Pořadatelé konference OSN ke globálnímu oteplování by je měli nejspíše posadit do letadla a ukázat jim asijské deštné pralesy hezky z výšky. Možná by ti lidé pochopili, že čoudící komín uhelného kotle domku v Říčanech u Prahy skutečně není tím hlavním problémem světového životního prostředí. Podpora biopaliv, o níž politici za okny luxusních hotelů kromě jiného diskutují, nekompromisně devastuje tisíce hektarů té nejcennější zeleně, jaká na světě existuje. Na plochách po vypáleném pralese se výtečně daří plantážím palmy olejné, jež produkují bionaftu. Plíce planety jako rakovina rozežírá boj s oteplujícím se klimatem.

Tohle poznání se však do současné politické hysterie moc nehodí.

Jak by k tomu přišli zelení byznysmeni, kteří už nainvestovali tolik peněz a energie své kampaně za to, aby jim svět vyplatil kouzelných půl až tři čtvrtě procenta hrubého domácího produktu? Co kdyby se nakonec ukázalo, že velmi významná část kysličníku uhličitého v atmosféře pochází právě z pralesních požárů v již vypálených horách Laosu, Kambodže či Vietnamu a že likvidace skutečné ekologické hrozby (kterou je právě ubývání tropických pralesů) může být řádově levnější a účinnější než jejich byznys s deštěm - pardon, s globální teplotou?

I u nás je to, co má být investováno do nového projektu „poroučíme větru dešti“, pěkný balík. Činí nějakých sedmnáct až pětadvacet miliard korun ročně. Za tyhle peníze nám naši zelení spasitelé koupí zdražení potravin a energií, krajinu zdevastovanou větrníky a energetickou závislost na dováženém zemním plynu.

A hladoví vesničané v Brazílii, na Jávě či Borneu budou vypalovat pralesy, dokud vůbec nějaké budou mít, protože něčím se živit musí, a na to, aby z nich svět udělal slušně placené ochránce svých dnes už nemocných plic, přece nejsou peníze.

Vodníci už nejsou

Zato bude dost peněz na omezení jihočeských rybníkářů. Na jejich rybnících hodlají čeští zachránci světa s pomocí boží (pardon, bruselskou) vyhlásit nové velké ptačí rezervace. Hospodaření na rybnících to postihne velmi výrazně a v některých má poklesnout produkce ryb až o třicet procent. Rybáři nebudou smět rybníky napouštět a vypouštět. Zakázán bude lov pernaté zvěře i chov kachen na rybnících. Omezena má být i rekreace.

Krajina vytvořená před pár stoletími lidskou rukou k lidské potěše a v plné přírodní funkčnosti udržovaná a užívaná generacemi lidí, pro něž je tím nejkrásnějším místem na světě, má být předána ptákům. Jakub Krčín by se asi divil, že jeho rybníky postavené za účelem chovu ryb se již téměř staly krmelcem pro přemnožené kormorány. Podle Bruselu je - a ani další ptactvo - nebude moci nikdo rušit.

Je však docela dobře možné, že Jakub Krčín by se moc nedivil. I za jeho časů všelicí podivíni brojili proti stavbám hrází, strašili obyvatelstvo vodníky a hejkaly a ničili dílo. Když je chytil, nechal je u hráze oběsit. Ministr zemědělství Petr Gandalovič věšet nemůže, i když by asi rád. A tak bude muset k bruselskému soudu. Je však otázka, zda to jemu a jihočeským rybářům, rybníkářům a dalším bude co platné. Víra v ptáky a globální oteplování je zrovna v tuhle chvíli věčná.

MfD, 10.12.2007