Současný spor o zvyšování platů politiků se už týká nejen samotné důstojnosti zákonodárných sborů, ale ve svých důsledcích fungování samotné demokracie. Nejde samozřejmě jen o peníze, ale o tu směs populistického předvolebního usilování. A asi také nezbytných rozpaků nad platným zákonem o zvyšování platů ústavních činitelů, který ekonomická situace a nejistota občanů staví mimo realitu. A jehož případná realizace , tedy zvyšování těchto platů podle tohoto zákona, by se nyní zcela míjela s představami občanů o řádném uspořádání věcí veřejných. Kolik takových planých zákonů však ještě máme?

Poslanci před lety zákon schválili právě proto, aby si politikové sami neschvalovali své platy. Avšak sami jej z nejrůznějších důvodů téměř každoročně populisticky zpochybňovali, což jistě autoritě žádného zákona neprospívá. A dnes vlastně nevíme, co s ním. K dnešní složité situaci navíc přispělo zmatené vyjádření Ústavního soudu, který na straně jedné zrušil koeficient, podle kterého se platy soudů a ústavních činitelů upravovaly, a na straně druhé tvrdil, že o platech politiků nerozhodoval! Rozhodoval tedy o čem?

Nyní se parlament a vláda dostaly do pasti, z niž není, obávám se, rozumného úniku. Ústavní soud jim uložil, aby do konce roku přijaly nový koeficient, podle kterého bude ústavním činitelům vypočítáván růst platů s ohledem na průměrnou mzdu, ale současně vyslovil, že soudcům musí zůstat platy v nezmenšené výši, tedy asi v podstatě podle starého, jím zrušeného koeficientu. Tím však předvídá oddělené stanovení platu soudců od platu ústavních činitelů, přesto, že takový zákon nebyl ani navržen, natož schválen. Ústavní soud správně nepřipustí, aby platy soudců poklesly, nebo jejich růst byl třeba nově stanoveným koeficientem omezován. Je to sice možné a jsou na to i rozhodnutí evropských soudů, ale situace, která by to umožnila u nás, nenastala. Pokud by tak stát učinil, musel by posléze mzdy soudcům doplácet, tak jako vždy, když se o to v minulosti pokusil.

Teto oddělený růst platů soudců a ústavních činitelů, stejně tak jako navrhované zmrazení platů politiků, by však v praxi po nějakém čase vedl k tomu, že třeba předseda okresního soudu bude mít vyšší plat než předseda vlády. Což by sice nadšené populisty uspokojilo, ale řádné občany snad nikoliv. A co znamenají ty obavy z „rozmrznutí“? Chce se snad někdo vracet ke koeficientu, který zrušil Ústavní soud?

Zdá se, že současná „diskuse“, zejména na sociálních sítích o platech ústavních činitelů, nepotvrzuje optimistické výsledky průzkumů veřejného mínění o tom, jak moc si občané váží demokracie. „Zadarmo jste drazí“. No jistě: hlavně ti z opačného politického tábora. Zbytky důstojnosti nezbytné ústavní instituce, jakou parlament beze sporu, je dostaly další ránu. A „kouzla“, která bude na počátku příštího roku muset ministerstvo financí provádět, aby se vůbec nějaké platy soudcům a ústavním činitelům mohly od nového roku stanovit, budou jen důkazem toho, že důvodů k „blbé náladě“ nad stavem naší zastupitelské demokracie je stále dostatek.

Autor je ombudsman