Vládní koalice teď usilovně zvažuje, jestli ve sněmovně začít zestátňovat poplatky za ČT a ČRo už před volbami, nebo až po nich. Síly jsou rozvržené docela jednoduše: zatímco třeba Tomio Okamura tlačí na to, aby koalice rozstřelila sněmovnu prvním čtením návrhu na zestátnění poplatků už před volbami, někteří koaliční politici z větších měst, jako je třeba Taťána Malá nebo Boris Šťastný by to chtěli řešit až po volbách. Moc dobře si uvědomují, že rozpoutání prvoligové sněmovní kulturní války o veřejnoprávní média by jim v komunálních volbách v Praze či v Brně mohlo jen uškodit. Nakonec bude – jako vždy v této vládní koalici – záležet na Andreji Babišovi, kterému by první kolo boje o Českou televizi a Český rozhlas ještě před volbami vůbec nevadilo. Brzkému projednávání tohoto zákona ale zatím brání fakt, že koalice má hodně jiných priorit, kterým hoří termín – od schválení věkově podmíněných valorizací důchodů pro penzisty nad 80 let (které chce koalice taky stihnout před volbami, to je jasný), přes snížení podpor v nezaměstnanosti až po zmrazení platů politiků na pět let. Všechny tři zákony ještě neprošly ani prvním čtením, a přitom mají platit od 1. ledna. Přitom je jasné, že pokud by koalice začala projednávat poplatky před nimi, tak velmi pravděpodobně zablokuje své ostatní priority, protože opozice slibuje kvůli zestátnění poplatků a brutálnímu seškrtání jejich rozpočtů rozpoutání největších obstrukcí v novodobé české historii. A to není úplně produktivní taktika v době, kdy nestíháte méně konfliktní - a přitom zásadní - priority.

O tom, kdy se vládní koalice do poplatků a do rozpoutání kulturní války pustí, bude jasno během příštích dvou týdnů.

Chci upozornit na jeden skrytý, velmi málo zmapovaný – a velmi nebezpečný – důsledek toho, kdyby vládní strany zestátnění poplatků nakonec prosadily. Hodně lidí si pořád ještě neuvědomuje, jak obrovské politické riziko kvůli zestátnění poplatků za ČT a ČRo oběma médiím v dalších letech hrozí. Nejde jen o ohrožení nezávislosti, protože politici po zestátnění poplatků budou mít pocit, že je ČT státní televize a Český rozhlas státní rozhlas. Nejde jen o 15ti až 20ti procentní snížení už tak brutálně podfinancovaných rozpočtů. Tyto dvě zásadní námitky jsou všeobecné známé a samozřejmě zcela stoprocentně platí.

Je ještě třetí nebezpečí. Pro obě média veřejné služby by totiž navíc vznikla úplně nová situace. Pokud by k tomuto zestátnění došlo, tak se dostanou obě veřejnoprávní instituce v letech 2028 až 2030 pod další obrovský finanční tlak. Vláda se totiž zavázala Evropské unii, že v roce 2028 sníží deficit veřejných financí o 0,8 procenta HDP – v plánovaných cenách roku 2028 až o 80 miliard. Pokud nebude moci využít obranné výjimky – což je teď pravděpodobné – tak bude muset koalice v roce 2028 z roku na rok seškrtat dokonce až 140 miliard. A v dalších letech další vyšší desítky miliard. Vzhledem k tomu, jak zatím vládní strany plavou ve schopnosti ušetřit v plánovaném rozpočtu na rok 2027 víc než několik málo miliard, tak se stanou při konsolidaci veřejných financí v roce 2028 ČT a ČRo strašně snadným terčem na další brutální snižování jejich rozpočtů.

Považuju za prakticky jisté, že návrhy SPD (a nejen jí) na seškrtání státních výdajů v roce 2028 budou znít takhle: vezměte miliardy Ukrajincům a České televizi s Českým rozhlasem. Takže co třeba seškrtat 4 miliardy z 8 České televizi a miliardu ze dvou Českému rozhlasu? Pro obě média veřejné služby totálně likvidační, protože by přišly o polovinu rozpočtu. Že se to nemůže stát? Ale no tak, samozřejmě, že může. Obě média veřejné služby už totiž budou ve stejné rozpočtové nádobě jako důchody, sociální dávky, platy státních zaměstnanců, dotace do zdravotnictví nebo dotace zemědělským koncernům. A budou velmi snadným, zcela odkrytým cílem škrtů. A stačí jen velmi jednoduše opakovat mantru z minulých měsíců: „Nešetříte, musíte šetřit, šetřit musí všichni.“

V roce 2028 bude muset vláda z roku na rok snižovat svůj obří schodek opravdu minimálně o 80 miliard, ale velmi pravděpodobně až o 140 miliard korun. Velmi těžký úkol, pokud ANO a SPD tvrdí, že nebudou dělat nepopulární škrty. „V žádném případě se nesmí úspory dotknout lidí,“ opakoval mi minulý týden asi pětkrát ve sněmovně v rozhovoru Tomio Okamura. Pak už toho ale moc k šetření nezbývá, rozhodně ne vyšší desítky miliard. A komu asi tak vláda seškrtá peníze, když si bude muset vybrat mezi důchodci a Českou televizí? Nebo mezi zemědělskými dotacemi a Českou televizí? Jasná odpověď.

Oběma veřejnoprávním médiím totiž ve skutečnosti nepomůže, že částka, kterou mají dostat, bude určená běžným zákonem. Že to bude mandatorní výdaj. Protože tento zákon, a tedy i tento výdaj, může jasná koaliční většina kdykoli změnit. Proto Česká televize a Český rozhlas (které současný systém poplatků měnit naprosto nechtějí a já také ne) usilovaly v případě zestátnění poplatků o to, aby bylo možné měnit poplatkový zákon jen ústavní většinou. Nebo minimálně tak, že by musela změnu zákona schválit současně Poslanecká sněmovna i Senát. Jenže to koalice nechce a velmi pravděpodobně to nepřipustí. Takže se z České televize a Českého rozhlasu může už za rok stát naprosto bezbranná položka státního rozpočtu a velmi snadná kořist vládních škrtů. Různé škrtací a konsolidační balíčky podrobně sleduju už 20 let a věřte, že vím, o čem mluvím. I proto je strašně důležité, aby právě teď dostaly Česká televize a Český rozhlas zásadní podporu veřejnosti. Jde fakt o hodně.