Ve svých volebních programech mají strany a koalice, které do voleb jdou, jen velmi málo konkrétního o své představě budoucího vývoje energetiky. Myslím si, že jde v současné době o klíčovou problematiku, která kriticky ovlivní ekonomický i sociální vývoj Česka i Evropské unie. Alespoň pro mě je to i důležitý faktor při výběru ve volbách. Proto jsem si se zájem vyslechl diskuzi představitelů vyslaných ANO, Spolu a Pirstan k tomuto tématu ve víkendových Otázkách Václava Moravce.

Diskuzi doporučuji k vyslechnutí každému potenciálnímu voliči. Jako zástupce koalice Spolu byla vybrána Helena Langšádlová z TOP 09, za koalici Pirátů a STAN byl v besedě Lukáš Wagenknecht z Pirátů a za ANO Karel Havlíček. V nedávném článku jsem detailně popsal, proč je podle mě zvládnutí současného energetického přechodu tak důležité. Pro Česko, které má dosud velmi vysoký podíl uhelných zdrojů a jeho ekonomická i sociální úroveň je velmi silně závislá na průmyslu, je současný požadovaný přechod k nízkoemisnímu mixu extrémně náročnou výzvou skrývající velká rizika. V odkazovaném článku jsem připomenul, že Česko má jen omezené možnosti pro využití obnovitelných zdrojů a jeho nízkoemisní mix se neobejde bez silného zastoupení jaderné energie.

Řešení pro energetiku, které nabídne, a hlavně realizuje, vítězné seskupení sestavující budoucí vládu bude klíčové pro budoucí životní úroveň naší společnosti a její sociální stabilitu. I z toho důvodu je velice špatné, že klíčové politické subjekty mají volební programy v oblasti energetiky velice nekonkrétní a obecné. Je z nich jasné, že ani uvnitř příslušných koalic, jako je třeba Spolu nebo PirSTAN, nemají otázku postoje k jaderné energetice a energetice jako celku vyřešenu. Zároveň chtějí cílit na voliče s protijaderným i projaderným postojem. Proto se konkrétní energetickou koncepci nesnaží vytvořit a už vůbec ne prezentovat a deklarovat ve svých volebních programech.

Nový reaktor v Dukovanech

Proto jsem se zájmem sledoval, jestli v diskuzi o tomto tématu v Otázkách Václava Moravce nebudou hlavně představitelé vyslaní koalicemi Spolu a PirSTAN konkrétnější. A musím přiznat, že jsem byl z jejich vystoupení značně znechucen. Diskuze se v oblasti energetiky koncentrovala na jadernou energetiku a výstavbu nového jaderného zdroje v Dukovanech. Koalice Spolu vyslala do rozboru této problematiky poslankyni Helenu Langšádlovou , která podle svého vystoupení o reálných technických, ekonomických a dalších aspektech dané problematiky má znalosti minimální. Jedinou její kompetencí bylo, že je správně ideologicky protiruská a v této oblasti zapálená. Také ráznost v protiruských vyjádřeních bylo to jediné, co prezentovala.

Projevilo se to hned na počátku, kdy absolutně nerozlišovala mezi tím, že někdo nechce apriori některého z potenciálních účastníku vyřadit, od toho, že chce jeho vítězství v tendru. A i nyní, kdy už to bylo mnohokrát rozebíráno, zase jako důkaz toho, že je tendr nastaven pro Rosatom, uváděla stanovení horní limity pro výkon daného bloku na 1200 MWe. Takže zase musel Karel Havlíček vysvětlovat, že opravdu nejde o svévoli. A už vůbec ne zvýhodnění speciálního dodavatele. Už proto, že fungující blok s potřebným výkonem má i americká firma Westinghouse.

Elektrický výkon odpovídá jistému potřebnému tepelnému výkonu a odpovídajícímu potenciálu chlazení požadovanému v dané lokalitě. V lokalitě Dukovan je toto dostupné chlazení pro zhruba 3200 MWe. Pokud chceme provozovat do roku 2045 současné bloky s výkonem 2000 MWe a od roku 2036 souběžně nový blok, tak je potřeba zmíněný limit. Já bych osobně ještě dodal, že pro velikost našeho energetického systému je vhodnější menší blok i z hlediska regulace a zálohování. Zvláště, když má později nahradit dvojici bloků každý s výkonem 500 MWe.

Senátor Lukáš Wagenknecht zase neustále opakoval, že reaktor bude stát 400 miliard korun a bude to jaderný tunel. Mísil cenu za elektřinu, cenu bloku bez a se započtením ceny peněz a další pojmy. Po celou dobu se evidentně snažil od výstavby velkého bloku třetí generace odrazovat. Odkazoval, že je možné využít malé modulární reaktory a je potřeba podpořit jejich vývoj u nás. Naznačoval, že by vláda místo stavby velkého bloku v Dukovanech měla řešit energetiku vývojem našich vlastních malých modulárních reaktorů.

Malé modulární reaktory

Sám jsem příznivec vývoje modulárních reaktorů a problematiku velice pečlivě sleduji. Na začátku tohoto roku jsem publikoval přehled současného stavu v této oblasti. I z tohoto přehledu je jasné, že komerční modely, které bychom mohli do nějakého případného tendru pozvat, budou nejdříve na konci desetiletí. Podle mého názoru jsou malé modulární reaktory spíše vhodné pro průnik jaderné energetiky do decentrální výroby elektřiny a tepla, než je funkce náhrady velkých bloků. V každém případě je jejich zavádění do praxe ještě dost vzdálené.

Ještě více mě udivilo, že Lukáš Wagenknecht se snažil naznačovat, že bychom neměli naši energetiku řešit současnými velkými reaktory, ale ani budoucími zahraničními malými modulárními reaktory. Měli bychom podle něj naše potřeby jaderných zdrojů pokrýt zaplacením vývoje vlastního malého modulárního reaktoru. Vím o čtyřech projektech malých modulárních reaktorů, na kterých se v Česku pracuje. Sám bych byl velice rád, kdyby se alespoň jeden podařilo nakonec i zrealizovat. A určitě budu rád, když se daným projektům podaří získat odpovídající finanční podporu ať už ze soukromých, nebo ze státních zdrojů. Je třeba také zdůraznit, že práce na takových projektech, i když se nakonec nebudou masově vyrábět, je v každém případě přínosem. Jde také o podporu daného oboru, jeho technologických možností, vzdělávání odborníků a růst potřebného potenciálu. Ovšem propagace jejich vývoje jako náhrady výstavby nového velkého bloku v Dukovanech panem Wagenknechtem se mi u něj spíše zdá jako jen slabě zastíraný prostředek k úplnému zamezení výstavby nových jaderných zdrojů u nás.

Nevím, který ze zmíněných českých projektů měl Lukáš Wagenknecht na mysli. Prvním z nich je systém, na kterém pracuje firma Witkowitz. Mělo by jít o malý modulární reaktor, který by v maximální míře využil stávající komponenty a technologie, čímž by se snížily nároky na vývoj i licencování. Šlo by o lehkovodní reaktor, který by měl aktivní zónu z palivových souborů využívaných v současných reaktorech VVER. Jejich počet by byl omezený tak, aby se celá aktivní zóna vešla do kontejneru podobného těm, které se používají na uskladnění těchto vyhořelých palivových souborů. Aktivní zóna by se tak vyměňovala a přepravovala na elektrárnu a z ní jako celek a palivové soubory v ní by se vyměňovaly v centrálním závodě. V bloku by byla místa pro dvě aktivní zóny. Po využití několik let v provozu by se aktivní zóna přesunula do spodní části, kde by chladla. Nad ní by se nasunula a spustila nová aktivní zóna. Po skončení využívání této další aktivní zóny by se ta starší odvezla a uvolnila pro ni místo. Spíše si myslím, že pan Wagenknecht neměl na mysli tento projekt, protože je příliš spojen s ruskými technologiemi.

Dalším našim projektem je Teplátor spojený s ČVUT. Jde o těžkovodní reaktor, kde se opět uvažuje o využití palivových souborů pro reaktory VVER. V tomto případě se předpokládá využívání čerstvých i vyhořelých palivových souborů. Použití i vyhořelých souborů umožňuje právě využití těžké vody k moderaci. Těžký vodík méně pohlcuje neutrony a zlepšuje neutroniku systému. Využití vyhořelých článků sice může zlepšit ekonomiku tohoto reaktoru, ale zároveň zvětšuje náročnost na licencování. Připomeňme, že v tomto případě nejde o reaktor k produkci elektřiny, ale čistě k produkci tepla. Mohl by tak být ideální náhradou uhelných tepláren, ale nemůže nahrazovat jaderné nebo uhelné elektrárny.

Na dalších dvou projektech pracuje výzkumná organizace CVŘ s.r.o., která je součástí skupiny ÚJV a.s.. Jde o velmi inovativní modely, které opravdu nelze čekat příliš brzy. Prvním z nich je vysokoteplotní reaktor Energy Well chlazený roztavenými solemi. Kromě výroby elektřiny by mohl velmi efektivně produkovat i vodík nebo vysoké teploty pro průmysl. Druhým je heliem chlazený rychlý reaktor IV. generace HeFASTo, který by měl být dominantně zaměřen pro výrobu tepla a vodíku pro průmyslové provozy. Mohl by pracovat v režimu jako množivý reaktor.

Jestli měl pan Wagenknecht na mysli intenzivní finanční podporu reaktorů, na kterých pracuje dceřiná společnost ÚJV a.s., tak jsem nepochopil jeho další kampaň, kterou prezentoval i u Václava Moravce. A to snaha o vyřazení z veškerého podílu na české jaderné energetice českých firem, které mají podle něj nevhodnou vlastnickou strukturu. Jeho cílem je právě ÚJV a.s. a Škoda JS a.s.. Připomeňme, že Škodu JS a.s. vlastní ruská strojírenská skupina OMZ, která je ovládána Gazprombankou. A Škoda JS vlastní okolo 16 % akcií společnosti ÚJV a.s.. Pan Wagenknecht tak chce vyřadit Škodu JS a.s. a ÚJV a.s. z veškerého podílu na dodávkách pro českou energetiku. Při sledování jeho kampaně mi začíná připadat, že někteří naši politici místo snahy o co největší podíl českých firem na budování nových českých zdrojů bojují o jejich co nejmenší podíl.

Závěr

Celá diskuze se nakonec místo na prezentaci energetických koncepcí jednotlivých subjektů a hledání společného postupu v řešení jednotlivých problémů, které před námi stojí, zvrtla v politický boj a politikaření. Připadalo mi to, že stejně jako v dobách, na které nerad vzpomínám, zase začínají rozhodovat stále více politici bez znalostí a respektu k faktům, ale s tím správným ideologickým zanícením a schopností politikaření.

V současné době je rozběhnuté bezpečnostní posouzení, z něhož už byly vyřazeny čínské a ruské firmy. Do tendru mohou být pozváni jen dodavatelé, kteří projdou bezpečnostním posouzením. Jak připomněl Karel Havlíček, pokud by se měl do hry opět dostat Rosatom, znamenalo by to nutnost zrušení současného ještě nevyhlášeného tendru a začít zase úplně od nuly.

Nejen podle mého názoru by to nejspíše znamenalo naprostý krach důvěry případných dodavatelů v naše politiky. Už jednou jsme tendr, do kterého jeho účastníci investovaly řadu úsilí i peněz, zrušili. Připomínám, že na přípravě a realizaci tohoto temelínského tendru, ve kterém byly ve finále Rosatom a Westinghouse, se podílely vlády s účastí ODS i TOP 09. Zrušení druhého, i když ve fázi, že nebyl úplně vyhlášený, by znamenal těžko překonatelný pád.

Jak jsem psal už v březnu, osobně považuji za vhodnější širokou soutěž bez vyřazení ruských a čínských dodavatelů. Pokud však nastala široká politická shoda na jejich nevpuštění do tendru, tak jsem s tím smířený. Myslím si, že v případě tak malého počtu dodavatelů a s tak silnou vahou přisouzenou geopolitickým a ideologickým aspektům je vhodnější výběr daného dodavatele bez tendru. Tak to dělají například Poláci. Ze zmíněných důvodů jsem však přesvědčen o tom, že jediná cesta k rychlému začátku výstavby i jejímu včasnému dokončení, je nyní pokračování současného postupu a vypsání tendru. Zastavení procesu a opětný start z nuly je obrovským hazardem.

Současné chování politiků všech stran mě bohužel naplňuje obrovskou skepsí. Zdá se mi, že při vítězství libovolného seskupení, které má reálnou šanci, budeme opět svědky permanentního politického boje a politikaření. A šance na strategické kroky k efektivní transformaci naší energetiky je minimální. Je to tragické, protože bude potřeba čelit tlaku od našich sousedů a bude potřeba vyjednat řadu věcí v orgánech Evropské unii. Efektivní spolupráce a alespoň elementární shoda na národní úrovni, které jsou k tomu potřeba, bohužel naši politici nejspíše schopni nejsou. Pochopitelně je to můj subjektivní názor, takže ještě jednou doporučuji všem si nedělní Otázky Václava Moravce poslechnout a udělat si svůj názor.