Tím, co dnes děláme, vytváříme předpoklady pro budoucnost. Málokdy mohlo být o této okolnosti tak málo pochyb jako v současné době. Vláda Jiřího Paroubka s velkým úsilím pracuje na mnoha změnách naší skutečnosti, které mají hluboký a trvalý význam. Značnou část veřejnosti tyto změny nevzrušují, protože jsou provázeny komentáři, vysvětlujícími, že jde o zlepšení naší materiální situace. Tomu nasvědčují i nedávno přijaté zákony a nařízení, které opravdu přispějí k rychlému zvýšení příjmů nemalých skupin obyvatelstva. Na druhé straně tato opatření nadměrně zvyšují nároky na státní rozpočet a Česká národní banka je přesvědčena, že z dlouhodobého hlediska taková populární předvolební politika znamená plýtvání národním majetkem, které se nám v budoucnu vymstí.

Jde však ještě o další a neméně významnou záležitost. Současná vláda jak zákony a nařízeními, které Sněmovna většinou přijímá s podporou komunistů, tak praktickými opatřeními postupně zaujímá nadřazené místo v oblastech, které by měly fungovat demokraticky, za účasti různých politických a společenských sil. Nejde jen o nedemokratické obsazení a autoritativní řízení jednotlivých resortů či oborů (nejdále došel tento proces ve zdravotnictví), ale i o fakta týkající se celé společnosti. Svědčí o tom návrh zákona, který „ve veřejném zájmu“ umožňuje vyvlastňovat majetek jednotlivců, a připomíná tak období všeobecné regulace, které máme dávno za sebou. V podobném smyslu vyznívají úvahy premiéra o přehnané svobodě médií a zasahování státních orgánů do jejich činnosti. Domnívali jsme se, že něco takového máme rovněž za sebou. Není tomu tak.

Právě obdobné zákony, návrhy a aktivity vedou mnohé z nás k domněnce, že se Česká republika vrací k předlistopadové situaci. To naštěstí přinejmenším ze zahraničněpolitických – a věříme, že ani z vnitropolitických – důvodů není možné. Nicméně současná spolupráce sociální demokracie a komunistů umožňuje opakování některých důležitých prvků starého režimu a usnadňuje tak zavedení autoritativního způsobu vládnutí, který by podstatně omezil občanské svobody a práva a některé z nich možná zlikvidoval.

Domníváme se, že povinností politicky uvědomělých občanů bez ohledu na jejich sociální postavení a stranickou příslušnost je postavit se za jakýchkoli okolností, zejména však v předvolební době, proti současným nebezpečným autoritativním snahám. Taková snaha nemá stranické pozadí. Vyzýváme ke spolupráci všechny, kdo budou mít možnost číst toto naše prohlášení, a prosíme je, aby přesvědčovali další občany o potřebě vytvořit aktivity proti autoritářství.

Nechceme šířit paniku. Znovu zdůrazňujeme, že naše úsilí není vázáno za jakoukoli politickou stranu. Jsme však přesvědčeni, že doba je vážná a že nesmírně záleží na tom, aby se řadoví občané v co největším množství pokusili zastavit současné sílící autoritativní tendence. Jde o to, abychom my i naše děti žili pokojně ve svobodě a demokracii.

Viktor Dobal, Michal Janovec, Emanuel Mandler, Ivan Mašek, Petruška Šustrová, Ivana Vajnerová

15. ledna 2006