Dlužník nemůže vyhrožovat své bance. Když se toho odváží, je vykázán za dveře. Spotřebitel energie nemůže vyhrožovat svému dodavateli. Jde-li mu na nervy, dodavatel vypne kohoutek. Čímž jsme u Vladimira Putina. Západ ho chtěl srazit na kolena ekonomicky, ale náhle cítí chladnou hlaveň jeho plynové pistole u své hlavy.

Je to celkem banální postřeh. Zajímavé je, že ho napsal Gabor Steingart, mediální manažer a spolumajitel listu Handelsblatt. Kdyby to napsal tuctový bloger, nic by se nedělo. Kdyby to loni napsal prestižní autor, dost možná by mu někdo vyčetl, že si zahrává s populismem a podporou Putina. Teď už jsme jinde. Steingart svými slovy – logikou, kterou musí pochopit i absolvent základní školy – uvádí analýzu chybné kalkulace Západu.

Názory na tu věc jsou samozřejmě různé. Ale pozoruhodné je už to, že – na rozdíl od otevření hranic Německa před sedmi lety – se připouštějí v široké škále, aniž by byl kritik cejchován na neonacistu. Ano, v Německu se ozývají hlasy volající po „ukončení myšlenkových zákazů či blokád“. A pronášejí je významní politici z opozice (šéf CDU Merz), ba i vlády (liberální ministr financí Lindner) nebo je publikují média hlavního proudu. Jde o tak aktuální problém, jako je zemní plyn a pomalu se blížící zima.

Je možné cokoliv, ale…

Objevují se dosud potlačované otázky. Proč se tak bojíme, že Rusko vypne plynový kohout? Vždyť plynovým embargem Rusku hrozil sám Západ coby zbraní na Putina. Stylizoval se téměř do role římského císaře, jenž po zápasu gladiátorů uvažuje, zda má otočit palec dolů, či nahoru. Máme vyhlásit ropné i plynové embargo a tím Putina dorazit? Nebo ještě počkat a dát mu šanci, aby se vzpamatoval sám?

Jenže toto trvalo nanejvýš do května, pak přišla srážka s realitou (ač Rusko vyváží jen třetinu uhlovodíků oproti dřívějšku, jejich cena je trojnásobná, takže profituje stejně Moskva). Jak na ni zareagují politici, ba celé západní společnosti? Odpovědi se teprve začínají rýsovat.

V Německu jsou politici i občané velmi zneklidnění, což není důvod k posměchu (spíše si člověk říká, že srovnatelné zneklidnění by bylo na místě i u nás). Platí to i pro Roberta Habecka (Zelení), vicekancléře i ministra hospodářství a ochrany klimatu. Jenže Habeck je zneklidněn více tím, že Gazprom poruší smlouvu, než závislostí na ruské energii. Nepřipustí, že chyba je už v samotném pojetí německé energetické transformace – nejprve vyřadit stabilní jaderné zdroje i uhlí, a když vyšlo najevo, že slunce a vítr to celé neutáhnou, sázet na ruský plyn.

A ještě toto. Habeck je silně protiputinovský a hájí názor, že Putin vede válku proti Západu. Jak se potom může spoléhat na to, že firma vlastněná státem, který je s námi de facto ve válce, bude plnit smlouvy? To myslí vážně?