EKOLOGIE: Záměr neustálého klamání veřejnosti
V evergreenovém rozhovoru o Temelínu uváděl pouze jeho neustálou poruchovost, aniž by přiznal to, co jistě dobře zná. Uváděné „poruchy“ nejsou z hlediska jaderné bezpečnost podle mezinárodní hodnotící stupnice závažného charakteru. Žádná elektrárna v Evropské unii, včetně všech německých jaderek, je neuvádí. Nad tím se však ani trochu ve své ideologii nezamyslel… Nehodilo by se to do jeho politiky. Z mnoha příspěvků zveřejněných v Neviditelném psu je známo, že Česká republika, poněkud neuváženě, nadstandardně a v dobrém úmyslu se zavázala v Protokolu z Melku v části o informační horké lince i v systému včasného varování uvádět všechny události na elektrárně. Okamžitě jsou však účelově zneužívány v nezlomném úsilí protijaderných aktivistů za silné finanční podpory Temelín zbourat. Například argument pana Bursíka, že neplníme dohodu z Melku, svědčí o jeho úmyslné manipulaci veřejností. Uváděné dva příklady týkající se vysokoenergetického potrubí i kvalifikace ventilů byly již mnohokráte projednávány s mezinárodními experty včetně rakouských a o závěrech provedených řešení byla informována Rada Evropské unie a další orgány EU. To ovšem protiatomovým aktivistům nevadí a neustále trvají na extremním požadavku postavit v Temelíně kolem vysokoenergetického potrubí „hladovou zeď“, která se tam ani stavebně nevejde. V elektrárně bylo proto zvoleno a projednáno, tak jako u mnoha dalších jaderných elektráren, jiné bezpečné a zcela adekvátní řešení. To ale zcela úmyslně nestačí a proti ČR je neustále požadováno podání mezinárodní žaloby, která je sice bez možnosti na úspěch, ale umožní další negativní medializaci. Dovolím si proto poukázat na mnohem závažnější skutečnost. Jak jsem již uváděl, ze strategického zařízení již léta unikají zkreslené informace, které jsou okamžitě mediálně využívány. Zdroj placeného informátora, páté zelené kolony se zatím nepodařilo vypátrat…
Druhá část rozhovoru byla věnována energetické politice Evropské unie. Prosazený požadavek německé strany na závazek Unie využívat do roku 2020 dvacet procent energie z obnovitelných zdrojů je hodně nadsazený. Obdobně tak jako závazek minulé německé vlády na postupné zrušení jaderných elektráren. Osobně se domnívám, že jej nelze brát vážně a s odstupem let i s generační výměnou vysoce postavených úředníků EU bude příslušně korigován.
Účelnost postupného nahrazování ropy, zemního plynu i uhlí nelze zpochybnit. Rozhodně musí být podnětem pro výzkum nových, zatím neznámých technologií. Do využívání obnovitelných zdrojů musí Evropská unie za současného stavu poznání započítávat především využití biopaliv do výše, kterou snesou motory aut bez poškození, i značný rozvoj jaderných reaktorů. K používání solární energie ve větším měřítku bude ještě dlouhá technická cesta. Vyšší využití větru, geotermální energie a v budoucnu i mořského příboje zůstane vždy předmětem lokálního použití. Česká republika může z uvedených možností využít zejména biopaliva a jádro. Propagovaná biomasa narazí vedle ekonomických potíží (nelze vše dotovat) i na problémy zemědělského charakteru ve střídání plodin v přetrvávání kořenových systémů v půdě a v neposlední míře i v zaplevelení krajiny. Při spalování biomasy ve větším měřítku nelze opomenout vypouštění zvýšených exhlalací do ovzduší, které u malých zdrojů nelze ekonomicky zachycovat. Při množství kolem 4 milionů hektarů zemědělské půdy, z toho dvou a půl milionů hektarů k zajištění potravy pro občany, pokud Evropská unie nezlikviduje naše zemědělství i zvýšení hektarové výměry potřebné pro pěstování plodin na výrobu biopaliv, pak na biomasu již mnoho prostoru nezbývá. Uvedenou situaci neovlivní žádná náboženská ideologie. A pokud se tak stane, pak zcela zbytečně a dočasně dojde k vysokému nárůstu cen energií, které se stanou přepychovým zbožím, a souběžného snížení životní úrovně většiny obyvatel.
člen Komise pro posuzování vlivů Temelína
