Kdo by neznal tuto dětskou pohádku o zlovolných Jezinkách. Stejný pocit jsem měla, když jsem četla komentáře k návštěvě německého kancléře Olafa Scholze. Ve svém projevu v Karolinu, pod „dohledem“ prý velkého Evropana Karla IV. řekl (necituji, ale snad smysl zůstává), že se členské státy musejí-měly by-vzdát práva veta při jednáních orgánů EU. Pro rychlé a ještě rychlejší dosažení těch správných výsledků a operativnější rozhodování prý je to nezbytné. Prozatím by prý stačilo rozhodování v oblasti zahraniční politiky, sankcí a daní. Tečka, punktum, pražské jednání skončilo a odletěl do Berlína.

Toto nám ani nepřijela-nepřiletěla oznámit předsedkyně EK, toto nám oznámil kancléř, tj. ministerský předseda jedné ze zemí EU. Země sice veliké, silné a proto důležité, ale pouze jedné. A co na to ty ostatní? Francie, Itálie, Španělsko? Ale co třeba také Polsko? Je hodně veliké a má 40 mil. obyvatel. A to ani nezmiňuji Maďarsko a třeba i hostitelskou zemi, Českou republiku? Když sečtete jejich obyvatele, není to zase tak málo a obvykle nemají „úplně kompatibilní názor“ s velikým Německem. Zmiňme třeba vypínání atomových elektráren a vztah k větrným parkům a hned máme na problém zaděláno. A co až přijdou na pořad dne ke schvalování další politiky? Nabízí se zdravotnictví, školství, co pak nám bude předloženo k odsouhlasení? Nikoli k posouzení a rozhodnutí. K odsouhlasení! Pokud se totiž spojí hlasy Německa a Francie a k nim se přidají věční příjemci zásadní unijní finanční pomoci jako Řekové, Italové…..ani nechci domýšlet. Ale pokud přece jenom budu domýšlet, mohu připomenout slova Učitele národů, že „Všeliké kvaltování toliko pro hovádko dobré jest“. A pokud vím, tak Jan Amos byl moudrý člověk s nadčasovými názory a těmito jeho slovy měl odpovědět hostitel Olafa Scholze, náš ministerský předseda.

Když zmiňuji ministerského předsedu ČR, navíc i předsedu snad prý ještě konzervativní strany, která staví na sebevědomí a schopnosti rozhodování občanů, nemohu nezmínit jiný den, pátek 26. srpna. V tento den v maličké obci Lošany byl otevřen památník, zbudovaný na místě rodového statku rodiny Mašínů. Byl rodným domem generála Josefa Mašína. Vojáka, legionáře, generála Československé armády. Odbojáře proti nacistickému Německu a člena skupiny Tří králů. Náš ministerský předseda byl na této slavnosti přítomen a přednesl i projev. Sklidil za něj potlesk. Nebyl to projev předvolební, ale byl to projev nadčasový. Proč nadčasový? Součástí jeho projevu totiž byla citace z dopisu, který svým dětem napsal jejich otec-generál před popravou dne 30. června 1942. Nemohu tuto část necitovat: „ Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou musíte takto postupovat.“

Tímto projevem se náš ministerský předseda prezentoval. A protože slova ministerského předsedy by neměla být slovy do větru a měla by mít svoji váhu předpokládám, že i zavázal občanům České republiky v jakém smyslu bude ve svém jednání i konání postupovat.