DOKUMENT: Volební strategie ODS a jak jí čelit
(K analýze XVI. Kongresu ODS)
Zpracoval: Oto Novotný, poradce Předsedy vlády ČR
Poznámka: tato analýza je zatím předběžná a bude předána jako příspěvek ke komplexní analýze prováděné agenturou PSB.
1. „DEMOKRATICKÁ NEKOMUNISTICKÁ ALIANCE!“
Centrálním volebním hitem ODS má být antikomunismus - varování před novým Únorem přicházejícím v důsledku údajné spolupráce ČSSD a KSČM. Tento motiv dominoval celému kongresu ODS. Tón udal ve svém úvodním projevu předseda Topolánek vyhlášením projektu DNA (Demokratické nekomunistické aliance), toto téma vyčerpává první čtyři body závěrečného politického usnesení.
Jak tomu čelit?
1.1 Východisko
Jistě by bylo nejlepší se otázce komunistů spíše vyhýbat, ale to nebude ČSSD dopřáno. ČSSD bude muset zaujmout v předvolební situaci stanovisko, které nejvíce odpovídá obecným náladám v populaci a potenciálních voličů ČSSD. Ve veřejnosti má vyhraněný a ostrakizující antikomunismus praktikovaný ODS a KDU-ČSL výrazně menšinovou podporu. Ukazuje se ale, že otázka integrace KSČM do politického systému a spolupráce s ní je v naší společnosti otázka stále velmi citlivá a zvláště pro ČSSD přímo delikátní. Na místě nejsou žádná krajně kategorická stanoviska. Na druhé straně nesmí jít o stanoviska, které postrádají jasnost a přesvědčivost. Jasnost stanoviska ČSSD musí být taková, aby volební protivníci neměli příliš šance téma komunistů opakovaně vracet do předvolebního diskurzu, a aby se ČSSD neocitla v defenzivě. Naopak ČSSD potřebuje ve volební kampani věnovat tématu komunistů jen tolik prostoru, kolik si z hlediska důležitosti zaslouží. ČSSD se musí soustředit především na věcná programová témata a kritiku oponentů.
1.2 Postoj ČSSD k integraci KSČM do politického systému a ke spolupráci s ní
* ČSSD by neměla zastávat vyhraněný antikomunismus (zákaz propagace komunismu, zákaz KSČ, apriori hovořit o nemožnosti spolupráce)
* Měla by v zásadě k eventuální hlubší integraci KSČM do politického systému a hlubší spolupráci s ní přistupovat jako k otevřené možnosti (postoj „dnes to ještě sice není možné, ale v budoucnosti možná ano"). Tímto postojem si může udržet přízeň svých voličů, kteří jsou v zásadě již dnes příznivě nakloněni ke spolupráci s KSČM, ale chápou, že ČSSD to z nejrůznějších důvodů ještě nemůže, či nechce udělat a zároveň si může udržet přízeň těch, kteří mají ke KSČM a k její spolupráci s ČSSD kritický postoj, ale do budoucna nevylučují jeho změnu.
* Podstatné je, aby ČSSD ke KSČM vysílala pozitivní zprávu, že je ke spolupráci otevřena, ale zároveň si kladla jasné podmínky, kdy bude tato spolupráce možná, (viz dále)
1.3 Postoj ČSSD k podmínkám spolupráce s KSČM
* ČSSD by měla odlišovat podmínky plné integrovatelnosti KSČM do systému (tzn. přiznání přívlastku „demokratická") od podmínek spolupráce.
* Pokud jde o podmínky integrovatelnosti KSČM do systému (přiznání přívlastku „demokratická"). ČSSD by jí měla podmiňovat:
* Jasnou a nedvojsmyslnou omluvou za zločiny spáchané v bývalém komunistickém režimu
* Jasnou distancí od bývalé KSČ jako strany, která porušovala občanské svobody a lidská práva
* Jasným přihlášením se k demokratickému polistopadovému vývoji (i pro KSČM by měl být Listopad 1989 osvobozením)
* Obhajobou práva na soukromé vlastnictví
Pokud jde o perspektivu spolupráce ČSSD a KSČM, ČSSD by ji měla podmiňovat na dvou úrovních - na úrovni podpory menšinové vlády ČSSD ze strany KSČM a na úrovni vládní spolupráce (vstup KSČM do vlády).
Podmínky „spolupráce“ ČSSD a KSČM v situaci menšinové vlády ČSSD
* Legitimizace menšinové vlády ČSSD výlučnou podporou komunistů je nutné vysvětlovat takto: My máme svůj program a je výlučně na svobodném rozhodnuti každé strany, včetně komunistů (!), zda náš program podpoří.
* Spolupráce s komunisty na parlamentní úrovni je možná ad hoc, spojuje nás s nimi shodný či podobný názor na řadu (především) sociálních otázek
Podmínky spolupráce ČSSD a KSČM na vládní úrovni
* Splnění podmínek integrovatelnosti (viz výše)
* Souhlas KSČM s členstvím ČR v EU
* Souhlas KSČM s členstvím v NATO
1.4 Postoj ČSSD k možnosti vytvoření povolební velké koalice/menšinové vlády
* ČSSD by měla před volbami deklarovat, že její prioritou je v případě volebního vítězství vytvoření vládní koalice s demokratickými stranami.
* ČSSD by před volbami neměla vůbec hovořit o možnosti vytvoření velké koalice s KSČM. I když většina obyvatel považuje takovou koalici za pravděpodobnou, vadila by 58% obyvatel, 1/3 voličů ČSSD a mírné většině swingařů (těch, kteří nevyloučili volbu ČSSD).
* ČSSD by měla před volbami deklarovat, že pokud se jí nepodaří vytvořit velkou koalici s demokratickými Stranami, pokusí se vytvořit menšinovou vládu legitimizovanou následujícím postupem:
* Napřed se bude snažit získat pro tuto vládu podporu napříč politickým spektrem, tzn. i na základě podpory demokratických stran
* Poté, co se nepodaří získat podporu napříč politickým spektrem (demokratických stran), nevzdá se vládní zodpovědnosti a pokusí se legitimizovat menšinovou vládu většinovou podporou svých a komunistických poslanců.
1.5 Obrana ČSSD proti účelově vedené antikomunistické kampani proti ní
* Většina populace příliš nevěří upřímnosti a účelnosti antikomunistické propagandy vedené proti ČSSD. Většinou ji samozřejmě nevěří většina voličů ČSSD, KSČM a KDU-ČSL a swingařů (!). Za pozornost stojí, že ji nevěří ani velké množství voličů ODS. Je možné obrátit otázku oportunismu vůči komunistům proti ODS.
* Zatímco ČSSD klade pro spolupráci s KSČM velmi jasné a náročné podmínky, ODS svým okázalým bezobsažným antikomunismem zakrývá svůj reálný oportunismus vůči KSČM. „To dnes ví již většina lidí", že:
* ODS začala na nejvyšší úrovni spolupracovat s KSČM jako první - vyjednáváni o komunistické podpoře prezidentské kandidatury V. Klause a když poté V. Klaus jednal v Lánech s M. Grebeníčkem
* ODS jíž dávno s KSČM spolupracuje na mnoha místních úrovních
* Vůči ČSSD hraje antikomunistickou kartu ryze účelově s cílem zpochybnit její demokratický charakter.
2. JSME SOCIÁLNĚ OHLEDUPLNOU STRANOU!
Programově chce ODS obstát v tématech, se kterými nebyla v minulosti příliš spojována, nebo za která byla kritizována. Celkově ODS nastavuje sociálně přívětivější tvář - začíná si přisvojovat pojmy jako „sociální", „solidarita", „jistota" ( „Jistota pro občany léto země") — a hovoří, že jsou to pojmy vlastní konzervativně-liberálnímu paradigmatu. ODS má zřejmě empiricky zmapované, že veřejnost preferuje téma sociálních jistot. Na druhé straně (viz ad 3) je zmíněna kritika sociálního státu.
V souvislosti s tímto programovým kotrmelcem je potřeba zmínit zajímavé zdůvodnění, které pro něj našel P. Bém: Žijeme v postmoderní době, ve které přestávají platit tradiční ideové rámce vzniklé v moderně. Vše je nyní jen o slovech. Proč bychom se tedy nemohli stát „socialisty"?
V akcentu nových netradičních témat lze vysledovat útok na ČSSD v těchto oblastech:
a. Korupce
b. Zdravotnictví (Julínek: Zdravotnictví jako příležitost)
c. Sociální služby (V. Tlustý: Moderní daňový, důchodový a sociální systém)
d. Školství
e. Důchody
Skutečně vážným nebezpečím je pro ČSSD je problém korupce a zdravotnictví. Kritiku v dalších oblastech lze vcelku ustát.
Jak tomu čelit?
* Celkově intenzivní a soustavnou popularizací pozitivních výsledků socdem vlády v oblasti ekonomického růstu, zajišťování sociální stability a růstu životní úrovně (vývoj v zemi + mezinárodní srovnání, ČR má např. nejnižší procento chudoby)
* Kritickým rozborem navrhovaných daňových, sociálních a důchodových opatření ODS (resortní rozbory: Škromach, Sedláček/Sobotka)
* Nová mediální ofenzíva v oblasti daňové politiky (v prosinci nová data)
* Připravit výzkumný modul na sociální politiku a důchody (test akceptovatelnosti navrhovaných opatření ČSSD a ODS)
Nejdůležitější ale bude čelit náporu ODS v oblasti korupce a zdravotnictví. Zde ani tak nebudou podstatné naše nové programové návrhy jako schopnost stačit uskutečnit do voleb řadu praktických kroků a našich volebních slibů. Každopádně:
* Ukázat, že jsme důsledně pro systémové řešení korupce a plnění volebního programu v této oblasti - dotáhnout do konce přijeti „antikorupčních" zákonů (hlavně zákon o střetu zájmů)
* Nastartovat výchozí systémové kroky v oblasti stabilizace zdravotnictví
Zde se nabízí šance vhodně spojit s problémem korupce ve zdravotnictví (VZP), ale všechny nálezy musí být podložené
* Veřejně popularizovat Zaorálkův „Morální kodex poslance" s příslibem jeho dodržování každým poslancem ČSSD
* Za každou cenu se vyvarovat nejrůznějších skandálů kolem ČSSD a vlády, v případě jejich provalení uplatňovat rychle metodu „padni komu padni“
3. JSME PROEVROPŠTI, ALE HÁJÍME NAŠE NÁRODNÍ ZÁJMY!
V otázce EU a evropské integrace ODS chce zjevně překonat image, že je protievropskou stranou. Dokonce hovoří:
„Jsme dnes jednoznačné nejsilnější proevropskou silou v České republice." ODS byla údajně ta, která „přivedla ČR na cestu do EU." Zajímavé však je, že většinou ODS nemluví o EU, ale spíše obecněji o Evropě. Objevuje se podprahová kritika EU jako konkrétního integračního modelu, který „stoná na dědičnou zátěž sociálního státu, multikulturalismu a antiamerikanismu" (totožnost s Klausem). Uspořádání Evropy musí být takové, aby zde byly hájeny naše národní zájmy: „Nehodláme však pouze nečinně přihlížet hře velkých a papouškovat jejich, pro nás mnohdy nevýhodné záměry. Hájíme potřeby našich občanů, firem a celé země způsobem, který odpovídá její velikosti, tradici, a národním zájmům". Definice národního zájmu není nikde přesně podána.
Zahradil zaútočil na údajných „5 evropských klišé české diplomacií“ , ve kterých zpochybňuje, že:
A. Členství v EU je naším národním zájmem
B. Členství v EU je základem naší prosperity
C. Pro ČR je vhodnější komunitami přístup než mezivládní
D. ČR se musí stát součásti integračního jádra EU
E. Naše cesta do Evropy vede přes Německo
Tato „klišé" zpochybňuje dosti účelovou a chybnou statistkou:
* Lotyšsko a ČR jsou uváděny jako příklady zemí, kde HDP na hlavu se zvyšovalo již před vstupem do EU, zatímco u Německa (členské země) stagnovalo (zamlčuje, že již tehdy jsme těžili z přístupových dohod)
* Do roku 2025 bude podíl EU, USA a Japonska na světovém trhu klesat (nejvíce v EU) a v případě Číny a „ostatních" (?) stoupat
* Po případném přijetí euroústavy váha malých členských zemí klesne, velkých zemí stoupne (?)
* Nové členské země mají konkurenční výhodu v nízkých reálných sazbách korporátni daně ve srovnání s vysokými sazbami starých členských zemí
* 83% občanů si přeje, aby EU zůstala „hlavně ekonomickou unií", jen 17% si přeje politickou unii (naprosto špatně položené alternativy zvýhodňující jednu z nich)
Zpochybněním těchto „klišé" se argumentuje pro rozvolnění evropské integrace na základě a) variabilních vztahů spolupráce a závislosti; b) dobrovolnosti a svobody voiby integračních vztahů, c) vytváření skupin států na různých stupních integrace
Jak tomu čelit?
ČSSD má problém v dvojakosti prezentace tématu evropské integrace. Na jedné straně zůstává téma evropské integrace jedno z jejích strategických témat, na straně druhé se jedná o téma, které je z pohledu voličů ČSSD málo srozumitelné a poněkud odtažiíé. ODS parazituje na této nesrozumitelnosti zavádějícím tématem důsledné obhajoby národního zájmu. Téma národního zájmu má tedy za léto situace silný emocionální náboj a staví ODS v předvolební konfrontaci do výhodné pozice, protože jím může vcelku zdařile populisticky ovlivňovat voliče. ČSSD se tedy tématu integrace a EU nevyhne, bude ji vnuceno jako jedno z hlavních konfrontačních témat. Konkrétně bude ODS přímo napadána jako strana, nekriticky proevpropská, která zrazuje české národní zájmy. Této nevýhodné pozici je třeba čelit:
intenzivní prezentací reálných a perspektivních výhod členství ČR v EU, kterým široká veřejnost rozumí
* demaskováním „národních zájmů ČR" podle ODS jako omezeného zájmu „národního kapitálu" vzniklého v polovině devadesátých let za její vlády, který se obává, že v epoše hlubší evropské integrace přijde o své tehdy lacině nabyté pozice; upozorňovat, že tento zájem se dlouhodobě nekryje se zájmem národa, především se zájmy středních a dolních vrstev.
* „konstruktivní kritikou“ soudobého procesu evropské integrace, nešvarů které ji doprovázejí (zvláště odtažitosti elit od veřejnosti) a představením jasné vize EU, ve které se řeší konkrétní problémy, které občany pálí a kterým rozumí
* zintenzivněním práce vládního odboru pro evropské záležitosti ve směru lepšího informování veřejnosti a iniciováním diskuse v laické i odborné veřejnosti (akce typu Pražská křižovatka apod.)
* protože se jedná o velmi složité téma, bude třeba pečlivěji analyzovat a marketingově využít údaje, které máme z výzkumu postojů české populace k EU, a to především na konkrétní cílové skupiny našich potenciálních voličů
Zpracoval: Oto Novotný, poradce Předsedy vlády ČR
Poznámka: tato analýza je zatím předběžná a bude předána jako příspěvek ke komplexní analýze prováděné agenturou PSB.
1. „DEMOKRATICKÁ NEKOMUNISTICKÁ ALIANCE!“
Centrálním volebním hitem ODS má být antikomunismus - varování před novým Únorem přicházejícím v důsledku údajné spolupráce ČSSD a KSČM. Tento motiv dominoval celému kongresu ODS. Tón udal ve svém úvodním projevu předseda Topolánek vyhlášením projektu DNA (Demokratické nekomunistické aliance), toto téma vyčerpává první čtyři body závěrečného politického usnesení.
Jak tomu čelit?
1.1 Východisko
Jistě by bylo nejlepší se otázce komunistů spíše vyhýbat, ale to nebude ČSSD dopřáno. ČSSD bude muset zaujmout v předvolební situaci stanovisko, které nejvíce odpovídá obecným náladám v populaci a potenciálních voličů ČSSD. Ve veřejnosti má vyhraněný a ostrakizující antikomunismus praktikovaný ODS a KDU-ČSL výrazně menšinovou podporu. Ukazuje se ale, že otázka integrace KSČM do politického systému a spolupráce s ní je v naší společnosti otázka stále velmi citlivá a zvláště pro ČSSD přímo delikátní. Na místě nejsou žádná krajně kategorická stanoviska. Na druhé straně nesmí jít o stanoviska, které postrádají jasnost a přesvědčivost. Jasnost stanoviska ČSSD musí být taková, aby volební protivníci neměli příliš šance téma komunistů opakovaně vracet do předvolebního diskurzu, a aby se ČSSD neocitla v defenzivě. Naopak ČSSD potřebuje ve volební kampani věnovat tématu komunistů jen tolik prostoru, kolik si z hlediska důležitosti zaslouží. ČSSD se musí soustředit především na věcná programová témata a kritiku oponentů.
1.2 Postoj ČSSD k integraci KSČM do politického systému a ke spolupráci s ní
* ČSSD by neměla zastávat vyhraněný antikomunismus (zákaz propagace komunismu, zákaz KSČ, apriori hovořit o nemožnosti spolupráce)
* Měla by v zásadě k eventuální hlubší integraci KSČM do politického systému a hlubší spolupráci s ní přistupovat jako k otevřené možnosti (postoj „dnes to ještě sice není možné, ale v budoucnosti možná ano"). Tímto postojem si může udržet přízeň svých voličů, kteří jsou v zásadě již dnes příznivě nakloněni ke spolupráci s KSČM, ale chápou, že ČSSD to z nejrůznějších důvodů ještě nemůže, či nechce udělat a zároveň si může udržet přízeň těch, kteří mají ke KSČM a k její spolupráci s ČSSD kritický postoj, ale do budoucna nevylučují jeho změnu.
* Podstatné je, aby ČSSD ke KSČM vysílala pozitivní zprávu, že je ke spolupráci otevřena, ale zároveň si kladla jasné podmínky, kdy bude tato spolupráce možná, (viz dále)
1.3 Postoj ČSSD k podmínkám spolupráce s KSČM
* ČSSD by měla odlišovat podmínky plné integrovatelnosti KSČM do systému (tzn. přiznání přívlastku „demokratická") od podmínek spolupráce.
* Pokud jde o podmínky integrovatelnosti KSČM do systému (přiznání přívlastku „demokratická"). ČSSD by jí měla podmiňovat:
* Jasnou a nedvojsmyslnou omluvou za zločiny spáchané v bývalém komunistickém režimu
* Jasnou distancí od bývalé KSČ jako strany, která porušovala občanské svobody a lidská práva
* Jasným přihlášením se k demokratickému polistopadovému vývoji (i pro KSČM by měl být Listopad 1989 osvobozením)
* Obhajobou práva na soukromé vlastnictví
Pokud jde o perspektivu spolupráce ČSSD a KSČM, ČSSD by ji měla podmiňovat na dvou úrovních - na úrovni podpory menšinové vlády ČSSD ze strany KSČM a na úrovni vládní spolupráce (vstup KSČM do vlády).
Podmínky „spolupráce“ ČSSD a KSČM v situaci menšinové vlády ČSSD
* Legitimizace menšinové vlády ČSSD výlučnou podporou komunistů je nutné vysvětlovat takto: My máme svůj program a je výlučně na svobodném rozhodnuti každé strany, včetně komunistů (!), zda náš program podpoří.
* Spolupráce s komunisty na parlamentní úrovni je možná ad hoc, spojuje nás s nimi shodný či podobný názor na řadu (především) sociálních otázek
Podmínky spolupráce ČSSD a KSČM na vládní úrovni
* Splnění podmínek integrovatelnosti (viz výše)
* Souhlas KSČM s členstvím ČR v EU
* Souhlas KSČM s členstvím v NATO
1.4 Postoj ČSSD k možnosti vytvoření povolební velké koalice/menšinové vlády
* ČSSD by měla před volbami deklarovat, že její prioritou je v případě volebního vítězství vytvoření vládní koalice s demokratickými stranami.
* ČSSD by před volbami neměla vůbec hovořit o možnosti vytvoření velké koalice s KSČM. I když většina obyvatel považuje takovou koalici za pravděpodobnou, vadila by 58% obyvatel, 1/3 voličů ČSSD a mírné většině swingařů (těch, kteří nevyloučili volbu ČSSD).
* ČSSD by měla před volbami deklarovat, že pokud se jí nepodaří vytvořit velkou koalici s demokratickými Stranami, pokusí se vytvořit menšinovou vládu legitimizovanou následujícím postupem:
* Napřed se bude snažit získat pro tuto vládu podporu napříč politickým spektrem, tzn. i na základě podpory demokratických stran
* Poté, co se nepodaří získat podporu napříč politickým spektrem (demokratických stran), nevzdá se vládní zodpovědnosti a pokusí se legitimizovat menšinovou vládu většinovou podporou svých a komunistických poslanců.
1.5 Obrana ČSSD proti účelově vedené antikomunistické kampani proti ní
* Většina populace příliš nevěří upřímnosti a účelnosti antikomunistické propagandy vedené proti ČSSD. Většinou ji samozřejmě nevěří většina voličů ČSSD, KSČM a KDU-ČSL a swingařů (!). Za pozornost stojí, že ji nevěří ani velké množství voličů ODS. Je možné obrátit otázku oportunismu vůči komunistům proti ODS.
* Zatímco ČSSD klade pro spolupráci s KSČM velmi jasné a náročné podmínky, ODS svým okázalým bezobsažným antikomunismem zakrývá svůj reálný oportunismus vůči KSČM. „To dnes ví již většina lidí", že:
* ODS začala na nejvyšší úrovni spolupracovat s KSČM jako první - vyjednáváni o komunistické podpoře prezidentské kandidatury V. Klause a když poté V. Klaus jednal v Lánech s M. Grebeníčkem
* ODS jíž dávno s KSČM spolupracuje na mnoha místních úrovních
* Vůči ČSSD hraje antikomunistickou kartu ryze účelově s cílem zpochybnit její demokratický charakter.
2. JSME SOCIÁLNĚ OHLEDUPLNOU STRANOU!
Programově chce ODS obstát v tématech, se kterými nebyla v minulosti příliš spojována, nebo za která byla kritizována. Celkově ODS nastavuje sociálně přívětivější tvář - začíná si přisvojovat pojmy jako „sociální", „solidarita", „jistota" ( „Jistota pro občany léto země") — a hovoří, že jsou to pojmy vlastní konzervativně-liberálnímu paradigmatu. ODS má zřejmě empiricky zmapované, že veřejnost preferuje téma sociálních jistot. Na druhé straně (viz ad 3) je zmíněna kritika sociálního státu.
V souvislosti s tímto programovým kotrmelcem je potřeba zmínit zajímavé zdůvodnění, které pro něj našel P. Bém: Žijeme v postmoderní době, ve které přestávají platit tradiční ideové rámce vzniklé v moderně. Vše je nyní jen o slovech. Proč bychom se tedy nemohli stát „socialisty"?
V akcentu nových netradičních témat lze vysledovat útok na ČSSD v těchto oblastech:
a. Korupce
b. Zdravotnictví (Julínek: Zdravotnictví jako příležitost)
c. Sociální služby (V. Tlustý: Moderní daňový, důchodový a sociální systém)
d. Školství
e. Důchody
Skutečně vážným nebezpečím je pro ČSSD je problém korupce a zdravotnictví. Kritiku v dalších oblastech lze vcelku ustát.
Jak tomu čelit?
* Celkově intenzivní a soustavnou popularizací pozitivních výsledků socdem vlády v oblasti ekonomického růstu, zajišťování sociální stability a růstu životní úrovně (vývoj v zemi + mezinárodní srovnání, ČR má např. nejnižší procento chudoby)
* Kritickým rozborem navrhovaných daňových, sociálních a důchodových opatření ODS (resortní rozbory: Škromach, Sedláček/Sobotka)
* Nová mediální ofenzíva v oblasti daňové politiky (v prosinci nová data)
* Připravit výzkumný modul na sociální politiku a důchody (test akceptovatelnosti navrhovaných opatření ČSSD a ODS)
Nejdůležitější ale bude čelit náporu ODS v oblasti korupce a zdravotnictví. Zde ani tak nebudou podstatné naše nové programové návrhy jako schopnost stačit uskutečnit do voleb řadu praktických kroků a našich volebních slibů. Každopádně:
* Ukázat, že jsme důsledně pro systémové řešení korupce a plnění volebního programu v této oblasti - dotáhnout do konce přijeti „antikorupčních" zákonů (hlavně zákon o střetu zájmů)
* Nastartovat výchozí systémové kroky v oblasti stabilizace zdravotnictví
Zde se nabízí šance vhodně spojit s problémem korupce ve zdravotnictví (VZP), ale všechny nálezy musí být podložené
* Veřejně popularizovat Zaorálkův „Morální kodex poslance" s příslibem jeho dodržování každým poslancem ČSSD
* Za každou cenu se vyvarovat nejrůznějších skandálů kolem ČSSD a vlády, v případě jejich provalení uplatňovat rychle metodu „padni komu padni“
3. JSME PROEVROPŠTI, ALE HÁJÍME NAŠE NÁRODNÍ ZÁJMY!
V otázce EU a evropské integrace ODS chce zjevně překonat image, že je protievropskou stranou. Dokonce hovoří:
„Jsme dnes jednoznačné nejsilnější proevropskou silou v České republice." ODS byla údajně ta, která „přivedla ČR na cestu do EU." Zajímavé však je, že většinou ODS nemluví o EU, ale spíše obecněji o Evropě. Objevuje se podprahová kritika EU jako konkrétního integračního modelu, který „stoná na dědičnou zátěž sociálního státu, multikulturalismu a antiamerikanismu" (totožnost s Klausem). Uspořádání Evropy musí být takové, aby zde byly hájeny naše národní zájmy: „Nehodláme však pouze nečinně přihlížet hře velkých a papouškovat jejich, pro nás mnohdy nevýhodné záměry. Hájíme potřeby našich občanů, firem a celé země způsobem, který odpovídá její velikosti, tradici, a národním zájmům". Definice národního zájmu není nikde přesně podána.
Zahradil zaútočil na údajných „5 evropských klišé české diplomacií“ , ve kterých zpochybňuje, že:
A. Členství v EU je naším národním zájmem
B. Členství v EU je základem naší prosperity
C. Pro ČR je vhodnější komunitami přístup než mezivládní
D. ČR se musí stát součásti integračního jádra EU
E. Naše cesta do Evropy vede přes Německo
Tato „klišé" zpochybňuje dosti účelovou a chybnou statistkou:
* Lotyšsko a ČR jsou uváděny jako příklady zemí, kde HDP na hlavu se zvyšovalo již před vstupem do EU, zatímco u Německa (členské země) stagnovalo (zamlčuje, že již tehdy jsme těžili z přístupových dohod)
* Do roku 2025 bude podíl EU, USA a Japonska na světovém trhu klesat (nejvíce v EU) a v případě Číny a „ostatních" (?) stoupat
* Po případném přijetí euroústavy váha malých členských zemí klesne, velkých zemí stoupne (?)
* Nové členské země mají konkurenční výhodu v nízkých reálných sazbách korporátni daně ve srovnání s vysokými sazbami starých členských zemí
* 83% občanů si přeje, aby EU zůstala „hlavně ekonomickou unií", jen 17% si přeje politickou unii (naprosto špatně položené alternativy zvýhodňující jednu z nich)
Zpochybněním těchto „klišé" se argumentuje pro rozvolnění evropské integrace na základě a) variabilních vztahů spolupráce a závislosti; b) dobrovolnosti a svobody voiby integračních vztahů, c) vytváření skupin států na různých stupních integrace
Jak tomu čelit?
ČSSD má problém v dvojakosti prezentace tématu evropské integrace. Na jedné straně zůstává téma evropské integrace jedno z jejích strategických témat, na straně druhé se jedná o téma, které je z pohledu voličů ČSSD málo srozumitelné a poněkud odtažiíé. ODS parazituje na této nesrozumitelnosti zavádějícím tématem důsledné obhajoby národního zájmu. Téma národního zájmu má tedy za léto situace silný emocionální náboj a staví ODS v předvolební konfrontaci do výhodné pozice, protože jím může vcelku zdařile populisticky ovlivňovat voliče. ČSSD se tedy tématu integrace a EU nevyhne, bude ji vnuceno jako jedno z hlavních konfrontačních témat. Konkrétně bude ODS přímo napadána jako strana, nekriticky proevpropská, která zrazuje české národní zájmy. Této nevýhodné pozici je třeba čelit:
intenzivní prezentací reálných a perspektivních výhod členství ČR v EU, kterým široká veřejnost rozumí
* demaskováním „národních zájmů ČR" podle ODS jako omezeného zájmu „národního kapitálu" vzniklého v polovině devadesátých let za její vlády, který se obává, že v epoše hlubší evropské integrace přijde o své tehdy lacině nabyté pozice; upozorňovat, že tento zájem se dlouhodobě nekryje se zájmem národa, především se zájmy středních a dolních vrstev.
* „konstruktivní kritikou“ soudobého procesu evropské integrace, nešvarů které ji doprovázejí (zvláště odtažitosti elit od veřejnosti) a představením jasné vize EU, ve které se řeší konkrétní problémy, které občany pálí a kterým rozumí
* zintenzivněním práce vládního odboru pro evropské záležitosti ve směru lepšího informování veřejnosti a iniciováním diskuse v laické i odborné veřejnosti (akce typu Pražská křižovatka apod.)
* protože se jedná o velmi složité téma, bude třeba pečlivěji analyzovat a marketingově využít údaje, které máme z výzkumu postojů české populace k EU, a to především na konkrétní cílové skupiny našich potenciálních voličů
