Mladí politici Pirátů, STANu a SPOLU rádi a často kážou o duševní pohodě a empatii. Jenže když si Andrej Babiš vezme týden volna, jejich tolerance končí. Najednou je dovolená slabost.

Mladí noví poslanci, zejména Pirátů, STANu a SPOLU, s chutí povídají o tom, jak důležité je pečovat o duševní zdraví. Nejen o své, ale celé českomoravské či evropské společnosti. Zní to hezky, moderně, evropsky, empaticky.

Někteří mladí zákonodárci by dokonce v Poslanecké sněmovně rádi založili zvláštní podvýbor pro duševní zdraví. Šlo by skoro zatleskat – konečně téma, které se netočí kolem daní, zbrojení, EET nebo dotací. Jenže pak přijde realita. Seniorní politik Andrej Babiš, který má za sebou sedmdesátku a několik let v extrémním permanentním stresu, si vezme týden dovolené – zřejmě aby prospěl svému duševnímu i fyzickému zdraví. A co udělají ti, kteří ještě včera vyprávěli o potřebě „duševní hygieny“? Začnou se mu vysmívat. Na sociálních sítích, v médiích, v rozhovorech. Najednou je dovolená znakem slabosti, zahálčivosti či dokonce perfidního útěku před problémy a starostmi politiky.

Dvojí metr

Znenadání se (nejen) mladému pirátstvu a STANostenstvu zřejmě nehodí mít hlavu plnou porozumění, je-li na dovolené „nepřítel“. Tato malá epizoda by se dala brát jako úsměvná, kdyby nebyla natolik výmluvná. Vlastně i svým způsobem kafkovko-havlovská. Ukazuje totiž typický nešvar dnešní politiky – propast mezi slovy a činy. Hlásat duševní zdraví, empatii a lidskost je snadné, pokud se mluví o anonymních „občanech“. Ale jakmile se to týká silného politického soupeře, veškeré porozumění mizí. A nastupuje poslanecký sarkasmus. Pokud by to byl někdo z jejich řad, slyšeli bychom chvalozpěvy, jak je důležité „naslouchat svému tělu“ a „nepřepínat se“. Ale protože jde o arcilotra Andreje Babiše, musí se z relaxace stát politická slabost.

Přitom, co je víc „lidsky zdravé“, než si po letech hektické práce dopřát klid, možná i trochu ticha a spánku navíc? Pravděpodobně právě to by se od „mladé generace politiků“ čekalo – schopnost rozlišit, kdy má člověk právo vypnout, bez ohledu na stranickou příslušnost. Jenže to by museli být ti samí, kteří nejraději bojují na Twitteru, respektive síti X, či na Instagramu, v reálném životě.

Možná by si i oni měli vzít týden (nebo raději dva) dovolené. Nikoli kvůli vyhoření, ale aby se sebekriticky podívali do zrcadla. Jak totiž praví staré přísloví: nikoli podle slov, ale podle skutků poznáte je.

Psáno pro Lidové noviny, autorův blog Legendární medvěd je zde.