Mluví o něm politici, ekonomové, šéfové průmyslu i novináři. Naposled jsem v nedávném Moravcově pořadu vyslechl diskusi dvou renomovaných ekonomů a tří ministrů (bývalých, současných možná i budoucích) průmyslu.

Přetřásaly se všechny možné i nemožné argumenty pro i proti: politické, hospodářské, sociální, ekologické. Jen jedno hledisko zcela chybělo: energetické.

Krize, které se lidstvo v budoucnu zcela jistě nevyhne, je totiž krize energetická. 80 procent veškeré energie, kterou lidstvo spotřebovává, je fosilního původu a zdroje fosilních paliv se spíše rychle než pomalu blíží ke svému konci.

Fosilní paliva spotřebováváme dnes zhruba miliónkrát rychleji, než byla před desítkami a stovkami miliónů let na naší planetě vytvářena! Energie je přitom lidstvem spotřebovávána krajně nerovnoměrně: bohatší čtvrtina lidstva užívá skoro tři čtvrtiny veškeré spotřebovávané energie, ta chudší většina se musí spokojit pouze s energetickými drobky ze stolu bohatých. Jak dlouho to ta (zatím) mlčící většina hodlá trpět?

S tím si ale většina politiků starosti nedělá. Má své křeslo na mnoho let v jedné z vlád, parlamentů, Senátů, navíc ještě nějakou tu výnosnou židli v několika správních či dozorčích radách. Na to, co bude za dvacet či třicet let, nemyslí. Odkud bude v zásuvce elektřina, když desítky let utrácíme v planých energetickoekologických debatách? To nechávají, jako špatní hospodáři, na starost našim – možná – vnukům, spíše ale dětem.

Ale zpět k šrotovnému. Z toho, co jsem zatím napsal, by mělo být zřejmé, že hledisko globálních úspor a neplýtvání energií by mělo být hlavním. Tedy skoncovat s rouhačným plýtváním energií.

Z hlediska rozumného využívání energie je šrotovné přímo ekologický zločin. Sešrotujeme auto, které, dejme tomu, spotřebovává nejvýš o pár litrů víc benzínu než to nové. To staré ještě mohlo několik let být v provozu.

Kolik let by muselo to nové auto s menší spotřebou jezdit, aby se ušetřila ta energie, která byla použita na sešrotování auta starého a výrobu auta nového? Výroba každého kilogramu nového auta totiž stojí velké množství energie.

Mimochodem, zkusil někdo z ministrů životního prostředí či průmyslu spočítat, kolik bude šrotovné stát naši planetu v kilowatthodinách či v joulech?

A proč naši zelení utrácejí čas na marginální záležitosti, jako je třeba omezení jízd kamiónů. Proč neprosazují silně progresivní zdanění aut podle hmotnosti a podle objemu motoru? Proč naši primátoři nevyhlásí zákaz vjezdu městských džípů do středu města? Proč…

Takových proč je mnoho. A vysvětlit je lze poměrně jednoduše. Za prvé naši politici neznají energetickou azbuku, za druhé se řídí starým a odporným pravidlem: Po nás potopa!

Občané, co s tím uděláme?

Právo, 16.6.2009