V Praze se sešel český ministr vnitra Kubice se svým německým protějškem Hans-Peterem Friedrichem. Hlavním bodem jejich schůzky byla problematika výroby pervitinu na naší severozápadní hranici a jeho následné pašování do Německa. Němci to považují za značný problém a požadují, abychom s ním "něco" provedli. Náš ministr v reakci na tento požadavek mimo jiné ohlásil záměr změnit nařízení vlády, které upravuje "větší než malá" množství drog. Ta určují hmotnosti těchto látek, jejichž držení pro vlastní potřebu je "jen" přestupkem; držení vyšších množství je trestným činem.

Jenže: i kdyby byl návrh dramaticky snížit množství pro pervitin na pouhou čtvrtinu současného limitu schválen vládou, na situaci v českoněmeckém příhraničí nezmění vůbec nic. Tam totiž nejde o postihování držení drogy v malých množstvích pro vlastní potřebu, ale o postihování výroby a prodeje pervitinu (především v asijských tržnicích) a jeho pašování. To vše je v České republice trestným činem bez ohledu na množství, o které se jedná. Ministr Kubice se tak snaží "vrtět psem" a odvést pozornost svého německého protějšku i české veřejnosti od policejního neúspěchu v postihování závažné trestné činnosti, s nímž držení drogy pro vlastní potřebu vůbec nesouvisí. Ještě horší než nedůstojné mlžení ovšem je, že kdyby tento falešně vyargumentovaný zásah do české protidrogové legislativy na návrh ministerstva vnitra přijala vláda, způsobila by České republice masivní zdravotní, kriminogenní a ekonomické škody.

Nedosti na tom: ministerstvo vnitra chce z vládního nařízení také zcela odstranit podmínku, podle níž nemůže být za "množství větší než malé" považována směs látek, která samotnou účinnou drogu neobsahuje v dostatečném množství. Jinými slovy, napříště bude moci policista začít každého z nás stíhat, pokud nám při náhodné prohlídce "profilcuje" kapsy, v nichž bude 0,6 gramu prachu a v něm třeba 0,01 gramu pervitinu, jenž se tam dostal bez našeho přičinění z bankovky, kterou někdo z jejích předchozích majitelů použil ke "šňupnutí" této drogy.

A jakkoliv se to ministr vnitra snaží cudně zamlčovat, nejde jen o pervitin: totéž má totiž podle představ Jana Kubiceho a jeho podřízených platit pro 0,01 gramu heroinu, kokainu, extáze, LSD či hašiše a jakékoliv jiné nelegální psychotropní látky. Že jde o množství, jež jsou na hranici nebo pod hranicí účinku na dospělého člověka, a že s nimi může zákona dbalý občan přijít do styku zcela nevědomě? Jistě. Zrušením povinnosti prokazovat množství čisté drogy si Policie takto "uvolní ruce" až za hranici orwelovské šikany.

Ministerstvo vnitra tedy chce navodit situaci, kdy Policie ČR bude postihovat závislostí postižené uživatele v ČR nejrozšířenější drogy a namísto léčení je posílat do mnohonásobně dražšího vězení. Chce je odehnat od léčby a služeb, díky kterým máme nejméně nakažených HIV v Evropě, a tak významně zvýšit riziko propuknutí této epidemie, jak ji zná třeba právě Německo. Chce z vyvážené legislativní úpravy, která je v EU dávána za vzor, vyrobit gumový paragraf ruského typu.

Je to o to bizarnější, že Německo má legislativu mnohem liberálnější, než je ta naše: umožňuje ponechat bez jakéhokoliv trestu nejen držení drog pro vlastní potřebu, ale i jejich výrobu a prodej v malém rozsahu – a to je v Německu pro pervitin 5 gramů (u nás 2 gramy, jež ministerstvo vnitra chce snížit na půlgram). Nic z toho český soudce nemůže, i kdyby se na hlavu stavěl – výrobu, distribuci a obchod musí odsoudit vždy, i kdyby šlo o sebemenší množství jakékoliv nelegální drogy.

I po zběžné analýze je krystalicky jasné, jak je návrh ministerstva vnitra účelový a společensky škodlivý. Měl by proto být smeten se stolu a diskuse by se měla od "vrtění psem" vrátit ke skutečným problémům a jejich skutečným řešením. A neměli bychom čekat, až český úskok němečtí partneři prohlédnou – to by nás přivedlo do situace ještě ošemetnější, než v jaké jsme teď.

Autor pracuje pro mezinárodní organizace jako expert na drogovou epidemiologii a monitorování drogové situace a vyučuje tento předmět na Univerzitě Karlově a Palackého univerzitě; je mj. členem výboru Mezinárodní společnosti pro studium protidrogových politik

Tento text byl napsán pro Neviditelného psa a pro tištěnou MF Dnes, kde vyšel 15. února 2013 ve zkrácené podobě