28.3.2024 | Svátek má Soňa


DOPIS: Jonášek píše panu prezidentovi

7.11.2014

Milý pane prezidente,

já teprve před pěti týdny opustil bezpečí bříška maminky a rozhlížím se po světě, který mi přijde naprosto úžasnej, i když mu zatím moc nerozumím. Ještě neumím ani psát, tak jsem poprosil taťku, ať Ti napíše za mne, poněvadž mám o Tebe strach. Všichni se Ti smějí, že jsi sprosťák, ale nic si z toho nedělej. Rodiče doma mluví stejně, zvlášť když Tě vidí v televizi a nemůžeš je slyšet. Máma říkala, že dáváš metály trhanovi, ale často stejně nazývá tátu, když mne veze mezi lidi v kočárku. Tadeášek od tety, co spolu kamarádíme, už chodí do školky a ten povídal, že medaile se nemají dávat za cosi jako Vlezdo…, ale dál jsem mu nerozuměl. Zvláště ne hulvátovi, co nazývá staršího kolegu, který medaili vrátil, zapšklým a hloupým staříkem. Taky že prý ztropil ostudu na nějakým velkým funusu a prchl od nehody, kdo ví, zda ne opilej. Ale nic si z toho, pane prezidente, nedělej, podle mě je Tadeášek blbej, on se Ti dodneška počůrává stejně jako já, u kterýho se to přeci čeká. Sárinka od sousedů se mi líbila, myslel jsem, že bychom spolu jednou mohli utýct do Ameriky, protože se už učí anglicky. Ale asi se na ni vykašlu, páč ona Tě pomlouvá, že Tys asi z jazyků propadal, když neumíš doteď vyslovovat v angličtině dokonce ani sprostý slova. Já si totiž myslím, že prezident je ze všech lidí nejchytřejší, proto ho nebude poučovat nějaká malá holka, co neumí ani přehodit dvůr tenisákem a brečí častějc jak já.

Ale představ si, že hned po asi padesátým kojení jsem musel vést vážný hovor s rodiči. Moc nevím, co se stalo, ale jakási nemocná paní někde ve škole provedla moc nepěknou věc. Rodiče poslouchali rádio, kde jsi o tom smutně mluvil a přimlouval ses za to, aby nemocní lidé, kteří jsou prohlášeni za nepříčetné, byli trestáni, když ne trvalým, aspoň dlouhodobým pobytem v nemocnici. Víš, pane prezidente, táta je dost nemluva, musí poslouchat mamču a křičí, jen když kouká na hokej. Ale tehdy si mne vzal do úst, představ s! Volal na maminku: „Myslím, miláčku, že i náš Jonášek má větší povědomost o trestním právu než vrchní velitel ozbrojených sil a signatář všech zákonů, který ani netuší, že ochranná léčba není trestem, ale ochranným opatřením!“ Dál to nevím, já pak musel jíst, takže až maminka mi pošeptala, co ještě taťka říkal o Tobě a paní ministryni, která rodičům posílá peníze, abych měl na hračky. Ta byla taky zdrcená z toho, co se kousek od nás na Moravě stalo, a musí tomu rozumět, protože o tom až v Plzni učila. Navíc si prolistovala spis soudu, co tu paní před tím, než udělala tu nepěknou věc, pustil z nemocnice k domácímu lékaři, a byla z toho špatná. Představ si, jednání že prý netrvalo ani tak dlouho, jak já večeřím, nepřišel k němu žádný znalec, nikdo proti změně léčby neprotestoval, takže paní ministryně říkala, že dnem i nocí rozmýšlí, jestli nepožene soudce k zodpovědnosti a neprosadí zákon, aby ne jeden, ale dva znalci odteď nemocné před odchodem ze špitálu zkoumali.

Až jsem ti z toho, pane prezidente, hned dostal prdíky. Já chtěl v pohodě koukat kolem, ksichtit se, trochu si zaplakat a plínky poslat do pračky, a místo toho jsem musel ve vaničce poslouchat taťkovo brblání. Pamatuji se, že tam bylo něco o válce, generálech a předvolebním naparování. Že podobná situace může nastat i u člověka podmíněně propuštěného, co vyleze ven a zabije. Jak se to dá poznat, prej neví a chtěl by vidět toho doktora, kterej by to dokázal předvídat. Pokud se lékaři v léčebně shodnou a navrhnou přeměnu léčby na ambulantní, těžko jim to soudce vyvrátí. Léčebna navíc není vězení, ani detenční ústav, ale to vůbec nevím co je, ani jak se to vyslovuje, a nechci, aby se mi taky Tadeášek a Sárinka smáli. Tam jsou nemocní špatní lidi proto, že potřebují intenzivnější léčbu nebo ambulantní nedodržovali. Před návrhem nemocnice na změnu prostředí měli minimálně víkendové vycházky, odkud se vraceli. Nemluvě o tom, že plot mohli kdykoli přelézt. Znalecké vyšetření může být užitečné. Ale není ani všelék. Znalci se nejčastěji rekrutují právě z lékařů ústavu nebo aspoň z jeho zprávy musí vycházet. Ani jich není moc. Přitom o každé léčbě, jak Ty říkáš – „trestu“, se musí co dva roky rozhodovat, zda ji prodloužit nebo ne, včetně ambulantní. Z opačné logiky i každý pacient, jenž ji vykonává, neboť před třiceti lety onanoval v kině, by měl mít právo na znalecké zkoumání, jestli si nechodí pro léky už zbytečně. Soudce pak musí přemlouvat znalce, ať si trochu pospíší. Jednoho. Paní ministryně by chtěla dva, budiž. Jen jí taťka připomíná, že pokud se do dvou let nestihne rozhodnout, léčba bez dalšího končí ze dne na den. A to tak, že úplně a do další nepěkné věci navždy. Aniž by bylo možno ji aspoň přeměnit na ambulantní a pacienta v rámci ní sledovat, proto ten pak obratem a bez léků odchází do světa pokušení a hříchu.

Než to všechno táta pověděl, tak jsem se, pane prezidente, víš co, že jo?! Ale neboj, táta to tak nemyslí. On určitě stejně jako já ví, že jsi nejchytřejší. Vždyť o těch holkách, jejichž skupinu podle Sárinky neumíš vyslovit, taky psal ve stejným duchu, jak jsi říkal Ty. Aji o Tvým státnickým slibu vyšetřit, který že to syčák je pravým duchem amnestie Tvýho předchůdce. Možná že i Tvůj následovník jednou takhle po Silvestru, o němž jsem zatím jen slyšel, dá své panovnické slovo, že národu odhalí, kdo že to stojí za Tvým zemitým slovníkem, z něhož se už za šest let ve škole třeba budu učit vyjmenovaná slova.

Tvůj Jonášek

se souhlasem synka
soudce Městského soudu v Brně