Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Záleží na tom, jaká by ta vojna byla. Pokud jsou to pořadová cvičení, pak říkám NE. Pokud je to intenzivní výcvik v ovládání nějaké zbraně či nějakého zbraňového systému, pak ANO. Ovšem tři měsíce by na řádný výcvik u mnoha zbraní nestačil. Už jsou příliš moderní a složité, než aby je "záklaďáci" dokázali dobře ovládat. Mám kamaráda, již dávno důchodce, který jako záklaďák dělal leteckého mechanika (a dodnes na to téměř se slzou v oku vzpomíná). Myslíte, že by to dnes mohl dělat záklaďák, byť vyučený jako strojní zámečník? To těžko.

Jestli chceme vybudovat funkční armádu s povinnou vojenskou službou, bylo by dobré inspirovat se v Izraeli. Na vojnu tam chodí téměř všichni, a to jak muži, tak ženy. Na ty, co nebyli na vojně, se pohlíží poněkud svrchu. Naopak podle toho, u jakých jednotek sloužili, se hodnotí jejich kvality i v běžném životě, například se k tomu přihlíží při žádosti o zaměstnání. Na rozdíl od jiných armád má prý ta izraelská velmi tolerantní přístup k ustrojení vojáků a zřejmě i k pořadovým cvičením. Jde tam zejména o kompetentnost vojáků při řešení bojových úkolů nebo krizových situací (i v civilu). Neříkám, že máme mít vojnu a armádu jako v Izraeli, ale jejich poradci by pro naši národní bezpečnost mohli udělat hodně užitečné práce. Ovšem jen tehdy, pokud to my budeme myslet s obranyschopností našeho státu doopravdy vážně.

Jak asi myslíte, že vypadá zbraň, kterou se nenaučíte ovládat ZA TŘI MĚSÍCE? Na co potom asi taková zbraň na bojišti je? Je to právě naopak, moderní zbraně všechno značně ZJEDNODUŠUJÍ!

A jestli myslíte piloty, obsluhu satelitů, tajné služby a podobně - tak ti fakt běžně nezačínali jako záklaďáci.

Ovládat zbraň, to není jen nabít, zamířit a zmáčknout spoušť. To je také vědět, jak se nezastřelit při její údržbě, umět krýt v akci záda kamarádovi, ale taky vědět, že se nestřílí na civilisty. A že i kulka vystřelená vzhůru do vzduchu někde velkou rychlostí spadne dolů a může někoho vážně zranit. Je to spousta věcí, které fakt mamánky od počítače za tři měsíce nenaučíte.

Izraelští poradci nám už dlouho příkladně radí s tím, jak zprovoznit ty jejich předražené radary a takže se stále spoléháme na ty muzejní kusy ze SSSR.

No, ano, a tohle je přesně to, co žádný záklaďák nikdy dělat NEBUDE.

Pořadová cvičení a pod. je metoda, jak s mladých lidí udělat kanonenfutr. Na druhé straně, pokud by došlo k napadení a nějak se stalo, že bychom se tentokrát oproti zvyklostem bránili, vycvičená kanonenfutr má o poznání větší šanci přežít.

Ale spíš bych se soustředil na výcvik (vyučení, studium) používání vyspělejší vojenské techniky, její výrobou počínaje.

" ... jak z mladých lidí udělat kanonenfutr."

Přeloženo do češtiny, jak docílit toho, že rozkaz splní rychle a bez prodlevy. Což je v boji bohužel většinou nutné. Vždycky ne, ale ale rozlišit, kdy ano a kdy ne, se většinou voják naučí až "naostro", pokud se toho dožije.

Pořád mi z toho vychází, že většinu potřebného se nedobrovolně odvedení nenaučí.

S bodáky proti kulometům. Jsme průmyslová země, měli bychom být - když tak - výrobci a operátoři moderních zbraní. I k tomu je třeba disciplína, ale trochu jiná.

Jak píše pan Langr: zbraň musí být na ovládání co možná jednoduchá, ne kvůli analfabetum, ale aby ji dokázal ovládat k smrti vyděšený chlap s ustřelenou nohou a visící odněkud hlavou dolů. Návod tedy nemůže být významné složitější než pokyny k meči: za tenhle konec to držíš a tím druhým pícháš do lidi.

Kromě toho: voják/bojovník musí ovládat vojenské řemeslo: krýt se, rozeznat nepřítele, mit slušnou fyzičku... Jestli střílí z té nebo oné pušky je relativně jedno, stejně jako auto má dva až tři pedály a volant, tak střelné zbraň od pancerfaustu po kuši má hledí, mušku a spoušť.

Složitost oprav letadel není vojenské kriterium, to se dělá na letišti v solidně zabezpečené dílně.

Ano, nejde ani tak o ovládání zbraně, jako o bojové návyky. Kolik by si jich osvojili nedobrovolně narukovavší si nedovedu dost dobře představit, ale jsem spíš skeptický.