Kůrovcová kalamita se týká i ministra životního prostředí

Andrej Babiš kritizuje stát za přístup ke kůrovcové kalamitě. Podle ministra životního prostředí v demisi Richarda Brabce (ANO) stát čelí největší kůrovcové kalamitě od dob Marie Terezie. Na vině je podle Babiše bývalé vedení ministerstva zemědělství, které nedostatečně komunikovalo s ostatními resorty a nechalo situaci dojít až do současného stavu. A tak vláda promptně našla viníka a ministr zemědělství odvolal ředitele Lesů ČR Daniela Szóráda.

Stačí se však podívat do zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, tedy lesního zákona, kde se v § 50 píše: „Ministerstvo životního prostředí v rámci výkonu vrchního státního dozoru dozírá, jak orgány státní správy, právnické a fyzické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jeho základě. Je oprávněno ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků.“

Předpokládám, že si pan premiér ještě nedal všechny souvislosti dohromady, protože by jinak musel s okamžitou platností odvolat právě ministra životního prostředí. Richard Brabec před několika dny připustil, že vzniklá kalamita způsobila škody státu v miliardách korun, o které klesly zisky LČR. Za takovou škodu státu by měl pochopitelně někdo nést odpovědnost. Tím odpovědným je právě ministr Brabec, protože jeho ministerstvo mělo již dávno ze zákona konat a nekonalo.

Čísla byla k dispozici, ale ministr Brabec si pravděpodobně nevšiml, že se v roce 2015 vytěžilo v ČR 1,5 mil. m³, v roce 2016 již 3 mil. m³ a v roce 2017 dokonce 4,5 mil. m³ kůrovcového dříví. V přepočtu na plochu se jedná o cca 22 000 ha vykáceného lesa na celém území ČR. Ministerstvo životního prostředí nekonalo podle zákona pravděpodobně také proto, že v tu dobu s podporou nevládních ekologistických organizací protlačovalo parlamentem novelu zákona 114/92, která v Národním parku Šumava naopak kůrovcovou kalamitu masivním rozšířením bezzásahových zón nastartovala. Ekologisté z nevládních organizací tehdy prohlašovali, že „kůrovec je lékař lesa“, a ministerstvo k tomuto názoru cudně mlčelo.

Kvůli novele zákona 114/92 museli vlastníci lesů přestat zasahovat proti kůrovci v bývalých prvních zónách Národního parku Šumava, kde měli výjimku od MŽP k asanaci kůrovcové hmoty, které se ale změnily na „přírodní zóny“. Většinou tyto „zásahové první zóny“ sloužily jako nárazník, aby byl kůrovec udržen uvnitř parku. Teď ale jsou tyto pufrační zóny líhništěm kůrovcové kalamity, která vzniká v hospodářském lese na hranicích s NPŠ.

Je tedy velkým paradoxem slyšet od ministra Brabce současná slova o ekologické katastrofě. Nyní se jedná o celou Českou republiku, ale když v Národním parku Šumava kvůli kůrovcové kalamitě odumřela nebo byla vykácena téměř stejná plocha, ekologisté jásali.

Autor je senátor za ODS

Právo, 22.5.2018