Ministr průmyslu Jozef Síkela se nedokázal bránit ataku bývalého premiéra Mirka Topolánka věcnými argumenty. Jenže tím nemohl zakrýt své mizerné výsledky a neznalost toho, jak funguje energetika.

„Je jasné, že případné ‚povýšení‘ ministra Síkely na eurokomisaře pro gender a lidská práva přichází ve chvíli, kdy mu doslova hoří ‚u pr.ele koudel‘. Nezvládnutý rezort, nenávist k podnikatelům, pohrdání tradiční energetikou a arogance. Sbohem, Jožko…,“ citoval portál CNN Prima News z účtu Mirka Topolánka na síti X (zde). „Mirku, opět jen poukazuješ na dvě věci. Zaprvé, že zatímco tebe živí tvé služby uhlobaronům a fosilní energetika, já se snažím pomoci s její modernizací. A zadruhé, že si pleteš to, že nejdu na ruku tvým chlebodárcům, s nějakou tvou vybájenou nenávistí ke všem podnikatelům,“ reagoval ministr průmyslu Jozef Síkela.

Na tuto přestřelku je možné nahlížet z více úhlů, my se přidržíme toho, který se nejvíc týká energetiky.

To, že česká energetika se kvapem blíží nedostatku řiditelných zdrojů, je fakt. Kdyby tomu tak nebylo, nezačala by vláda (konečně) uvažovat nad zavedením kapacitních mechanismů, jež umožní provoz uhelných elektráren v době, kdy se už jejich provoz stane ztrátovým. Kvůli emisním povolenkám. Těm povolenkám, jejichž rychlejší stahování z trhu pomohla v unii prosadit česká vláda, jejíž je pan Síkela členem. Shodou okolností je ministrem průmyslu, proti kterému jsou povolenky primárně namířeny. Nějaký harmonogram přeměny české energetiky a teplárenství, jaký mají Němci, ze Síkelova ministerstva za tři roky nevyšel. Na rozdíl od mnoha vyjádření na podporu občasných zdrojů energie, či zajištění dostatku elektřiny jejím dovozem. Nebo vyjádření o tom, jak chybějící výkon po odstavení uhelných zdrojů nahradí plynové elektrárny. Pro uskutečnění takové náhrady neučinilo Síkelovo ministerstvo nic. (Že tato náhrada z emisního hlediska nedává vůbec žádný smysl, nechme pro dnešek stranou.)

Toho všeho by si měl být Jozef Síkela vědom alespoň v skrytu duše. Není-li, dává to za pravdu těm, kteří říkají, že pro ministra průmyslu je i po třech letech ve funkci energetika pověstnou španělskou vesnicí. Bohužel, ministrova reakce tomuto výkladu napovídá také.

Obvinit svého kritika z toho, že jej „živí služby uhlobaronům a fosilní energetika“ je očekávatelné u fanatických aktivistů. U ministra je to komunikační dno. Protože, mimochodem, co bychom si počali bez fosilních zdrojů elektřiny a tepla? To měl ostatně řešit právě ministr, Výsledky jsou bohužel tristní. Onálepkoval snad by pan ministr stejným způsobem jako předsedu výkonné rady teplárenského sdružení Topolánka i ty dalších tisíce lidí, které fosilní energetika živí? To by si jistě nedovolil. Jim by nejspíš říkal něco o tom, že přechod na energetiku postavenou na občasných zdrojích energie musí být sociálně citlivý a spravedlivý…

Ostatně, jak vůbec ministra průmyslu napadne použít veskrze hanlivý termín uhlobaron? Vždyť jej zavedli nenávistní zelení aktivisté. Sám byl přitom ve vedení bank, ba i generálním ředitelem banky a poté investorem, tak by mohl vědět, že ve slušné společnosti se tato přízviska nedávají. A to ani tehdy, když si kritik pustí zbytečně „hubu na špacír“.

Bylo by od ministra daleko lepší, kdyby Mirkovi Topolánkovi odpověděl výčtem svých úspěchů, kterými by mu sebral vítr z plachet. Jenže takový výčet, týkající se energetiky, Jozef Síkela nabídnout nemůže. Tak mu nezbylo, než se vztekat jako malý kluk.

Mirka Topolánka platí Plzeňská teplárenská, jež většinově patří Plzni a menšinově Danielu Křetínskému. Jeho chlebodárci jsou s ním asi spokojeni. Jozefa Síkelu platí vláda z rozpočtu České republiky, který plní naše daně. Takže jeho chlebodárci jsme tak nějak všichni. A podle průzkumů je s ním z nás spokojen málokdo…

Poskytl server iUhlí.cz