Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná se všude kde může, ohání se právy pracujících, mírem a suverenitou. Ve skutečnosti jsou to všechno pouze velké komunistické lži.

Co se týče dělníků, kterými se soudruzi tak rádi ohánějí, tak stačí jedno zásadní přirovnání. V roce 1948, kdy komunisté u nás uzurpovali moc, byla životní úroveň českých dělníků vyšší než těch rakouských. V roce 1989, kdy rudý režim po čtyřiceti letech hrůzovlády konečně padl, už to bylo naopak, rakouský dělník na tom byl daleko lépe než jeho český kolega. Nehledě k tomu, že čeští pracující si v mnoha případech ani nemohli svobodně zvolit svoje zaměstnání. To se stávalo například v severních Čechách, kde komunistický režim často lidem bránil v změně povolání a přestěhování. Ono komunistům o pracující ve skutečnosti nikdy nešlo, oni je akorát využili k získání moci, pak už je nezajímali.

Co se týče míru, tak je to jeden z mnohých dalších komunistických podvodů. Kdysi nějaký rakouský novinář, jméno už si nepamatuji, přesně vystihl podstatu toho jejich míru. On řekl, že Rusové se sice ohánějí mírem. Jenomže mír v jejich představách znamená to, že jim všichni ostatní musí ustoupit, kdežto oni si mohou dělat, co chtějí. A pokud jim druzí odmítají jít na ruku, jsou válečnými štváči. Když však SSSR vpadl v roce 1956 do Maďarska a v roce 1968 do Československa, což sebou v obou případech přineslo tisíce mrtvých, tak to samozřejmě ohrožení míru podle komunistů nebylo.

Komunisté se nezměnili, jejich volání po míru ve skutečnosti znamená ustupování agresorům, jako je to zřejmé za nynější ruské agrese proti Ukrajině. Typickým příkladem je sama soudružka Konečná. V jejím pojetí mír znamená, že by se Ukrajina měla vzdát Rusku na milost a nemilost a vůbec nerozlišuje mezi útočníkem a napadeným. Vůbec ji nezajímá, že Putin o žádný mír nestojí. V jejím pojetí jsou stoupenci války ti, kteří pomáhají napadené Ukrajině v boji proti agresorovi. To je ovšem hodně zvrácené myšlení..

Co se týče státní suverenity, tak by rudí měli být raději zticha. To oni z nás udělali kolonii Sovětského svazu a znovu by nás nejraději viděli jako otroky Moskvy.

Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS