Nedávno jsem napsal, že ti, kdo jsou proti vystoupení z EU, by měli připravovat plány, jak postupovat, pokud by přece jenom došlo na referendum a Česká republika by se rozhodla z EU vystoupit. Redaktor se mě ptal, zda nejde o omyl – zda jsem skutečně měl na mysli ty, kdo jsou proti.

Ne, nebyla to chyba. I v Británii by bylo bývalo lepší, kdyby ti, kdo byli proti Brexitu, byli připravenější na to, co přišlo.

Myslím, že každý odpovědný člověk by se měl zamýšlet nad tím, co asi nastane den poté.

Dostávám hodně dopisů a reakcí na články od lidí, kteří mají naprosto jasno: Evropská unie je čiré zlo. Tento absolutní a příkrý soud je často doprovázen nějakou konspirační teorií a mnohdy také radou, abychom se přimkli k Rusku. EU je podle těchto lidí nebezpečnější než Rusko.

Tento názor nesdílím. V Evropské unii může existovat skutečná opozice a může nabývat na síle. To se ostatně děje a je docela pravděpodobné, že po příštích volbách do Europarlamentu nastane zcela nová situace.

Opakuji dobře známé argumenty, ale považuji za nezbytné je připomínat: V Rusku žádná opozice není. Respektive je, ale je zcela vyšachována z možnosti ovlivňovat život v zemi parlamentní cestou. V Rusku jsou jen poslední zbytky nezávislých médií. V Rusku nejsou nezávislé soudy. V Rusku jsou likvidováni nekonformní novináři, takže z hlediska bezpečnosti novinářů je na tom Rusko hůře než mnohé státy třetího světa.

Nevíme, čím nás překvapí Čína. Je od nás daleko, a tak většině lidí patrně uniklo, že v Číně došlo v posledních měsících k významným politickým změnám, ovšem výrazně k horšímu. Prezident Si Ting-pching se podle nedávného usnesení Všečínského lidového shromáždění stal neomezeným vládcem. Jednak mu změna ústavy umožnila kandidovat potřetí (a třeba i počtvrté) na funkci prezidenta, jednak došlo ke sloučení funkcí prvního tajemníka strany, vrchního velitele armády a prezidenta, kteréžto tři funkce byly po smrti Mao Ce-tunga od sebe odděleny právě proto, aby nikdo nemohl dosáhnout diktátorských pravomocí. Pro nás to bezprostředně neznamená mnoho – nemusíme se obávat, že se Číňané vylodí v Chuchli. Ale až se Čína pokusí obsadit Tchaj-wan, budeme vědět, že je opravdu zle.

Vystoupit z EU by byla ekonomická sebevražda. Nemusíme přijímat euro. Plaťme pokuty za nepřijímání migrantů. Hospodářsky jsme ale s EU natolik provázaní, že vystoupení by neznamenalo snížení životní úrovně o třetinu, jak se loni vyjádřil Václav Klaus mladší, ale skutečné zbídačení. Stačilo by, kdyby EU nastavila pro naši ekonomiku, postavenou na vývozu, pětiprocentní clo, a naše ekonomika se zhroutí. Jistě, dosáhli bychom toho, že by sem žádní uprchlíci nechtěli (ostatně nechtějí k nám ani teď). Ale dosáhli bychom i toho, že by mnozí lidé prchali z naší země. A ekonomické zbídačení by nejvíce dolehlo na ty, kteří naslouchají těm, kdo po vystoupení z EU volají.

Věci se vyvíjejí, byť pomalu. Dle mého názoru dojde během následujících třiceti let buď k islamizaci západní Evropy, nebo k občanské válce, nebo k náboženskému probuzení a návratu ke křesťanství.

Můžeme ale dělat ledacos pozitivního. Například se můžeme otevřít migrantům z Východu. Mám na mysli Ukrajince, Bělorusy, případně Rusy. Ti mohou naši společnost ovlivnit, ale nikoli fatálně, ba mohou být v mnohém přínosem, stejně jako byli přínosem mezi dvěma válkami. Ostatně se domnívám, že během dvaceti let může dojít k tomu, že k nám budou migrovat etničtí Švédové nebo Italové. Vím, že mě mnozí budou pro tento názor mít za blbce, ale já to ustojím. To, že změny probíhají pomalu, neznamená, že nejsou významné. A že nejsou vidět, pokud se díváme pozorně.

Co se týče EU, nedělejme zbytečně vlny, ale snažme se věci pozitivně ovlivňovat. Její současná sekulárně-humanistická orientace nemusí trvat věčně.

Ano, naše země čelí velkým hrozbám, ale to proto, že jim čelí celá Evropa. Naše země je ale pořád krásné místo k životu.

A nakonec se osmělím položit nesmělou otázku: Nejsou současné problémy Evropy Božím soudem?