Politické debaty v Česku se poslední roky zdánlivě lámou na jediné velké frontě. Na jedné straně stojí lidé, kteří vědí, že česká civilizace patří k Západu – a to přes tisíc let, že naše bezpečnost drží NATO a že Putinova barbarská agrese proti Ukrajině není vzdálený konflikt, ale útok banditů na naši západní civilizaci a zkouška, jestli jsme vůbec schopni a ochotni bránit vlastní svobodu. Proti nim stojí nostalgici či deprivanti, kteří zůstali uvěznění v postsovětské mentalitě. Od profesionálních trollů, placených kolaborantů, konspiračních lobotomiků až po kazatele falešného míru – jako ozvěna mírových žvástů vraždícího zločineckého komunistického režimu minulosti.

Jenže tohle není všechno. Tahle linie je jenom nejviditelnější, mediálně nejvděčnější a emočně nejvíc vyhrocená. Vedle toho existuje ještě jedna linie, méně viditelná, ale v jistém smyslu mnohem zhoubnější a v podstatě přiživující „špatnou stranu“ linie západ/východ.

Druhá linie zla nevede mezi tradičními politickými tábory. Protíná společnost napříč a zejména v současnosti, v době sociálních sítí, zrychleného infotainmentu a každodenních twitterových přestřelek – se stala denní dávkou jedu. Vydává se za obranu demokracie, menšin či lidských práv, ale ve skutečnosti je to jen rafinovaná forma nesnášenlivosti. Temné bahno, které se valí veřejným prostorem, chvíli hlučně v podobě hysterických kampaní, chvíli téměř podprahově, v zákulisí diskusí. Na konci je ale vždy jediná podstatná a určující otázka: Dokážeme ještě unést jiný názor?

Ukazuje se, že zejména velmi viditelná část českých progresivních moralistů a samozvaných arbitrů dobra si drze přivlastnila slova jako svoboda a tolerance, aby je obrátila v nástroj šikany. Můžete se balit do ukrajinských vlajek, jak chcete, můžete donekonečna hlásat západní hodnoty, ale pokud nedokážete snést legitimní konzervativní pohled na svět a pravicové myšlenky, pak nejste demokrati. Nejste liberálové. A rozhodně nejste lidé Západu.

Všechno se ukázalo naplno v kontrastu dvou smrtí, které od sebe dělí jen pár let, ale ukazují nemoc západní společnosti lépe než tisíc učebnic nebo konferencí. George Floyd. Notorický recidivista, jehož život byl výčtem násilí a drog. Měl za sebou dokonce napadení těhotné ženy. Zemřel při brutálním a hloupém policejním zákroku – a během několika dní byl povýšen na globální ikonu. Amerika klečela, Evropa se přidala. Viděl jsem korporace, jak přebarvují loga, univerzity, jak pořádají povinné tryzny, a sportovce, jak padají na kolena a nuceně se účastní tohoto pomateného virtue signalingu. Nechceš klečet? Jsi rasista, nácek, doslova Okamura. Tolerance či diskuse? Ani omylem. Bláznivý rituál vynucené poslušnosti, veřejná seance, která měla jediné poselství. Kleč, nebo skončíš.

A spolu s tím přišla armáda BLM, novodobá inkvizice v mikinách. Města v plamenech, rabování, lynčem místních – tedy zejména bílých a asijských – amerických občanů. Video s jedním mladíkem tmavé barvy, jak na chodníku s výrazem šílence kope do ležící babičky, nezapomenu nikdy. A pak „objektivní a vždy pravdomluvná“ CNN stojící před hořícím barákem a s kamennou tváří hlásí „mostly peaceful protests“. Všichni viděli téměř občanskou válku, ale „nezpochybnitelně nezávislá média“ jela propagandu, za jakou by se bolševik stydět nemusel.

U jiných témat to není jiné. Stačí zmínit pojem klimatický socialismus, a okamžitě se objeví hlasatelé zeleného dobra s označením „placená loutka fosilní lobby“. To je mechanismus druhé linie zla. Opět nikoli pluralita názorů a argumentační síla na jedné či druhé straně. Ne hledání pravdy, ale hon na všechny, kdo připomenou, že fyzikální a ekonomické zákony se nedají novelizovat v Evropském parlamentu podle nového náboženství.

Evropa – zejména Německo – mezitím postavila svou energetickou politiku na levném ruském plynu. Green Deal se klidně mohl jmenovat Gazprom Deal. Tahle závislost nedala Putinovi jen peníze, dala mu hlavně jistotu. Byla jedním ze střípků mozaiky – našich vlastních chyb, která mu rozvázala ruce k útoku na Ukrajinu. A opět jsme byli svědky – já to schytal mnohokrát osobně – že kdo kritizuje genialitu evropské energetické sebevraždy, je doslova ruský agent. Přitom stejní lidé šíří léta největší kremelskou propagandu – tedy antijádro. Úplně stejný scénář.

Dnes právě architekti této energetické sebevraždy vystupují jako nejodhodlanější váleční jestřábi. Jenže to byli oni, kdo spoluutvářeli prostředí, v němž si Kreml mohl dovolit rozpoutat válku.

A poslední z příkladů se týká obranného průmyslu. Progresivní levice celé roky vytvářela chiméru, že budoucnost Západu nestojí na síle, obranyschopnosti a budování moderních vojsk, ale na uhlíkové stopě tanků a genderových manuálech v armádních sborech. Že bezpečnější než kulomet je excelová tabulka emisí a že místo výroby munice je určitě „hodnější“ tisknout příručky o inkluzi, protože přece nežijeme ve středověku.

Ukázkovým případem je jejich pokrytectví vůči zbrojařům. Karlovarský filmový festival byl dehonestován jen proto, že jej sponzoruje zbrojovka. Tihle „hodní lidičkové“ se cítili povoláni vysvětlovat veřejnosti, že obranný průmysl je cosi špinavého, co je třeba odsunout na okraj společnosti. Dnes už to pochopili. Ale ani náznak sebereflexe nepřišel.

Druhá linie zla funguje i tady. Ti, kdo roky vysmívali obrannému průmyslu a tlačili jej do kategorie „špinavého byznysu“, se dnes staví na pódia a tváří se jako největší ochránci svobody. Úplně popřeli, co kdysi hlásali. A lidé, kteří po napadení Ukrajiny zločineckým Ruskem nemuseli svůj světonázor posunout ani o milimetr, kteří léta varovali před energetickou sebevraždou Evropy, jsou opět poučováni těmi, kteří se opakovaně mýlí a bezostyšně si pozici arbitrů správna snaží udržet i po tisícím omylu.

Druhá linie zla je v tom, že neochota, až neschopnost přijímat jiné vidění světa se stala mocnějším nábojem než fakta, zkušenost a paměť. Viděli jsme to v hysterii kolem Floyda, vidíme to dnes v cynických reakcích na vraždu Kirka. Vidíme to v zelené politice, která se tváří jako obrana planety, ale ve skutečnosti vede jen k ekonomickému a energetickému úpadku. Vidíme to v útocích na obranný průmysl, které už snad z velké části neplatí, ale muselo se začít válčit v Evropě, aby to části společnosti, která si ráda říká „lepší“, došlo.

A tady je realita, kterou je třeba popsat jasně a dvakrát podtrhnout. Západ neohrožují jen trollové z ruských farem ani diktátoři s jadernými kufříky. Západ ohrožuje i vlastní rezignace na svoje původní hodnoty – svoboda a politika jako soutěž názorů. Radikální progresivismus prostupující mnoha institucemi, univerzitami a mediálním polosvětem, který se balí do slov jako tolerance, ochrana planety či pokrok, ale ve skutečnosti dusí svobodu a oslabuje obranyschopnost. Pokud tuhle druhou linii zla nepojmenujeme a neodmítneme, nebude to Putin, kdo Západ porazí. Porazíme se sami.

Psáno pro server Forum24