Co Klaus neřekl o dálnici do jižních Čech

Při své návštěvě Tábora (v pátek 18. května 2007) jsem na setkání s představiteli města hovořil i o stále oddalované stavbě dálnice z Prahy do Českých Budějovic. Je to standardní téma prezidentských návštěv po celé naší zemi. Ukazuje se, že si lidé v podstatě všechno umí udělat sami a že stát (či region nebo město) ani moc nepotřebují. To je naše obrovské vítězství, právě o tom byla celá radikální transformace naší země od komunismu ke svobodné společnosti.

Takto soukromě či privátně si ale nikdo neumí zařídit dopravní infrastrukturu, neumí postavit dálnice, obchvaty měst, mimoúrovňové křižovatky, ale ani opravit běžné silnice. To všechno jsou veřejné statky, které musí organizovat stát či nižší složky veřejné správy. Mé pravidelné cesty po celé České republice mne přesvědčují o tom, že soukromé statky radikálně narůstají, ale že se veřejné statky ve svém rozvoji opožďují. Je to logický výsledek svobodné tržní ekonomiky a je to logickým důsledkem iracionální politiky veřejných financí, které jsou založeny na přerozdělování z jedněch kapes do druhých a ne na pozitivním investování do veřejných statků. Proto všudepřítomný nářek nad špatnými silnicemi.

O mimořádně komplikované dopravní situaci na sever a zejména na jih od Tábora (až k Veselí nad Lužnicí) dobře vím. Zcela jiný typ silnice je naprosto nezbytný a jeho stavba už dávno opožděná. Když jsem byl žádán, abych se přimluvil za urychlené přidělení dalších finančních prostředků, řekl jsem, že ano. K obveselení plného sálu a k bouřlivému potlesku jsem dodal, že si všichni budete krásně jezdit, ale protože je naše jihočeská chalupa jen pár set metrů od nové dálnice, život se zhorší jenom mně a mojí rodině.

Nevěřil jsem svým očím, když jsem v MfD dne 21. 5. viděl karikování tohoto mého názoru. Chtěl jsem mávnout rukou, ale když jsem zjistil, že tato historka začíná žít svým vlastním životem a když jsem i další den, 22. 5., objevil v Lidových novinách úvahu, že Klaus minulý týden při své návštěvě Tábora „přiznal své znechucení nad tím, že dálnice povede několik set metrů od jeho tiché chaloupky“, pak už se asi musím ozvat. Míra zkreslování výroků a posouvání faktů dosahuje u nás v médiích neuvěřitelného rozsahu. Jedinou obranou je neříci nic.

22. 5. 2007