Tento článek argumentuje proti penzijní reformě, respektive proti jejímu jádru. Jádrem penzijní reformy je přímět občany, aby platili povinné penzijní pojištění do soukromých penzijních fondů. A to buď nad současné povinné sociální pojištění odváděné státu, nebo převedením části odvodů sociálního pojištění do soukromých penzijních fondů (tzv. opt-out, údajně nyní preferovaná varianta).

Zároveň se tvrdí, že další zvyšování pojistného odváděného státu, které by zajistilo dostačující výši starobních důchodů, není možné.

Nutnost takovéto reformy se zdůvodňuje následovně. Obyvatelstvo stárne a mění se poměr ekonomicky aktivní vs. ekonomicky neaktivní (důchodci), což znamená, že při stávajícím procentu odvodů do sociálního pojištění není možné udržet alespoň současnou životní úroveň pro budoucí důchodce. Zvýšit sociální pojistné není možné, protože by to příliš zatížilo ekonomicky aktivní obyvatelstvo nebo zvedlo náklady práce. Je tedy třeba spořit u penzijních fondů a protože takové spoření neprobíhá v dostatečné míře, je nutné k tomu obyvatelstvo přinutit (třeba zákonem) nebo motivovat příspěvky státu.

Argumenty proti výše uvedené variantě penzijní reformy jsou následující:

1) Penzijní reforma má řešit neřešitelné. Jestli někdo chce žít delší dobu jako ekonomicky neaktivní, musí za to prostě zaplatit ve fázi svého ekonomicky aktivního života. Za dlouhověkost se platí. Buď platím mezigeneračně (tzv. PAYG, Pay-As-You-Go, tj. sociální pojistné placené státu), nebo se zajistím jinak, mimo stát (třeba spořením). Každopádně se moje celková průměrná životní úroveň (měřená jako průměrný peněžní příjem za rok) sníží. Žádná reforma toto nezmění.

2) Jak víme, že není možné zvyšovat odvody do PAYG (sociální pojistné)? Proč by někdo měl dát přednost povinnému odvodu do soukromého penzijního fondu před povinnou platbou do PAYG? Jestliže se tvrdí, že ekonomicky aktivní obyvatelstvo by odmítalo odvody do PAYG, protože snižují jeho aktuální životní úroveň, proč by akceptovalo jiný povinný odvod, který rovněž sníží jeho aktuální životní úroveň?

3) I když se penzisté zajistí ve větší míře u soukromých penzijních fondů, neznamená to, že stejně nebudou v parlamentních volbách volit ty strany, které zvýšení státních starobních důchodů pomocí výběru daní nebo pojistného budou podporovat. A penzistů má údajně přibývat.

4) Vyvedení části příjmů sociálního pojistného formou tzv. opt-outu ze státního rozpočtu prohloubí rozpočtový deficit. Tento výpadek bude třeba nahradit jinak, a to po dobu 20-30 let! Pravděpodobně bude nutné jej pokrýt dalším zvýšením státního dluhu nebo zvýšením daní.

5) Další zvýšení sociálního pojistného nezvýší personální náklady v dlouhodobém horizontu. Bude-li to možné, zaměstnavatelé prostě nebudou zvyšovat základní mzdu nebo ji i sníží. Připomínám, kdo chce žít delší život, musí za to zaplatit.

6) Penzijní fondy v současnosti investují ve velké míře do státních cenných papírů. Výnos z těchto papírů je placen fondům státem, tedy zaplatí jej daňoví poplatníci, tedy opět budoucí důchodci. Důchody se tedy platí opět přes státní odvody, ale pomocí jinak nazvané daně (třeba daně z příjmu nebo DPH). Tedy žádná systémová změna. Kromě poplatků zprostředkovatelům - vlastníkům fondů.

7) Penzijní fondy by mohly ve větší míře investovat do akcií a ostatních cenných papírů (kromě výše zmíněných státních obligací). Bude se investovat buď do domácích akcií, nebo v zahraničí. V případě, že by bylo investováno pouze na pražské burze, tak jde pouze o omezené objemy. Navíc, jak ceny akcií českých firem, tak růst mezd (a následně platby sociálního pojištění) souvisejí s růstem hospodářství (HDP), a tím i mezi sebou. Není zřejmé, proč by dlouhodobě měly mzdy růst či klesat odlišně od hodnoty akcií, a proč by tedy průběžný systém (PAYG) měl být méně úspěšný než investice do akcií. V případě, že bude investováno do zahraničí, půjde o oslabení české ekonomiky. Navíc obecně se dá říci, že v současnosti odtéká finanční kapitál zejména do Asie, kde se očekává nejvyšší zhodnocení. Česká penzijní reforma tedy nepřímo (nebo i přímo - investicemi v Asii) posílí největšího globálního konkurenta evropské i české ekonomiky a civilizace.

Co by měli autoři penzijní reformy říci?

Především by se měli pokusit kvantifikovat vliv reformy a ukázat, jak se reforma projeví na průměrném příjmu průměrného občana za celý jeho předpokládaný život. Tedy srovnat:

a) Průměrný příjem bez přijetí reformy a za stávajících odvodů (bez jakéhokoliv spoření)
b) Průměrný příjem při přijetí reformy
c) Průměrný příjem, když by místo spoření do fondů došlo pouze k zvýšení odvodů do stávajícího systému

Rozdíly budou asi minimální, ale třeba se mýlím.