Od posledního vydání Otázek Václava Moravce máme díky komunistům staronové téma. Jak pravil v průběhu debaty šéf poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik, pokud menšinová vláda ANO a ČSSD nezahrne do vládního prohlášení zdanění církevních restitucí, nemůže počítat s tolerancí komunistických zákonodárců.

Jak se ovšem ukázalo vzápětí, obě strany předpokládané menšinové koalice s tím nemají sebemenší problém. A tak zatímco Miroslav Kalousek hovořil z pozice bývalého dvojnásobného ministra financí za KDU-ČSL a TOP 09 o tom, že zdanění se v tomto případě rovná konci právního státu, poslanci Grospič (KSČM) a Bělobrádek (KDU-ČSL) si v pondělním pořadu Události a komentáře vzkazovali cosi o vlivu psychotropních látek.

Pro začátek malý výlet do nedávné milosti. V polovině července 2012 protlačila v noční bitvě vláda Petra Nečase církevní restituce. Bylo rozhodnuto o tom, že stát vydá na restituce církvím z peněz daňových poplatníků 134 miliard korun. Z toho 75 miliard prostřednictvím majetku, zbylých 59 miliard formou finančních kompenzací. Ze 182 přítomných poslanců prosadila zákon z dnešního pohledu některých stran hlasovací mašinérie 93 poslanců ODS, TOP 09 a LIDEM. V případě posledního, dnes již zapomenutého politického subjektu se jednalo o přeběhlíky z původně koaliční strany Věci veřejné, které kolem sebe soustředila Karolína Peake. O největším majetkovém přesunu od dob kupónové privatizace tak rozhodovala významnou měrou strana, kterou nikdy nikdo nevolil a vzhledem k jejímu zániku ani volit nebude. Za zmínku určitě stojí skutečnost, že šéf poslanců ODS Zbyněk Stanjura prosadil v zájmu věci, prostřednictvím tehdejší hlasovací mašinérie, omezení řečnické lhůty na dvakrát deset minut pro každého poslance.

Zákon neprošel Senátem, a tak se hlasovalo znovu v parlamentu. Stalo se tak v listopadu. Opozice opustila sál, hlasovalo se opět v noci, a tak 102 ze 103 přítomných nakonec rozhodlo o přijetí zákona. Možná bychom se mohli i zamyslet nad tehdejším stanovením cen zemědělské či lesní půdy, nicméně skutečnost, že se v rámci restitucí dostalo i na několik církví vzniklých v roce 1990, které tak mohly být komunistickým režimem oloupeny jen stěží, považuji přinejmenším za neobvyklou a diskutabilní.

S listopadovým hlasováním je pak spojen ještě jeden zajímavý příběh. Jednoho z „rebelujících“ poslanců ODS totiž nahradil pan Roman Pekárek. Bývalý místostarosta Kolína byl v té době nepravomocně odsouzený (!!!) k pěti letům vězení, neboť podle soudu nabízel za úplatek ovlivňování ceny prodeje městských pozemků. Faktem ovšem zůstává, že byť nepravomocně odsouzený, byl pan Pekárek z právního hlediska nevinný. Proto nic nebránilo tomu, aby složil poslanecký slib, zákon podpořil a dostál tak stranické a koaliční povinnosti. Poté byl sněmovnou vydán, v únoru 2013 nastoupil na základě pravomocného rozsudku do vězení, a byť se ho ODS zřekla, vykonával z cely svůj mandát do předčasných voleb.

ČSSD pak postavila na zdanění církevních restitucí svou vítěznou kampaň do parlamentních voleb na podzim 2013. Bohuslav Sobotka ovšem toužil po postu premiéra natolik, že vyměnil předvolební slib za 14 koaličních poslanců KDU-ČSL, kteří odmítali byť jen připustit jednání na toto téma. Jak se ovšem ukázalo za další čtyři roky, lidovci si vůbec nepomohli, sociální demokracie ale nebývale ztratila. Nedivím se proto, že nové vedení Jana Hamáčka nemá s návratem ke starému, osvědčenému a posléze opuštěnému tématu problém.

Jak to všechno dopadne? Katolická církev avizovala, že Poslanecká sněmovna plus Senát (docela mě zajímá, jak budou hlasovat pánové senátoři za ČSSD Štěch, Dienstbier, Bublan) si mohou odhlasovat, co chtějí - nad hlasem lidu totiž stojí Ústavní soud. Nedovolím si předjímat jeho rozhodnutí, lehce však favorizuji konečné nezdanění, byť se osobně domnívám, že je Stát schopen zdanit kdykoliv a cokoliv. Pan Miroslav Kalousek pak zažije jeden z posledních triumfů své úspěšné politické kariéry. Daňový poplatník sice lidově řečeno ostrouhá, ale o něm to přece nikdy nebylo, není a asi ani nebude.