Tedy já nemyslím toho konkretního Jánošíka, co ho my starší známe z československých učebnic dějepisu a stejně jako ho znají dnešní mladí Slováci, které tak nějak po staromilecku považuji za skoro spoluobčany. Ale vůbec myslím tak nějak obecně vůbec všechny ty „Jánošíky“ evropských národů. Třeba jako Robin Hood a Vilém Tell a tak vůbec. Co bohatým brali a chudým …. no, většinou ve skutečnosti taky brali, ale v lidovém podání dávali. Od té doby tak nějak v obecném povědomí uloženo heslo, že „bohatým brát“ je dobré. Dyť na to maj, že jóó?!?

Což je u nás kombinováno s postkomunismem. Tedy následky komunismu v hlavách lidí. Za jeden z největších zločinů komunistů u nás považuji to, že vymyli z hlav velké části obyvatel jakékoliv základní ekonomické informace. Bez kterých nemůže moderní civilizace vůbec přežít. Jen si vzpomeňte, jak značná část lidí po roce 1989 skutečně nechápala, že „dekret“ na byt není totéž jako vlastnictví bytu. Tedy mnozí to nechápou dodnes a jistý právník si na tom dokonce založil úspěšnou politickou kariéru, že?!

Také si pamatuji, jak na mne a kolegu ekonoma ječelo někdy kolem roku 2005 v hospodě několik kamarádů a kamarádek, když jsme se jim snažili vysvětlit, že si placením zdravotního pojištění „na nemoc“ nikde nic neušetřili, že nikde ty peníze neleží, aby se z nich mohlo brát, a tudíž že je to jinak. Obávám se podle reakce voličů na třicetikorunový poplatek, že to mnozí spoluobčané nepochopili dodnes.

Další mezi lidem oblíbenou pohádkou je tvrzení typu: „Já jsem si celý život šetřil na důchod (myšleno platil důchodové pojištění), a tak mám na ty peníze nárok.“ Poněkud je navíc problém, že většina těch, co tohle vykřikují, patří ke skupině, která platila vždycky a úplně nejmíň a na ty svoje dnešní důchody by si, pokud by to bylo, jak tvrdí, vůbec nenašetřila. Viz diskuse na Novinkách:

Názor s nejvíce souhlasnými hlasy …Člověk s hrubou mzdou 10 000 Kč odvede za 35 let práce do důchod. systému 1,2 mil. Za 15 let penze se mu vrátí 1,9 mil. Člověk s h. m. 50 000 Kč odvede 5,8 mil. a vrátí se mu 3,2 mil. Levice to považuje za solidaritu, pravice za diskriminaci a zlodějinu. Co vy na to?

Rovnostářské Česko pojalo, tlačeno svoji komunistickou minulostí ale i zkušenostmi Evropy s nacismem a komunismem, kdy se vzbouřili „chudí“, svoji důchodovou politiku superovnostářsky. Vcházelo se z představy, že každý důchodce dostane tolik, aby neměl hlad a aby nešel na barikády. Případně nevolil nějaké šílené politické partaje. A bude to. A bylo. Docela to fungovalo a v posledních letech patřili důchodci mezi nejlépe saturované skupiny obyvatel. Dnešní důchodci, pamatující si skutečnou bídu většiny důchodců v době komunismu, zvláště v padesátých a šedesátých letech, byli celkem spokojeni. A prosím nevykřikujte, jak se vaše babička měla ….. atd. V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy jsem pracoval z „rozhodnutí strany a vlády“ na štaci pro ztracence – tedy OPBH v „dělnických čtvrtích“ Prahy ve Vysočanech a Hloubětíně, jsem viděl skutečně chudých důchodců tisíce. Většinou bývalých dělníků z místních fabrik. Mnozí měli s bídou na chleba. A starodůchodci, to byla rovnou katastrofa. Nikdo nevěděl, co s tím. Však ne nadarmo zpíval Karel Kryl“:

Rukávy u zimníku odřením lesklé,
čekává u rychlíků na zbytky ve skle,
stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce
a pak je střádá do obálky, důchodce.

Ostatně pamětníci vědí, že vajgly, tedy „nedopalky“, byly občas vítaným kuřivem. My, mladí kluci z předměstí, učedníci a studenti, jsme vajgly, třeba u mne v pokoji, kde jsme se scházeli a poslouchali muziku, házeli – uhašené - za gauč. A jak se pak, když došly prachy, hodily…. To ovšem ještě neměly cigarety filtry, takže ve vajglu zbylo dost tabáku, že jó. A ta síla, jak pravý francouzský gitanesky, co?!?

Před dvaceti lety upravený socialistický důchodový systém po sameťáčku celkem slušně fungoval a fungoval …. až dofungoval. Neboť každý správný vládce a držitel kasy nemění nic, co funguje, do té doby, než je k tomu donucen. Jak praví Machiavelli v knize „Vladař“. Jenže ono to celé už fungovalo pomalu jen „na zadrmo“, všichni odpovědní to věděli, jen „lidu“ to bylo celkem fuk. Proto ani pravice se svými návrhy na důchodovou reformu neuspěla a naopak socialisti na nedělání reformy získávali volební body. Důchody přece nemůžou zkracovat, pravil si dělný lid. A těch, co se k nim choval důchodový systém jako Babinský, těch bylo dlouho málo. Ale nenápadně přibývali. A furt se nic nedělo. Než do toho systému hodil soudce v důchodu „vidle“. A Ústavní soud vyhověl. Ne protože by to soudci chtěli, ale protože doba si to vyžádala. Prostě to takhle už dál nešlo. A protože politici dělali mrtvé brouky, konal Ústavní soud. To bylo leknutí. A od té chvíle kolem toho kdekdo řve jak špatně podříznuté podsvinče.

Že jako na to nejsou peníze, co si to ty „ústaváci“ už zase dovolujou, že to zničí naše „jistoty“. Přátelé, důchodový systém - vymyšlený za bolševika a lehce upravený po sameťáku - fungoval dodneska celkem slušně. Poděkujme jeho tvůrcům, zamáčkněme slzu a vymysleme něco jiného. On totiž už nefunguje. A musí se něco udělat. A protože jsme doby bohatství prožrali, bude hůř. Jen bych pánům politikům připomněl, že kdyby se neplatilo za Novu, za IPB, za hlídací brány Kapsh, za fotovoltaickou a větrníkovou elektřinu - zdravím, pane Bursík - jezdilo se po Labi do Hamburku, kdyby armáda nerozhazovala miliardy na hovadiny typu oprava tanků T 55 a další… to by byly peníze pro všechny - souhlasíte, mistře Kalousku?

Dneska nemůže fungovat systém nastavený podle doby, kdy byl průměrný plat v ČSFR 3200 Kčs a na dovolenou se jezdilo autobusem s ROH do Bulharska. V době, kdy většina důchodců byla v šedesáti pěti zdravotní troska a socialistické zdravotnictví jejich neduhy záměrně neléčilo, protože byli „neperspektivní“ (tentýž systém nedávno tajně na chvíli zavedl soudruh doktor Rath, když byl ministrem zdravotnictví za ČSSD - těšte se, důchodci, po vítězství ČSSD ve volbách). Chaty a chalupy se budovaly – viz TV seriál Chalupáři - podle hesla „Postavíme mrakodrap z ukradenejch cihel, když nám nechceš pomáhat, pacholku, tak si vyliž pr…“ (zpívá se na melodii Werichova songu Narodilo se štěně) a vůbec vše bylo jinak.

V té době, kdy dělník měl měsíčně 2500, mistr 3100 a generální ředitel 5000 Kč., místo důchodu – až na vysoké kádry KSČ - dostali všichni ho…uby.. ehm, jaksi žebračenku.

Dnes jsou (hrubé) platy rozvrstveny od cca 12 tisíc do 40 až 50 tisíc, což berou většinou mladší vzdělanější ročníky. Až po malinkou skupinku těch, kteří mají mezi 80 až 100 000. Ale důchody mají všichni prakticky stejné. Jak ti, co měli výplatu 10 000 a neplatili skoro žádné daně, tak ti, co brali 50 000 a platili daně jak šílení. Všichni mají důchod v rozmezí 9 500 až 13 000.

I nejpitomější český politik ví , a občané to chápou taky, že je nutno, aby i ti v životě „neúspěšní“ měli nějaký slušný důchod. Oni sice ti desetitisícoví důchodci volí většinou levici, ale všichni se obávají, koho by proboha volili, kdyby měli skutečně moc vysoko do žlabu. Sociální smír něco stojí. Na druhou stranu když někdo studuje, usilovně pracuje, vydělává dost peněz a to, co by si mohl eventuelně odložit na horší časy, mu sebere stát a zaplatí z toho důchody těm, co se moc nesnažili anebo nedělali skoro vůbec nic, budeme a už jsme v dalším maléru. To si ti pracovitější a nadanější a pilnější (a také ti, co prostě měli štěstí, ale to, jak víme od dob starých Řeků, přeje připraveným) nenechají dlouho líbit.

Stát, v kterém „tahouni“ jsou až příliš okrádáni politiky ve prospěch těch druhých, vždycky zkrachuje. To tak bylo a bude. Zkušenost máme ještě v dobré paměti. Politikům se ale moc a moc líbí systém, kdy mohou po jánošíkovsku bohatým brát a „chudým“ dávat. Protože jim, jak si myslí, nehrozí, že by je někdo pověsil na šibenici za žebro. No jen aby!

Dosavadní způsob zdanění bohatých schovaný do pláštíku „důchodového pojištění“ budou politici zuřivě bránit. Už proto, aby neprasklo, jak to u nás vlastně je. Protože kdyby se tato „důchodová daň“ skutečně uznala za daň, ukázalo by se, že platíme jedny z největších daní v Evropě. A že za ně nedostáváme adekvátní náhradu ve formě slušně fungující státní služby. Pak už by pánům Sobotkovi a Paroubkovi - a nejen jim - nevycházelo žonglování s čísly a tvrzení, že „daně jsou u nás malé“. A tiché mrkání na vlastní voliče, jak ty „bohatý“ (a bohatý je dle Paroubka každý, kdo má průměrný plat) obereme a jak se ty „chudý“ pak z toho budou mít dobře.

Nedá mi ještě, abych nereagoval na poznámku pana Petra Macha, předsedy strany SOS, z článku Ústavní soud se zbláznil: "… nezajímají se stárnoucí soudci (Ústavního soudu) především o své vlastní důchody?"

Doufám totiž, že ano! Ať vědomě anebo podvědomě, že vzali svoje budoucí důchody soudci ÚS v potaz. To totiž normální lidi dělají. Neboť je normální v normální společnosti, že důchodce, který byl ústavním soudcem, bude mít v důchodu setsakra jiný důchod než vrátný pracující v téže budově. To předseda pravicové politické strany nechápe? Proč by pak rodiče nutili své děti mořit se nad učením, studovat, dlouhá léta pilně pracovat, vzdělávat se, celý život se snažit, když by na konci měli mít stejný důchod jako ti, co vyšli obecnou školu a pak celý pracovní život tak nějak bez námahy proflákali? Případně vůbec nepracovali? Aby pak měli všichni na stará kolena stejný důchod? … Takhle si představuje pan Mach demokratickou společnost pravicového typu? No sakra!

Neukazuje tohle, proč strana pana Macha nemá ve volbách ani náhodou naději na úspěch?

P. S. Kdyby se někdo domníval, že je tohle text nějakého lehkoživky, který neví, co je to dělník a „práce“, jen bych rád dodal, že já jsem svou pracovní kariéru začal tím, že jsem ve věku 14 let a 4 měsíců coby učedník prvním dnem dostal za úkol zamést ve fabrice dvůr. Dvakrát. Prvně to bylo blbě.