Odmítnutí systému EU ETS 2 členským státem Evropské unie by znamenalo porušení závazného unijního práva, protože tento systém vychází z legislativy přijaté v rámci balíčku „Fit for 55“, konkrétně ze směrnice (EU) 2023/959, která novelizuje původní směrnici 2003/87/ES o systému obchodování s emisními povolenkami. EU ETS 2 je součástí závazků EU ke snižování emisí a jeho implementace je povinná pro všechny členské státy. Pokud by členský stát tento systém odmítl zavést nebo jej nenaplňoval, mohly by ho postihnout následující sankce a důsledky:

1. Řízení o porušení povinností (Infringement Procedure): Evropská komise by mohla zahájit řízení podle článku 258 Smlouvy o fungování EU (SFEU). Proces začíná formálním oznámením, následuje odůvodněné stanovisko a případně podání žaloby k Soudnímu dvoru EU. Pokud by stát povinnosti nadále neplnil, mohl by mu být uložen finanční trest – buď jednorázová pokuta, nebo penále za každý den prodlení, dokud nebude systém implementován.

2. Finanční sankce: Soudní dvůr EU může podle článku 260 SFEU uložit pokuty, jejichž výše závisí na závažnosti porušení, délce trvání a ekonomické síle státu. Například v minulosti byly některým státům uděleny pokuty v řádu stovek tisíc až milionů eur, případně denní penále (např. Polsku v kauze lignitové těžby v Turówě bylo uloženo 500 000 eur denně).

3. Omezení přístupu k fondům EU: Odmítnutí EU ETS 2 by mohlo ovlivnit přístup k finančním prostředkům, například ze Sociálního klimatického fondu, který je financován z výnosů ETS 2 a má pomoci zmírnit sociální dopady na zranitelné skupiny. Stát by tak mohl přijít o desítky miliard korun určených na dekarbonizaci a sociální opatření.

4. Politické a ekonomické dopady: Odmítnutí by mohlo vést k diplomatické izolaci v rámci EU a oslabit vyjednávací pozici státu v jiných otázkách. Navíc by firmy v daném státě mohly čelit nejistotě ohledně budoucích regulatorních požadavků, což by mohlo poškodit jejich konkurenceschopnost na unijním trhu.

V praxi je však úplné odmítnutí nepravděpodobné, protože členské státy se podílely na vyjednávání a schválení systému (např. Česko během svého předsednictví v roce 2022). Spíše než otevřené odmítnutí se některé státy, jako Česko, snaží prosazovat odklad (např. z roku 2027 na 2028) nebo úpravy systému. Tyto snahy ale musejí být projednány a odsouhlaseny na úrovni EU, jinak hrozí výše zmíněné sankce. Bez konsenzu nebo změny legislativy zůstává implementace závazná a vynutitelná.