Nejdřív pro férovost. Můj tatínek se jmenoval Franz Schuldesfeld a narodil se v Žihli (Scheles, 1921: 720 Němců, 176 Čechoslováků). Můj děda Karl Sch. byl jako antifašista odvlečen do koncentračního tábora Flossenbürg v Bavorsku a tam byl zavražděn. Rodina si po válce změnila jméno a táta se z Franze Schuldesfelda stal Františkem Jarošem. Můžu jen hádat, proč to udělali - mám svoji hypotézu. Já jsem výchovou, náturou a vůbec vším stoprocentní Čech. Občas si tedy povzdechnu, že je v Česku moc bordel a že kdyby se nějak podařilo spojit český smysl pro humor s německým pořádkem, tak by z toho byl ráj na zemi. Ale chápu, že to nejde, že člověk nemůže mít všechno.

U vědomí této situace se pokusím představit upřímný pohled na sudetsko-českou otázku.

1. Ano, mnozí sudetští Němci se za první republiky chovali svinsky a zemi rozbili. A za protektorátu to bylo ještě horší. To je realita; jsem první, kdo to přizná.

2. Ono to samozřejmě mělo spoustu důvodů a Praha místy nejednala s německou menšinou fér, ale to nic nemění na tom, že Němci se většinou domluvit nechtěli. A nechali se zblbnout Ádou, to se nedá nijak omluvit.

3. Všimněte si, že říkám „mnozí, většinou...“ Všichni sudetští Němci nebyli náckové. Viz můj děda. Někteří byli proti fašistům víc než jistí Češi, ehm ehm. Kolektivní vina je největší svinstvo. I když vás devět Nováků v životě naštve, tak to neznamená, že tomu desátému můžete na potkání vyrazit zuby. To pak jste svině vy. Ale to jen tak bokem.

4. Osobně se domnívám, že k vyhnání po válce dojít MUSELO. Češi prostě Němce vyhnat museli; po hrůzách války a po velkém provinění německé většiny se ty emoce nedaly uřídit. Neříkám, že vyhnání omlouvám, ale že se mu nedivím. Soužití v té první chvíli nebylo možné.

5. Zároveň si ale myslím, že Češi tím nejvíc střelili do nohy sami sebe. Když malý národ vyžene 3 milony pracovitých a podnikavých lidí, tak to udělá jizvu na století. Češi neměli a dodnes nemají dost lidského kapitálu, aby Sudety kvalitně osídlli. Následky jsou jasně vidět dodnes. Naopak ti Němci, kteří náhodou nebyli při odsunu zlynčováni, se pak mnohdy v západním Německu domohli lepšího života než ti, kteří v Československu zůstali. To jsou holt paradoxy života ve střední Evropě. Neříkám nic.

6. O Sudetoněmeckém Landsmanšaftu si nedělám žádné iluze. Dlouho tam bylo hodně brutální křídlo a jejich požadavky byly děsné. Vyčistilo se to hodně právě díky Posseltovi. Ale ono se celé Německo dost vyčistilo. Prostě to ten čas potřebovalo. Mmch. ta špína, co se teď v Německu vrací k lizu, ta je koncentrovaná hlavně v AfD, které fandí tolik Čechů, co tu sudetský sjezd odmítají. Jak říkám, středoevropské paradoxy.

ALE. Teď přichází to, co mě žere.

7. I přes ty všechny hnusné věci, co se mezi Čechy a Němci staly, je POTŘEBA SI ODPUSTIT. JE POTŘEBA AKTIVNĚ HLEDAT PŘÁTELSTVÍ. JE POTŘEBA PROJEVIT DOSPĚLOST!

8. Je to proboha 81 let. Máme podepsané deklarace. Podepsal je mmch. Klaus. Ano, Německo nám nezaplatí reparace. Ale na druhou stranu žádný majetek se vracet nebude! Nemusíte z toho mít panický strach. O ty svoje chalupy v pohraničí nepřijdete. Racionálně není důvod ke strachu. Uvidíte, že ani během brněnského sjezdu se nestane lautr nic.

9. Ale hlavně - jde o vyzrálost. Podívejte se na vztah Francie a Německa. Tyhle dvě země se nenáviděly po staletí. Francie ve válkách s Němci (1870-71, první světová, druhá světová) utrpěla gigantické ztráty. Byly tam všechny důvody k obří nenávisti. Ale ti Francouzi to překonali! De Gaulle a Adenauer chápali, že jejich země si už další konflikt nemůžou dovolit, že se spřátelit musí. Rozjeli Evropské společenství uhlí a oceli. Rozjeli městskou družbu mezi 2200 francouzskými a německými obcemi. Tvrdě pracovali na tom, aby si lidi odpustili. Byli to totiž státníci - v tom je rozdíl proti tomu, co máme dnes my.

Dneska jsou Francie a Německo nerozluční spojenci, motor Evropy. Hraniční region Alsasko je dnes výkladní skříň Francie - druhý nejbohatší francouzský kraj po Paříži. Porovnejte to s našimi Sudetami.

10. A proto ten sjezd sudetských Němců v Brně vítám. Myslím si, že moudrý a vyzrálý člověk musí být po 81 letech připraven odpustit a podat si ruku i s bývalými nepřáteli. Ne proto, že bych si myslel, že vždycky byli roztomilí medvídci. Nebyli. Ale protože se změnili oni a změnili jsme se i my. A protože na tom chceme pracovat.

Dokázali to Francouzi. Dokážeme to i my? Já bych byl hrozně zklamaný, kdyby ne. Okamuro, tohle nedáš. Češi ve své většině nejsou tak zlí a jednoduší, jak si myslíš.