Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tu vlnu nenávisti tu ale spustila a stále ji aktivně přiživuje jedna zcela konkrétní a lehce rozpoznatelná politická skupina. Ironií je,že tito lidé sami sebe označují za demokraty a elitu společnosti s morální převahou. Na usmíření musí být vždy snaha na obou stranách. Zatím tu ale nic takového v progresivistickém táboře ani zdaleka nenastalo. To že je někdo pro své vlastní zájmy schopen zneužít i tak citlivou otázku jako je podstata naší poválečné existence ještě za přímého zapojení prezidenta a předsedy ÚS je už je potvrzením tohoto stavu.

No tihle elitáři už demokracii nepěstují, ta je pro ně fuj. Oni mají demokracii lepší - liberální. V níž přes neomarx-progresivismus a jeho multikulti, gender, LGBT či eko-klima dobro a rovnost pro všechny společnosti vnucují svou prý morál-intelektuál proto zaslouženě nadřazenost. Což socialismus, zákonitě čím dál víc totalitní je.

A proto i tohle lepšolidsko dobrotrusné omlouvání až sebemrskačství za prý nedůvodně špatné poválečné zacházení se "sudetskými" Němci. Tím svou morál nadřazenost dokazují a celé společnosti vnucují. V průhledné touze ji přes toto jako dobro ovládnout.

Která nám pak morál zaostalcům vnutí, i kdyby nás při tom řezat měli ... inu socialisté.

Demokracie prostě narazila na svoje limity. Podle mě je to způsobeno vlivem (nejen) Evropské unie, která staví státy Evropy do pozice kolonií Bruselu a neviditelně i viditelně ovlivňuje výsledky voleb. Nikdo neví, kdo financuje propagandu, nikdo neví, kdo financuje Milion chvilek. A pokud ze u nás nezavede zákon o zahraničních agentech, nikdy se to nedozvíme...

Ano, otázka financování různých politických iniciativ je legitimní. Ale podle mého názoru je ještě zajímavější samotný způsob uvažování, který se kolem hnutí Milion chvilek vytvořil.

Toto hnutí má podle mě určité sektářské rysy. Nemyslím tím nutně sektu v náboženském smyslu, ale způsob politického myšlení. Nevede se tam především spor o konkrétní společenské problémy, o hospodářství, školství, energetiku, právo nebo zahraniční politiku. Mnohem častěji se mluví o „správném“ postoji k politice, o nutnosti být aktivní, zapojit se, nenechat zemi „špatným“ lidem a napravit údajné selhání společnosti tím, že se „slušní“ lidé konečně politicky probudí.

To je velmi zvláštní metapolitický rámec. Místo programu se nabízí morální mobilizace. Místo věcné analýzy problémů se říká, že u moci jsou špatní politici jen proto, že ti správní lidé zatím nebyli dost aktivní. Jinými slovy: problémem není konkrétní politika, ale špatné rozložení moci mezi „probuzenými“ a „neprobuzenými“.

A právě v tom vidím sektářský prvek. Vzniká skupinové přesvědčení, že existuje morálně správná část společnosti, která má povinnost převzít odpovědnost, protože ostatní selhali, nechápou situaci nebo jsou zmanipulovaní. Takové uvažování už není běžná demokratická soutěž programů. Je to snaha změnit politiku tím, že se nejprve změní způsob myšlení lidí a vytvoří se dojem, že jen určitý typ občanské angažovanosti je legitimní.

Demokracie ale není vláda těch, kteří sami sebe považují za občansky uvědomělejší. Demokracie je soutěž různých zájmů, názorů a programů. Jakmile se místo konkrétního programu začne prosazovat především morální nárok na moc, je to varovný signál. Ne proto, že by lidé neměli demonstrovat nebo se politicky organizovat, ale proto, že politické hnutí bez jasného programu, zato s velmi silným pocitem vlastní morální nadřazenosti, může být pro demokracii samo problémem.

Proč vůbec mají Sudeťáci každoroční sraz?

Není to proto, aby nám ukázali, že i když Němci (nejen) tuto válku rozpoutali a prohráli, tak to roztřískané Německo s pomocí Západu zase postavili na nohy?

Není to proto, aby nám ukázali, že i když nás vraždili po statisících a Židy po milionech, vše je zapomenuto?

Pravda a láska nemůžou zvítězit nad nenávistí, když se jich dosahuje prostřednictvím lži.

To je moc dobrá otázka,je zvláštní,že tolik potomků se stále stává členy tohoto jakože krajanského spolku.Možná nám to tu někdo osvětlí.

Vlnu nenávisti vyvovala fialová vláda, která se po dobu svého působení chovala jako v dobyté zemi a obyvatele považovala za nevolníky. Kdopat nadával občanům s nevládními názoty do sviní a kreatur a chtěl kolem nich kopat hluboké příkopy. Byl to šér odboru Strategické komunikace vlády Foltýn, který byl pro tento účel zapůjčen z prezidentské kanceláře. Kdopak pořádá pouliční kravály a fyzicky napadá politické odpůrce. Jsou to miliónoví chvilkaři a Oganesjanův gang, financovaní a pěstovaný stejnými sponzory, co stáli za zvolením loutkového generála na hrad.

Němci to stále zkoušejí znova a znova , protože za marky a eura si zde nakoupili dost protičeských kolaborantů.

Třeba v sousednim Polsku se nic takového nekoná, aby tamni prezident dával záštitu nad sjezdy potomků Němců odsunutých z Polska .

A vy si za vaše rublíky prd koupíte, smutný to osud.

Myslím, že nějaké smíření se s 6 miliony mrtvých v Osvětimi není možné. Tohle i řada dalších událostí je jasně vina Německa, kterou nikdy nepůjde tolerovat. Jestli Češi při odsunu zabili pár tisíc Němců, to je snad srandička, ne?

Těch pár tisíc máte od Posselta nebo od P.Fialy ?

O co tu jde? Nikdy nesmí být zapomenuty a relatizovány ukrutné zločiny konané Němci a to i na úplném konci války a to, že to byli právě sudetští Němci, co se spolčili s Hitlerem za účelem zničení našeho státu a zotročení či vyhubení českého a moravského národa. A co se týče Německa, tak to ať nejprve zaplatí škody způsobené rozpoutanými válkami v minulém století a svými činy týkajícími se migrace a grýn dýlu v století aktuálním.

Už kdysi mi jeden komunista říkal, že pokud se něco semele, tak východní Němci jako první půjdou k západním.

Na to konto já říkám, že Němci Čechy nikdy milovat nebudou. U nich budeme unter.

Ne, ledaze byste na tom trval.

Ja to zlehcim, soudruzi, zatim nejlepsi prispevek k tomu sjezdu SDL jsem videl na FB, reklama na cokoladu Sudetska pecet.

Cest

Pane Křečku, tentokrát s vámi bohužel nemohu souhlasit.

Vypadá to.jako apel na smíření a toleranci, ale ve skutečnosti jde o další jednostranné moralizování, v němž se zcela nenápadně podsouvá, kdo je údajně nositelem „dobra“ a kdo představuje nebezpečí pro demokracii. Zvlášť výroky Josefa Baxy působí jako velmi zastřená, ale přesto zjevná podpora současné opozice a jejích mediálních narativů — ostatně u něj už téměř tradiční záležitost. Jako předseda Ústavního soudu by měl dávno pochopit, že jeho role nespočívá ve veřejném politickém mentorování společnosti a vytváření paralel s nástupem nacismu pokaždé, když část veřejnosti nesouhlasí s oficiální linií. Tímto neustálým vstupováním do politických a ideologických debat se pro svou funkci už prakticky zdiskreditoval, protože soudce má být symbolem zdrženlivosti a nestrannosti, ne veřejným komentátorem společenských konfliktů. Naprosto mimo je i líčení protestů proti sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu jako projevu jakési iracionální nenávisti, když dlouhodobá nečinnost státních institucí, ignorování parlamentních usnesení, vystupování Bernda Posselta téměř v pozici vítěze války a přehlížení žádostí českého premiéra k německé straně přirozeně vyvolávají odpor značné části veřejnosti. Pokud státní orgány selhávají a společnost je rozdělená do současné podoby, pak důrazný protest není žádným extremismem, ale naopak jedním z posledních projevů občanského nesouhlasu lidí, kteří odmítají jen mlčky ohýbat hřbet a předstírat, že se vlastně nic neděje.

Ano, s tímto pohledem v zásadě souhlasím.

Na celé věci je nejproblematičtější právě to, že se tváří jako apel na toleranci, ale ve skutečnosti směřuje ke změně myšlení části společnosti. Nejde jen o výzvu, abychom spolu dokázali žít v klidu i přes rozdílné názory. To by bylo v pořádku. Problém začíná ve chvíli, kdy se některé postoje začnou označovat za projev nenávisti, nebezpečí, autoritářství nebo předstupeň zla. Tím se už nevede debata, ale vytváří se morální tlak na to, aby lidé své postoje přehodnotili.

A to je vysoce problematické. V demokratické společnosti nelze od lidí očekávat, že změní svůj vztah k historii, k vlastní národní paměti nebo k otázce sudetoněmeckého landsmanšaftu jen proto, že jim někdo z pozice společenské autority naznačí, že jejich odpor je morálně podezřelý. Takový postup nepůsobí smířlivě, ale naopak provokativně. Zvlášť když se dotýká tématu, o němž je předem jasné, že v české společnosti vyvolává hluboké emoce.

Jestliže někdo skutečně usiluje o uklidnění společnosti, nemůže současně otevírat právě ta témata, u nichž je zřejmé, že budou část veřejnosti dráždit. A už vůbec nemůže odpor proti nim automaticky interpretovat jako nenávist nebo ohrožení demokracie. To není tolerance, ale pokus přepsat hranice přijatelného názoru.

Proto se obávám, že nejde o nešťastnou náhodu. Celá tato iniciativa podle mého názoru směřuje k tomu, aby se část veřejnosti postupně naučila považovat vlastní historickou paměť a vlastní odpor za něco nevhodného, zastaralého nebo morálně podezřelého. A pokud je toto skutečný účel, pak nejde o smíření, ale o záměrnou provokaci. V článku se sice výslovně mluví o „vzájemném pochopení a toleranci“, ale současně se celá debata rámuje jazykem nenávisti, autoritářství a hrozícího zla, což tento smířlivý závěr podstatně oslabuje.