Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tohle je a bohužel musí být osobní: DRŽTE SE

Vidíme, že ta revoluce, do které se nechaly automobilky vtáhnout, začíná požírat své děti - elektroplechovky moc na odbyt nejdou i přes podporu států EU a potichu se vrací k tomu, co chtějí zákazníci, klasické motory.

Bohužel, cena za tento úlet se zapíše do ceny za nové vozy na hodně dlouho - a přes produkční sféru do všeho.

V tuto chvíli je elektromobilita jen a pouze produkt sociálního inženýrství. Jestli najde oporu ve skutečném životě, ukáže čas. Jen bych připomněl, že stejné sociální inženýrství předpokládalo, že když ve městech vybudují MHD, zmizí problém s auty. Praxe ukázala, že výsledkem jsou přeplněná města a dokonalé systémy na výběr pokut.

Nezmizí, pochopitelně, ale zmenší se. V MHD je celkem dost lidí. Možná, že by část z nich, při neexistenci MHD, šla pěšky, ale třeba v Praze si nějak nedovedu představit, že by ta zbylá část jela auty. Přeplněná města fakt nejsou následek MHD. Pro jistotu dodávám, že já osobně používám oboje, podle okolností.

Teď by to chtělo ještě nápad, jak se zbavit energetických hlupálů a hlavně těch, kteří z GD mají vejvar. Emisní povolenky na veškerá paliva -benzin, nafta, plyn - už vykukují za rohem.

Nebezpečnější jsou ti, kdo "vejvar" z peněz nás všech dopřávají a fakt, že mohou.

Tím EROeI bych moc nešermoval, ty čísla si totiž většinou každý tahá z prdele podle toho, jak to komu vyhovuje, i když s tím lhaním první začali Zelení bolševici .

Jsem rovněž ekonom, ale již delší dobu považuji pani Šichtařovou v některých ohledech za insitní ekonomku. Její doménou jsou ekonomické poučky, na které neradno šahat, a často pak zdroje informací, které si selektivně vybírá, aniž by si udělala alespoň malou zkoušku správnosti. Legendární je její článek o kazítkách, v kterém "dokázala", že je to hoax, protože to odporuje elementární podnikatelské logice - úmyslně vyrábět s horšími parametry než by mohly být. Ale ne o tom jsem chtěl.

V úvodě článku mně potěšilo, že konečně vidím u někoho, kdo se k OZE vyjadřuje, náznaky úsilí oddělit nesmyslnou ideologii Green Dealu od samotné technologie. Bohužel když autorka argumentuje, proč je jsou technologie OZE nesmyslem, a to dokonce fyzikálním, tak používá hausnumera nebo-li bulharské konstanty. Nemyslím, že by si ta čísla sama cucala z prstu, jen automaticky převzala nesmyslné informace od někoho jiného. A je z toho pěkná ostuda. Přitom stačilo málo - něco si vygooglit nebo požádat umělou inteligenci o data. Ale nejlepší by bylo si ta čísla spočítat - netřeba ani kalkulačky, ani tužky a papíru, v pohodě to jde i "z hlavy". Ale pěkně po pořádku:

EROI u větrné energie. Jestli jsem to správně pochopil, EROI je podíl energie získané během životnosti zdroje energie a energie potřebné pro jeho vybudování. Koeficient 5, 4 nebo dokonce 3 se mi zdál nesmyslně malý již od pohledu. Tedy, že větrná turbína by během 20 let své životnosti vyrobila jen 5x více energie než bylo zapotřebí k její zbudování a montáži.

Můžeme si to spočítat - je to příklad pro druhý stupeň základní školy. Nejdřív ale trochu teorie: čím větší větrník je, tím je výroba elektřiny efektivnější a levnější. Navíc větrníky se nestavějí jen tak hala-bala, kde se to někomu líbí nebo nelíbí. Vždy se vychází s tzv. větrných map, které ukazují, kde jak silně fouká vítr a přepočítá se to na roční bázi. Celkem přesně se dá předem odhadnout, kolik elektřiny za rok vyrobí větrník s takým a takým výkonem postavený tam a tam. A pak to porovnat s náklady na stavbu. Já bych inženýry v tomhle oboru nepod

... oboru nepodceňoval, návratnost se dá spočítat rychle a jednoduše. Podstatně těžší je získat souhlas pro stavbu větrníků.

Podle toho, kde jsou větrníky postavěny, mají koeficient využití 20-50 %. Pokud tedy turbína má výkon 10 MW (průměrná velikost nově budovaných turbín u mořských pobřežích), a koeficient využití je 40 %, tak pak by teoreticky měla vyrobit 10 MW * 24 hodín * 365 dní * 40 % = 10 MW * 8760 hodín * 40 % = 87 600 MW * 40 % = cca 35 000 MWh elektřiny za rok = 35 milionů kWh za rok. Za 20 let je to pak 700 milionů kWh. Podle koeficientů, které uvedla paní Šichtařová, by si stavba jednoho takového větrníku měla vyžádat kolem 175 milionů kWh elektrické energie. Nevím jak komu, aby mně to přijde jako totální nesmysl.

Pak jsem si pro kontrolu vygooglil, jak to s tím EROI je. Zkusit si to můžete i vy, stačí do vyhledávače napsat "EROI, wind turbine". Výsledky jsou zajímavé: podle výpočtů z let 2010-2012 je EROI 18 až 20. U současných, modernějších větrných parků je to prý až 50 (!) Tyto koeficienty více odpovídají realitě - alespoň podle mně.

Mimořádně zajímavé, až podezřelé je, že Google na stejném místě "vyplivl", že u uhlí je EROI jenom 0,4 (!) Tedy že z 1 kWh investované elektrické energie se zpět získá méně než 0,4 kWh elektřiny. Moc se mi to nezdá, kdoví jak to kdo počítal. Možná bral do úvahy, kolik kWh energie je uloženo např. v 1 tuně uhlí, a kolik elektřiny se z té jedné tuny vyrobí. Možná se na uhlí díval jako na formu extrémně dlouhodobého uložení energie. Ale to jen můj takový nástřel a odhad, fakt nevím, jak k takovému číslu někdo došel. Budu však citovat: "Over the life cycle of a V117-4.2 MW wind power plant, it will return 50 times more energy back to society than it consumed. That means that when 1 kWh is invested in a wind energy solution, you get 50 kWh in return. For coal, however, if you invest 1kWh you typically get below 0.4 kWh in return."

Důležité je něco jiného - že větrník během své životnosti dokáže vyrobit 20 až 50 krát více elektřiny, než je potřeba na jeho stavbu. A při t

Volby se blizi. To se bude libit.

Jak říkával pan Werich: to je blbé, to se bude líbit.