1. Ústavní soud zcela nečekaně, při absenci jakékoli vážné veřejné diskuse na toto téma a po letech vlastní nečinnosti, využil tři roky starou ústavní stížnost skupiny senátorů. Bez ohledu na již vypsaný termín parlamentních voleb a běžící volební kampaň provedl podstatný zásah do volebního zákona, a tím do české politiky. K této destabilizaci se Ústavní soud navíc uchýlil v situaci ekonomické a zdravotní krize.

2. Dosavadní volební systém je u nás používán od roku 2002 a parlamentní volby podle něho proběhly již pětkrát. Jeho používání je politickou tradicí a Ústavní soud dosud nikdy neshledal jeho rozpor s ústavou.

3. Nevěrohodnost úterního rozhodnutí vyniká ve světle toho, že dnešní předseda Ústavního soudu Rychetský byl v době přijímání doposud platného volebního zákona dlouhou dobu místopředsedou vlády, ministrem spravedlnosti a předsedou Legislativní rady. Byl tudíž spoluautorem oněch paragrafů, které dnes sám označuje jako protiústavní.

4. úterní překvapivé rozhodnutí Ústavního soudu má evidentně účelový charakter. Zásadně ovlivňuje přípravu a průběh nadcházejících voleb a má nestejné dopady na jednotlivé volební subjekty. Ústavním soudem vynucená změna v každém případě přinese slabší vlády, chaotičtější koalice a roztříštěnější politickou scénu.

5. Posláním Ústavního soudu je chránit stabilitu demokratického systému. Zásah do tak zásadní součásti politické demokracie, jako jsou volby, nelze hodnotit jinak než jako nezodpovědný politický aktivismus.

6. Ústavní soud se namísto stabilizátora systému a ochránce ústavnosti proměnil v destabilizátora, který krátce před volbami znefunkčnil volební systém, aniž by existovalo připravené řešení.

7. Soudci opustili jakoukoli zdrženlivost a nezbytný konzervativismus. Svou instituci naopak zatáhli do politického boje a stali se jedním z aktivních politických hráčů. To bude mít pro samotný Ústavní soud do budoucna vážné následky a jeho politizace je tímto krokem zpečetěna.

Kolektiv Institutu VK

a