Žijeme v přelomových, zajímavých časech. Ale jak říká spisovatel Terry Pratchett, žít v zajímavých časech není nic záviděníhodného. Ale ať se nám to líbí nebo ne, věci se daly do pohybu a Evropa najednou překvapeně stojí a drží ten nejkratší kus provazu. Vyděšeně se rozhlíží kolem, jakoby nechápala, kdo za to může. Nechápe, jak se jí to mohlo stát, když přece ona zastává ty nejsprávnější názory.

Evropští politici teď s vážnou tváří rokují, co s tím. Bohužel jsou to ty samé smutné postavy, které vedou náš svět už dvacet let a zavedli ho tam, kde je. Ale nestěžujme si, sami jsme si je zvolili. Respektive jsme si vybrali ty, co je zvolili. A zvolili jsme si je proto, že se nám tak líbily jejich řeči o světě bez násilí a válek.

Takže se teď rokuje, jak ten náš krásný bezpečný svět zachránit. Vymýšlí se, kde na to sehnat peníze. Ty ale nejsou. Utratili jsme je v boji proti změně klimatu, v boji proti diskriminaci menšin, v boji s chudobou a v boji za záchranu deštných pralesů.

Tyhle boje vézt umíme, protože se v nich nestřílí a neteče v nich krev. Tak jsme si zvykli na tyto bezbolestné boje, že když se začne mluvit o možné skutečné agresi, omdléváme zděšením.

Politici jsou už ochotni vydávat peníze na zbraně, o kterých ještě před pěti lety tvrdili, že je už nikdy nebudeme potřebovat a že jsou příčinou všeho zla. Peníze ale ze zvýše zmíněných důvodů nemáme. Vypůjčit si je se nám asi podaří. Vlastně si je nemusíme ani půjčovat, stačí je vytisknout, vlastně se nemusí ani tisknout, stačí posunout desetinou čárku v centrální bance doprava.

Sehnat zbraně je ale jen jedna strana problému. Druhá je z mého pohledu podstatnější. Nikde neslyším, že by byla Evropa ochotna za svůj, pořád ještě krásný svět, začít válčit. Ano, vypůjčit si peníze někam je poslat, nebo uvalit na někoho sankce to ano, ale válčit?!? Do toho se tedy vážně nikomu nechce.

Vlastně to ani nemůže překvapit, podle posledních průzkumů by v případě napadení byla ochotná bránit svůj stát jen asi polovina populace. Do této skupiny jsou započteny i starší ročníky, které tak jako tak nikdy válčit nebudou. Mezi mladou woke generací je procento ještě podstatně menší. (v Rakousku je to pouze 20%) A to pořád hovoříme o válce ve vlastní zemi, pokud bychom se bavili o boji za naše zájmy, na cizím území, jistě by podpora propadla k nule.

Pokud by se nechaly vyhrávat konflikty mírovými demonstracemi, vyvěšováním vlajek napadeného státu, pořádáním protestních pochodů a koncertů, byla by jistě Evropa hegemonem světa. Ale tak to bohužel nejde. Případný agresor se dá odradit jen vojenskou silou a hlavně, odhodláním ji použít. Můžeme si za vypůjčené peníze nakoupit tolik raket, dronů, tanků a letadel, kolik budeme chtít. Evropa může mít nejvíc zbraní z celého světa, ale pokud nebudeme ochotni s nimi začít bojovat, jsou nám na nic.

Kdo se někdy pohyboval v tmavých uličkách života, dobře ví, že ramenatý a navoněný svalnatec, který právě vyšel z posilovny, není ten nejnebezpečnější. Podstatně větší strach je třeba mít z toho přikrčeného parchanta, který je téměř vychrtlý a o půl hlavy menší než vy, ale je plný nenávisti a zloby. A to z prostého důvodu, že jste úspěšnější, bohatší nebo jen proto, že máte na ruce hodně drahé hodinky. Vždy je ochoten zaútočit jako prvý, tím nejmíň férovým způsobem a vždy má, pro všechny případy, v kapse otvírací nůž. A nejhorší co můžete udělat, je, mu začít vykládat, že s ním nechcete bojovat, že ho nechcete ohrožovat a nic proti němu nemáte. On to ale moc dobře ví a počítá s tím.

Evropa není ochotná za sebe bojovat už desítky let. A proč taky? Kdysi se bojovalo za Boha, za vlast, za krále. To už je ale pryč. Boha jsme přece zrušili a téměř nikdo v něj nevěří, tak proč za něj umírat. Vlast? Už mnoho let nám politici tvrdí, že nacionalismus je zlo, že jsme vlastně světoobčani, tak proč za nějakou vlast krvácet. Krále už také nemáme, máme jakous takous vládu v Bruselu a vážně se někomu chce za ní něco riskovat?

Jediné v co se tady věří, je zvyšování HDP a budoucí blahobyt. A mezi námi, vážně by se vám chtělo, umírat za ještě plnější ledničku, novou televizi, nebo luxusnější dovolenou? Válčit se tady prostě nikomu nechce, je to cítit ze všech stran. Dokonce i jeden z hlavních komentátorů pravicového časopisu Echo24, pan Kaiser, argumentuje obraty jako nesmyslná zbrojní hysterie, nebo tím, že když agresor neřekne, že vás napadne, není se čeho bát.

Je to zvláštní, že tento novinář končí u stejných argumentů jako soudružka Konečná, nebo kamerad herr Okamura a to, že nesmíme okrádat naše občany o peníze, když za všechno stejně může zlotřilá Amerika nebo proradné světové židovstvo.

Vznešeným pacifismem a láskou k míru tak většina z Evropanů cudně zakrývá svůj strach a svoji filosofii plných kalhot. Ale v přírodě je to tak, že kdo nebojuje, za sebe, za svůj prostor, za své místo na slunci, umírá.

Takže sbohem.

Autor je spisovatel