Pro název článku jsem si dovolil zneužít název amerického katastrofického filmu z roku 1998, protože z ohlasů na nedávnou nedělní demonstraci mám dojem, že si někteří myslí, že právě k něčemu takovému došlo. Že tento dopad bude mít drtivé důsledky. K tomu však nedošlo. A nedojde. Nevím, zda účastníci tohoto shromáždění si vůbec vzpomenou na mohutná „letenská“ shromáždění tisíců občanů svolaná Chvilkami v roce 2019, o co tehdy vlastně šlo a jaký taková masová shromáždění měla význam a dopad. Žádný. Podle mě jde také o problém svolavatele takových akcí. Nejde o výzvu politických stran svolávajících své voliče nebo dokonce všechny občany, jak by bylo srozumitelné, ale o podivné amatérské sdružení bez obecné důvěry….

V celém protestu směřujícímu k podoře prezidenta jsou nějaké podivné SMS zprávy bezvýznamné. V zásadě jde právo prezidenta zasahovat do návrhu předsedy vlády, pokud jde o její složení. Zastánci sémantického pojetí Ústavy věří, že každý návrh je jen návrh a o návrhu má rozhodovat ten, komu je takový návrh předložen. Problém je však v tom, že tvůrci Ústavy měli patrně jiný názor a domnívali se, že návrh na složení vlády se přece jen odlišuje od návrhů jiných. V nakládání s takovým návrhem jsou totiž dány meze demokratického uspořádání státu. Obávám se, že ani případná kompetenční žaloba by příliš jistoty nepřinesla. A ti, kteří s ní nesouhlasí nečiní tak proto, že by se nějakého výsledku obávali, ale logicky proto, že nechtějí, aby politické rozhodování bylo svěřeno soudu. Jde zde o politickou, nikoliv právní otázku, a pokud je nyní sděleno, že prezident Turka nikdy nejmenuje a tím je podle předsedy vlády otázka uzavřena, pak je to více než zřejmé. …

V této souvislosti může být položena otázka, proč by vlastně měl členy vlády jmenovat prezident, když za vládu má odpovědnost její předseda, a navíc je odpovědna i Poslanecké sněmovně. Proč by nepostačovalo schválení programového prohlášení vlády Sněmovnou, a poté by mohlo následovat představení vlády prezidentu republiky? Svůj názor na vhodnost nebo nevhodnost ministra by prezident mohl vyjádřit jinak, podobně jak to např. učinil Masaryk v roce 1923 v případě ministra Práška, kterému nepodal ruku a ignoroval jej. Ale jeho „ministrování“ nezpochybnil. Takovou změnu ovšem nemůže provádět výkladem Ústavní soud, ale změnou Ústavy jen zákonodárný sbor, tedy Sněmovna a Senát.

Jsme jako národ již dlouhodobě jakoby vnitřně uspořádáni k demokratickému postupu. Nekonají se u nás demonstrace vedoucí k pádu vlády, neútočíme na parlament nebo sídlo prezidenta, nezapalujeme auta na ulicích. Už příjezd traktorů do měst při demonstracích zemědělců se někomu zdál moc. Pokecáme si na ulici a pak jdeme na pivo. V demokratických a svobodných volbách prý není koho volit. A pokud je někdo zvolen, nadáváme na něj jako na ty předešlé. Ale rozhodně nejsme ochotni ani připraveni za případnou změnu vlády při skutečných pouličních demonstracích riskovat zranění nebo dokonce smrt, jak to činí jiní a jinde. To není lenost, to je jistá forma respektu.

Spíše ve mně to celé vyvolává dojem, že podobná shromáždění připomínají chování onoho příslovečného pasáčka, na jehož bezdůvodná volání o blížících se vlcích vesničané několikrát zbytečně přišli na pomoc. Ale když pak vlci skutečně přišli, volání o pomoc už nikdo nebral vážně, protože podobná volání a výzvy už slyšeli několikrát. Ale změny, které dnes ve světě, ale i v Evropě nastávají, vůbec nevylučují, že jednou bude skutečně třeba povolat občany nejen k ochraně privátních představ o demokracii, jako je tomu dnes, ale k ochraně skutečné svobody a možná i existence státu. Ale zdali bude vyslyšeno není dnes zcela jisté. Pak by ovšem o drtivý dopad jít mohlo…