chvaletice chce dostat nějaký výjimky. Tohleto jsou všechno věci, který je důležitý řešit, protože nemaj dopad jen na současnou generaci, ale i spoustu generací budoucích. Je to vidět na historii celýho severu Čech. My bysme se neměli bát postavit se uhlobaronům, protože v Německu to jde a jde to i ve spoustě jinejch zemí. Všechny civilizovaný společnosti si uvědomujou, že neefektivní zdroje energie by měly prostě opustit,“ tvrdí ve videu představitel seriálového Čočkina a dodává rozšířenou verzi seriálového pozdravu: „Dycky Most, dycky klima!“

Ve svém sdělení toho stihl opravdu hodně. Nejen, že vyzradil, komu jeho chlebodárci dělají podržtašky, jaké je jejich politicko-nátlakové zadání, kdo je naším civilizovaným energetickým vzorem, ale také, že ví, kde leží Most a zná jeho historii. Jen trochu ulétl v opouštění ‚neefektivních zdrojů‘, protože jeho vyjádření dokonale odpovídá tzv. OZE - obnovitelným zdrojům energie, jejichž drahota, neefektivnost a nespolehlivost je dnes dobře známa a téměř je slyšet skřípání zubů nad rostoucími účty za elektřinu a teplo nesoucí se českou kotlinou…

Pod videem je na uvedených stránkách alarmistů několik set komentářů, které dokazují, že obyvatelé ČR mají na lživou zelenou propagandu jasně vyhraněný názor. Pro ilustraci tři z nich (lze dohledat na webu Greenpeace ve shora uvedené citaci):

„Uhlí je špatně, jádro je špatně, prakticky tu nefouká, vodní elektrárny pokryjou cca 15% spotřeby, tak se ptám, jak tu elektřinu budeme vyrábět? Liscim ohonem a ebonitovou tyčí? Poradí umělci z Prahy?“

„Komedianti mají skákat po prknech a ne si hrát na výkvět lidstva, krom toho, že se pletou do politiky, koukám, že jsou experti i na ekologii.“

„Líbí se mi, jak sem přijedou vždycky lidi z Prahy a radí nám, jak máme v Podkrušnohoří žít a ještě nejlépe, jak za nás „bojují“.... děkujeme, nechceme...“

1. Technická poznámka (zdroj: ERÚ, 2019):
- v roce 2017 dosáhla brutto výroba elektřiny 87 037,6 GWh, z toho vodní elektrárny 1 869,5 GWh, tj. 2,15 %;
- v roce 2018 dosáhla brutto výroba elektřiny 88 001,8 GWh, z toho vodní elektrárny 1 628,8 GWh, tj. 1,85 %;
- tedy nikoli 15 % nebo i více, jak se domnívá řada komentátorů!

Erika Stárková, jako představitelka Dáši, měla velké množství obdivovatelek mezi ženským publikem. Pod jejím Greenpeace videem tyto její obdivovatelky vyjadřovaly svoje zklamání nad jejím alarmistickým úletem často velmi nehledanými a překvapivě drsnými výrazy.

Zde je to, co měla potřebu sdělit (bez gramatických úprav):

„Most je pro mě pomník minulosti, kdy tam kdysi někdo něco zničil, a doposavaď to nevrátil zpátky,“ říká ve videu herečka. „Určitě to má nějakou svoji poetiku, ale určitě všichni víme, proč, kým a jak a za jakých okolností to zničený bylo. Tahle devastace přírody se ale netýká jenom Mostu, to přetrvává až do současnosti, protože uhelný byznys je nekomprosmisní. Nejde konkrétně o Most, ta devastace přírody se prohlubuje a rozšiřuje, a to konkrétně lom Bílina, kde se opět upřednostňuje oproti zájmu lidí nebo přírodě uhelný byznys,“ dodává herečka s tím, že čtyři a půl tisíce lidí poslalo upomínku ministrovi, aby se proti uhelnému byznysu postavil. „Pane ministře, prosím vás, postavte se za lidi, přírodu a klima, ju? Prosím vás,“ vyzývá zřejmě ministra životního prostředí Richarda Brabce, opět s pozdravem: „Dycky Most, dycky klima!“

Mezi stovkami odsuzujících komentářů byl jeden naprosto lakonický a na rozdíl od mnoha jiných publikovatelný:

„Blběnka…!“

Mluvčí Greenpeace Lukáš Hrábek doplňuje, že sever Čech si zaslouží dlouhodobou vizi a systémové změny. „Čas i peníze by se měly primárně investovat do nových technologií, obnovitelných zdrojů, zelených pracovních míst a turismu. Neměli bychom prodlužovat agónii a mizérii místního uhelného byznysu, který kraji více ubližuje, než pomáhá.”

2. Technická poznámka (zdroj:výkaz ERÚ-E1, OTE, a.s.):
- v roce 2017 dosáhla brutto výroba elektřiny 87 037,6 GWh, z toho hnědouhelné elektrárny 36 978,1 GWh, tj. 42,5 %; jaderné 28 339,6 GWh, tj. 32,6 %; fotovoltaické 2 193,4 GWh, tj. 2,5 %; větrné 591,0 GWh, tj. 0,7 %;
- v roce 2018 dosáhla brutto výroba elektřiny 88 001,8 GWh, z toho hnědouhelné elektrárny 37 733,8 GWh, tj. 42,9 %; jaderné 29 921,3 GWh, tj. 34,0 %; fotovoltaické 2 339,7 GWh, tj. 2,7 %; větrné 609,3 GWh, tj. 0,7 %;
- hnědouhelné a jaderné elektrárny vyrábějí více než tři čtvrtiny silové elektrické energie, zatímco fotovoltaika a vítr pouhých 3,2 % (2017), resp. 3,4 % (2018).

Kdykoli se objeví zelení mudrlanti a jejich obhájci, se svými nereálnými recepty, vizemi a úchylnými utopiemi, nelze nevzpomenout na slova klasika:

„O chytrého nezakopneš, zato blbců je, jako by je z nebe házel…!“

*) Motto: Harry S. Truman on Political Correctness; Washington, D. C.; 2120 - 1. září 1945; Komu: D. A. MacArthur/ C. H. Nimitz; Od: H. S. Truman; Z korespondence prezidenta USA H.S.Trumana s generálem McArthurem a admirálem Nimitzem v předvečer kapitulace Japonska. Originální znění telegramu: „Political Correctness is a doctrine, recently fostered by a delusional, illogical minority and promoted by a sick mainstream media, which holds forth the proposition that it is entirely possible to pick up a piece of shit by clean end!“

Zdroje:

Bednář, Vojtěch. 2019. Vytunelovaná svoboda. Dobro z neziskové lobby je dnes největším nebezpečím. Kocába s věkem opustila soudnost, obává se firemní sociolog Bednář. Parlamentní listy. [Online] (C) OUR MEDIA a.s., 15. 11 2019. [Citace: 18. 11 2019.]
Browne, Anthony. 2006 (česky 2009). Úprk rozumu. Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii. (The Retreat of Reason. Political correctness and the corruption of public debate in modern Britain.). [editor] Zdeněk Kárník. [překl.] Milena Turner. PNK. Praha : The Institute for the Study of Civil Society (čeky Dokořán), 2006 (česky 2009). str. 157. ISBN 978-80-7363-240-3.
ČR, Greenpeace a Škultéty, Vladimír. 2019. Čočkin ze seriálu Most! vysílá vzkaz uhlobaronům. Facebook Greenpeace ČR. [Online] 25. únor 2019. [Citace: 28. únor 2019.]
ERÚ. 2019. Roční zpráva o provozu ES ČR 2018. Praha : Oddělení statistiky a sledování kvality ERÚ, 2019.
Kružík, František. 2016. Greenpeace a Al Capone. ohk-most.cz/e-tema. [Online] Okresní hospodářská komora Most, září 2016. [Citace: 7. říjen 2016.] strana 42 - 43.
Zlámalová, Lenka. 2019. Chtějí to utajit. Proč se o tom nemluví? Lenka Zlámalová varuje. Bude to zelené. Parlamentní listy. [Online] (C) OUR MEDIA a.s., 27. listopad 2019. [Citace: 30. listopad 2019.].

Most, prosinec 2019