Prezident republiky Václav Klaus napsal dne 11. srpna předsedovi Poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi dopis tohoto znění:

Vážený pane předsedo,

využívám své pravomoci dané čl. 50 Ústavy České republiky a vracím Poslanecké sněmovně zákon ze dne 18. července 2008, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Odůvodnění:

Zákon, který implementuje do našeho právního řádu nařízení Evropského parlamentu o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek - tzv. REACH, považuji za koncepčně chybný, vzhledem k potenciálním a diskutabilním přínosům za neúměrně nákladný a vysoce zatěžující podnikání a soukromý sektor v míře, jakou náš dosavadní právní řád nezná. Souvislost s ochranou zdraví a bezpečí občanů je přitom přinejmenším velmi sporná.

Zákon ruší dosavadní – a dodávám přiměřeně fungující - právní úpravu regulující chemický průmysl a nahrazuje ji novou celoevropskou a centralistickou „chemickou politikou“. Jde o bezprecedentní krok, který převádí veškerý chemický průmysl – a to i těch nejmenších producentů – pod přímou kontrolu evropských byrokratů. Česká republika tak ztrácí významnou část svých kompetencí a tím i kontrolu nad klíčovým průmyslovým odvětvím. Ztrácí ji navíc ve prospěch dalšího nevoleného orgánu EU, „Evropské agentury pro chemické látky“. Nejde tak jen o nějaké další opatření EU nebo o další z mnoha směrnic. Jde o úplné ovládnutí celého chemického průmyslu.

Zákon zásadním způsobem změní podmínky výroby a obchodování s tímto druhem produktů. Náklady související s povinností zavést opatření vzešlá ze závěrů hodnocení rizik, náklady související s hledáním náhrad za látky, které nebudou moci být dále používány, ale i náklady administrativní jsou na hranici únosnosti pro celé průmyslové odvětví. Dopadnou jak na veřejnou správu, tak především na podnikatelský sektor, v němž nejohroženější skupinou budou v této souvislosti menší a střední podniky, čímž bude ohroženo vnitřní konkurenční prostředí. Přijetí této normy přinese i růst cen chemických výrobků, což vlastně znamená prakticky všech výrobků.

To přispěje i k menší konkurenceschopnosti českého a celoevropského chemického průmyslu oproti producentům z jiných částí světa. Snížení konkurenceschopnosti pak povede i ke snížení zaměstnanosti a ke snaze producentů přemístit své výroby do těch zemí, kde je legislativa výrazně liberálnější. Země, které z těchto důvodů výrobci opustí, přijdou samozřejmě i o výnos daní placených těmito výrobci.

Jako problematické vidím na novele i přesunutí velké části zbylých regulačních a kontrolních pravomocí na Ministerstvo životního prostředí ČR a na Českou inspekci životního prostředí. Pod pláštíkem ochrany životního prostředí dochází k pozvolnému, ale soustavnému přesunu regulačních a kontrolních pravomocí v nejdůležitějších oblastech národního hospodářství pod střechu jednoho ministerstva, které v mnoha směrech již nepodléhá vládě a parlamentu ČR, ale – jako v případě této novely – vzdálené agentuře úředníků v Helsinkách.

Takovéto nařízení nepotřebujeme my, ani celá EU. Neexistuje žádný důvod dále zpřísňovat v této oblasti legislativu. Lidé dnes nejsou nijak nebezpečně ohrožováni chemickými látkami, ochrana životního prostředí je přísná již teď, a to nejen v oblasti chemických látek. Hodnocení dopadů tohoto zákona v důvodové zprávě je jednostranné a zlehčuje dopady na český chemický průmysl.

Zákon je mimo jiné příkladem bezdůvodné aplikace tragicky mylného pojetí principu předběžné opatrnosti, který bez ohledu na důsledky blokuje nejrůznější lidské aktivity.

Varovné je i to, že tato rozsáhlá změna legislativy byla v Poslanecké sněmovně i v Senátu přijata prakticky bez diskuse. Ve sněmovně vystoupila jedna poslankyně (s kritickými připomínkami), v horní komoře nevystoupil žádný senátor. Věřím, že mé vrácení tohoto zákona Poslanecké sněmovně k novému projednání je příležitostí k zahájení této doposud chybějící politické diskuse. Výsledkem podle mého přesvědčení musí být svobodnější právní prostředí, regulující lidské chování jen v míře zcela nutné a dokonale zdůvodněné.

Tato evropská směrnice je chybná, její české převyprávění je ještě horší. Proto zákon nemohu podepsat.

V Praze dne 11. srpna 2008

S pozdravem