Na jinou diskusi je debata o rozhodnutí jednoho ze senátů Ústavního soudu ohledně odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu. K tomu jsem v poslední době udělal celou řadu prohlášení, která zde nebudu opakovat. Chtěl bych se ale vyjádřit touto formou k tomu, že se „honosím“ svými čestnými tituly doktora práv.

Jako obvykle, bylo to jinak. Argumenty právního zástupce stěžovatelky, dr. Brožové, která se jednání osobně nezúčastnila, se zdály mně, ale nejen mně, jako zcela absurdní a řekl jsem, že nechápu, že takové argumenty „mohou být v této slovutné budově, před tímto slovutným publikem, vážně vysloveny“. Řekl jsem i to, že se jeho argumentace, že jsem rozhodoval v rozporu s ústavou, „vymyká mému chápání“. Ohledně jeho názoru na sekvenci podpisu prezidenta pod své rozhodnutí a následné kontrasignace tohoto rozhodnutí předsedou vlády jsem řekl, že se názor právního zástupce stěžovatelky, že nejdříve měla rozhodnout vláda a pak měl prezident podepsat toto rozhodnutí, „opět vymyká mému chápání“ a dodal jsem, že je to „elementární otázka prvního ročníku právnické fakulty“. V této souvislosti jsem říkal, že jsem „neabsolvoval žádnou právnickou fakultu“ a s pousmáním a ironicky jsem dodal, že přesto mám „asi deset čestných doktorátů práva z různých světových univerzit“. To byla zcela vedlejší poznámka, a proto si nemyslím, že si „osobuji s nulovými znalostmi drzost poučovat špičkové odborníky“ (LN, 14.9.2006). Nikoho jsem nepoučoval, „pouze“ jsem používal zdravý rozum a i následně jsem přesvědčen, že se tragicky mýlil Ústavní soud.

Konec konců, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v rozhovoru pro Český rozhlas dne 13.9.2006 v debatě o této věci řekl: „Ústavní soud má vždy pravdu, i když se mýlí.“

14.9.2006